Evropská unie, která sama nemá v obraně prakticky žádné pravomoci a může podporovat jen průmysl, peníze po začátku ruské agrese na Ukrajině poměrně zoufale hledala z různých zdrojů. Za rekordních pět měsíců připravila a zprocesovala například nový program ASAP, který měl půl miliardou eur podpořit zvýšení výroby munice a raket v evropských zemích.
Že najít nové zdroje nebude jednoduché, ukázala například minulý týden čtvrtá Evropská obranná a bezpečnostní konference v Bruselu, kde se bavily špičky evropských firem obranného průmyslu s novými europoslanci a experty. Kandidát na nově vytvořenou funkci eurokomisaře pro obranu Andrius Kubilius ještě není potvrzen v úřadě, měl proto se zástupci firem jen neformální snídani. Hlavní prosba od podniků byla, aby nová komise situaci na trhu ještě více nekomplikovala a snažila se třeba odbourávat byrokracii.
Celou konferencí se prolínala debata o nových zdrojích peněz. Myšlenka společného dluhu - tedy eurobondů - se nelíbí státům, jako je Německo. Naopak země z východu unie ji vidí jako poměrně rychlý způsob, jak peníze najít a povzbudit domácí průmysl i nakoupit mimo EU. Důležitá je podle nich rychlost.
Kupříkladu lidovecký europoslanec Siegfried Muresan, který v europarlamentu působí jako zpravodaj pro nový rozpočet, odmítl myšlenku společného zadlužování unie jako v případě pandemie. "Nejde snížit peníze na politiku soudržnosti a na zemědělskou politiku. Zároveň bychom ale měli vytvořit v příštím evropském rozpočtu polštář pro nečekané události spojené s bezpečností," naznačil dilema příštího rozpočtu Muresan. Kde ale brát a přitom nezvyšovat příspěvek členských států do unijního rozpočtu, nenaznačil.
Volání po jednotnějším trhu
Zástupci východních členských zemí EU dávali přednost rychlosti zvyšování výroby a dodávek zbraní a munice, a to nejen pro Ukrajinu, ale i pro členy EU. Reprezentanti ze západních členských států zase spíš zdůrazňovali, že Evropa potřebuje snižovat závislost na neevropských zbraních a technologiích. Jenže z nových objednávek zbraní evropských států míří osmdesát procent firmám sídlícím mimo EU.
Je to v zásadě jednoduché: země jako USA, Izrael nebo Jižní Korea mají jak nejnovější obranné technologie, tak továrny na jejich výrobu, kterou mohou snadněji navyšovat výrobu. Evropa má trh rozdrobený a jednotlivé členské státy si hlídají své šampiony. Evropským firmám také chybějí dlouhodobé kontrakty, které by jim zaručily, že investice do navyšování výroby budou mít smysl.
Podle expertů by měl proto vzniknout jednotnější evropský trh. Do budoucna je podle Radky Konderlové, která má na českém ministerstvu obrany na starosti průmyslovou spolupráci, nevyhnutelný trend společných objednávek evropských států. "Ten bude vyžadovat od firem i účast ve společných výzkumných projektech, které pak vyústí ve výrobu a prodeje," zdůraznila Konderlová.
Pozornost se upíná ke čtveřici států
Na výzkum v oblasti obrany, z něhož nové technologie vznikají, jde v unii podle končícího vysokého představitele EU pro zahraniční a bezpečnostní politiku Josepa Borrella desetkrát méně peněz něž v USA. Unie si na jeho podporu vytvořila několika nástrojů, například zmíněný ASAP nebo program Pesco. Peněz v nich je však relativně málo, jde o jednotky miliard eur.
"Neměli bychom vymýšlet nové nástroje a struktury, ale využít ty existující, jak nejlépe umíme," zdůraznil v jedné z diskusí Evropské obranné a bezpečnostní konference europoslanec a bývalý velitel estonské armády Riho Terras.
Zajímavým zdrojem nových peněz na obranu, v níž nemá EU jako instituce prakticky žádné pravomoci, by podle Terrase mohl být tlak na čtyři členské státy, které nejsou zároveň členy NATO. Nevztahuje se tak na ně slib dávat na obranu nejméně dvě procenta hrubého domácího produktu, aby svoje výdaje zvýšily. Irsko na ni dává 0,2 procenta HDP, Rakousko 0,6 procenta, Kypr 1,6 procenta a Malta 0,5 procenta.
V nových unijních vyjednáváních o rozpočtu tak bude od začátku příštího roku hodně záležet na předsednické zemi, jak je rozjede a jestli se jí podaří prosadit právě důraz na obranu. Bude to totiž Polsko, které bude dávat příští rok na obranu 4,7 procenta HDP, tedy suverénně největší podíl ze všech členů EU i NATO. "Dvanáct miliard eur, které jsou v současném rozpočtu unie určené na obranu v sedmiletém období, je čtvrtina toho, co plánuje Polsko vydat jen v příštím roce," zdůraznil náměstek polského ministra financí Pawel Karbownik v debatě o financování obrany unie. "Času není nazbyt. Generálové nám říkají, že otázka války není zda, ale kdy přijde."
Mohlo by vás zajímat: Ušili jsme si na sebe bič. Ruku do ohně za nikoho nedám, říká Černochová o slabině NATO (26. 9. 2024)
