Společný rozpočet Evropské unie, rozdělený do sedmiletých cyklů, má několik hlavních zdrojů. Kromě výběru cel na dovoz se jedná o různé typy národních příspěvků, které vlády do Bruselu posílají. Počítají se podle hrubého národního důchodu (HND), vybraného DPH a podle množství vyprodukovaného odpadu z nerecyklovaných plastových obalů.
"Revoluce" přišla v době pandemie, kdy si státy na finančních trzích společně půjčily 750 miliard eur (asi 20 bilionů korun) navíc, tedy mimo rozpočet. Už tehdy bylo jasné, že bez dodatečných zdrojů nebude Evropská unie schopná tento dluh splatit. Počítalo se tak s tím, že se podaří najít příjmy nové.
Jak upozornila česká europoslankyně Danuše Nerudová (STAN, EPP), která se nedávno stala stálou zpravodajkou Evropského parlamentu pro vlastní příjmy EU, pandemická půjčka se musí začít splácet už v roce 2028. Půjde o 25 miliard eur ročně, což nejsou drobné.
"Státy se budou muset rozhodnout, zda bude příští sedmiletý rozpočet v podstatě poloviční (protože část by šla na splácení pandemického dluhu), zda se příspěvky členských států zdvojnásobí, jestli naše děti zatížíme dalším mnohamiliardovým dluhem anebo zda najdeme novou kapacitu unie pro generování více společných příjmů, třeba i na úkor těch národních," popsala Nerudová rozhodnutí, před kterým EU stojí.
Právě zavedení nových zdrojů příjmů patří mezi nejspornější témata, která EU v posledních letech řeší.
Další česká europoslankyně Jaroslava Pokorná Jermanová (ANO, Patrioti) prý rozumí argumentům, proč se o nových vlastních zdrojích uvažuje, EU by se ale podle ní "místo snah o plíživou federalizaci měla soustředit na řešení problému přebujelé byrokratizace, neefektivity ve vynakládání evropských peněz v kontextu zelených politik a snižování konkurenceschopnosti celé Evropy".
Povolenky, uhlíkové clo a poplatky za zisky firem
V debatách o novém víceletém finančním rámci na roky 2028-2034 se mluví o třech konkrétních nových zdrojích.
První z nich jsou výnosy z prodeje emisních povolenek, které zatím proudí převážně do národních rozpočtů. Evropská komise navrhla, aby se 30 % výnosů do budoucna přesměrovalo do unijní pokladny. Při současném nastavení by se jednalo o sedm miliard eur ročně.
Pokud by se ale Evropský systém pro obchodování s emisemi (EU ETS) rozšířil také na další sektory jako budovy nebo silniční doprava, jak je v plánu, mohlo by jít až o 19 miliard eur každý rok.
Další zdroj má být tzv. mechanismus uhlíkového vyrovnání na hranicích neboli CBAM. Zjednodušeně řečeno jde o clo na dovoz surovin a výrobků, jejichž výroba je spojená s emisemi velkého množství skleníkových plynů. Cílem je kromě zisku také zajistit, aby domácí průmysl netrpěl v konkurenci dovozců, kteří ve svých zemích nemusí splňovat tak přísné emisní podmínky.
Třetí zbrusu nový zdroj příjmu by pak měl mít podobu dalšího národního příspěvku, který se vypočítá na základě tzv. zbytkových zisků velkých nadnárodních společností, které v této konkrétní zemi podnikají. Mělo by se jednat o jakýsi předstupeň skutečné celoevropské korporátní daně.
Česko má výhrady
Původní harmonogram říká, že nové zdroje měly "sypat" peníze do unijního rozpočtu už letos. Jak ale připomněla europoslankyně Danuše Nerudová, členské státy momentálně nechtějí v této otázce nijak pokročit. "Maďarské předsednictví dokonce přesunulo celou záležitost z politické úrovně na technickou úroveň diplomatů," doplnila.
Že se státy k potenciálnímu rozšíření škály vlastních zdrojů staví rezervovaně, a to dlouhodobě, potvrdilo i české ministerstvo financí.
"Pro Českou republiku je zásadní, aby případné nové vlastní zdroje neúměrně nepřenášely zátěž na méně rozvinuté členské státy v porovnání s odvody dle hrubého národního důchodu, aby byly z hlediska příjmů předvídatelné, stabilní a nepředstavovaly dodatečnou administrativní zátěž," řekla za ministerstvo Gabriela Krušinová z odboru vnějších vztahů a komunikace.
Navržené zdroje podle Česka tato kritéria nesplňují. Zásadní připomínky mají Češi ke zdroji z prodeje emisních povolenek, neboť by na emisně náročné Česko mohl dopadnout více než na jiné země. Ministerstvo nesouhlasí ani s navrženou podobou příspěvku vypočteného ze zisků velkých společností podnikajících v zemi.
"Zdroj z mechanismu uhlíkového vyrovnání na hranicích má rovněž řadu nedostatků, např. nízký výnos v porovnání s administrativní náročností, nicméně z předloženého balíku je nejméně problematický," dodala Krušinová.
Reforma stávajících zdrojů
Česko by si v prvé řadě přálo, aby se zjednodušil způsob financování unijního rozpočtu, který funguje dnes.
"Za nejvhodnější kritérium pro stanovení výše odvodů a příspěvků jednotlivých členských států do rozpočtu Česká republika i nadále považuje hrubý národní důchod, který nejlépe vystihuje jejich ekonomickou vyspělost a představuje tak základ pro spravedlivý klíč," uvedla Gabriela Krušinová z resortu financí.
O tom, že by se měl celý systém reformovat, mluví i europoslankyně Nerudová, členka rozpočtového výboru. Podle ní je stávající systém výběru například skrze DPH zbytečně složitý. Revizi by si podle ní zasloužil i systém tzv. rabatů, tedy slev na příspěvky do evropského rozpočtu, kterých využívají některé členské státy.
"Měli bychom se také zaměřit na přerozdělení cel a zvážit, zda zvýhodnění pro některé státy stále odráží ekonomickou realitu," navrhuje Nerudová.
Je jasné, že minimálně Evropský parlament a Evropská komise se budou snažit, aby téma příjmů unijního rozpočtu nezapadlo.
"Nový designovaný komisař Piotr Serafin, se kterým teď spolupracuji na strategii u této věci, je velmi aktivní a chce celý proces posunout kupředu. Polské předsednictví nám vyslalo signály, že svou práci také zintenzivní. Věřím tedy, že se nám podaří dosáhnout pokroku a zajistit stabilní příjmy do rozpočtu EU do budoucna," uzavřela Nerudová.
Video: "Zdivočelé hlasy míří do Bruselu, vliv Česka bude menší," upozorňuje reportérka Kateřina Šafaříková
