Dohoda o migraci Dublin IV je na dosah, Merkelovou budou tlačit ke kompromisu, říká odborník

Aneta Zachová
22. 6. 2018 17:42
Diskuse o reformě azylové a imigrační politiky EU jde po letech vyjednávání do finále. Již příští čtvrtek se sejdou v Bruselu lídři členských zemí EU, od kterých se očekává, že se konečně shodnou na kompromisu. "Domácí tlak bude nutit Angelu Merkelovou, aby se pokusila nalézt evropský kompromis," říká v rozhovoru Martin Hrabálek, odborník na evropskou politiku, migraci a ochranu hranic EU z Fakulty regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně.
Uprchlické kvóty zřejmě padnou, pro některé země EU včetně Česka jsou nepřijatelné.
Uprchlické kvóty zřejmě padnou, pro některé země EU včetně Česka jsou nepřijatelné. | Foto: Reuters

Aktuálně.cz: Reformu společné azylové a imigrační politiky, která reagovala na migrační krizi z roku 2015, předložila Evropská komise před více než dvěma roky. Evropský parlament se k návrhům vyjádřil, jak ale vypadají jednání mezi členskými státy?

Hrabálek: Doposud se rozhovory hýbaly poměrně pomalým tempem. Hlavní brzdou byla jednání o nové podobě dublinských pravidel, která určují stát zodpovědný za vyřízení žádosti o azyl, tzv. Dublin IV. Státy se nedokázaly dohodnout především na možnosti sdílení břemene, tedy přerozdělování žadatelů o azyl mezi členské státy.

O přerozdělování se mluvilo i přesto, že je pro některé členské státy včetně ČR nepřijatelné. Neexistují snad žádné alternativy, nějaké inspirace ze světa?

Inspirace ze světa tu zcela jistě jsou. Často bývá uváděna Austrálie a její migrační a azylová politika. Pro osoby, které se dostanou přímo na australskou půdu a do táborů na ostrovech, je prakticky nemožné získat azyl. Australská politika však bývá často kritizována například ze strany OSN jako nehumánní.

Naopak evropské státy oproti zemím z jiných regionů ve většině případů kladou větší důraz na dodržování mezinárodních pravidel. Především trvají na dodržování principu "non-refoulement", tedy nenavracení osoby do státu, kde by mohla být ohrožena.

Stávající evropský systém ale zcela jednoznačně zatěžuje některé státy více než jiné. Nejvíce zatížené jsou Německo a vstupní státy jako Itálie nebo Řecko. Systém je tak vnímán jako nespravedlivý a je zde snaha jej změnit.

Kvóty nefungují

Změnu měl přinést právě nový systém založený na solidaritě - tedy na přerozdělování migrantů mezi členské země. Proč podle vás tento nástroj vzbudil tak rozsáhlou pozornost?

Jedním z hlavních důvodů byl proces, jakým byl tento nástroj přijat. V Evropské unii málokdy dochází k tomu, že se státy "přehlasovávají". Nadto v tak citlivé oblasti, jakou je nyní migrace. Druhým důvodem jsou otevřená řízení proti některým státům, které se pravidlům nechtějí podřídit.

Podle současné debaty na evropské úrovni se zdá, že povinné kvóty nakonec v EU fungovat nebudou. V jakém časovém horizontu můžeme čekat kompromis mezi členskými státy?

K nějaké formě dohody bude pravděpodobně muset dojít na nadcházející Evropské radě příští týden. Nějakou formu evropského řešení totiž po německé kancléřce Angele Merkelové požaduje její ministr vnitra a koaliční partner Horst Seehofer.

Očekáváte, že se příští týden rozhodne, jak bude azylová a imigrační politika EU vypadat v budoucnu?

Očekávám intenzivní jednání, protože na rozdíl od jednání minulých je současná realita dost jiná. Zahrnuje politickou krizi v Německu a novou italskou vládu. Domácí tlak bude nutit Merkelovou, aby se pokusila nalézt evropský kompromis.

Bude Merkelová tou osobou, která jednání příští týden rozhýbe?

Ano. Domnívám se, že summit bude hodně o Merkelové a o Německu.

Hledání kompromisu

Jaký vliv na konečnou podobu azylového systému bude podle vás mít nová italská vláda?

Nová italská vláda se k migračním otázkám staví o dost rázněji než ta předchozí - viz například odmítnutí lodi Aquarius, které se setkalo se značnou kritikou především ze strany Francie. V pondělí se odehrála schůzka mezi premiérem Giuseppem Contem a kancléřkou Merkelovou, které migrace dominovala.

Po schůzce se zdálo, že mezi oběma panuje velká míra shody. Tudíž by se Německo mohlo pokusit prosadit některé z přijatelných italských vizí, jako jsou například centra mimo samotnou EU.

Jak by mohl vypadat výsledný kompromis?

Za mě by mohla představovat kompromis centra mimo Evropu, kde by se rozhodlo, zda daná osoba skutečně hledá ochranu, nebo se jedná o ekonomického migranta. Mezi země, kde by takové centrum mohlo být, bývá řazeno například Tunisko.

Se zmíněnými centry je ale spojena řada otázek, včetně ochrany práv. Diskutuje se o nich už dlouho. Především napjatá situace v Německu si nicméně žádá, aby se v migrační otázce pokročilo. Domnívám se, že právě toto by mohl být kompromis, se kterým se Merkelová vrátí domů.

I přes tento posun v debatě o migraci jsou v Česku stále klíčovým tématem kvóty, a to zejména ve spojení s nově vznikající vládou. Vždyť předběžný návrh programového prohlášení z května identifikuje jejich odmítnutí jako prioritu. Proč tomu tak je a je to adekvátní?

Za prvé se kvóty jeví jako ne zcela funkční, což může být jeden důvod. Za druhé jsou kvóty v Česku vrcholně nepopulární, takže jejich odmítáním vláda reflektuje pozici české společnosti. A za třetí to vládě může přinášet politické body.

Záběry ze soudu s pašeráky, kteří nechali zemřít 71 běženců | Video: Reuters
 

Právě se děje

před 16 minutami

Světové atletice vládnou trojskokanka Rojasová a tyčkař Duplantis

Nejlepšími světovými atlety roku 2020 se stali halová světová rekordmanka v trojskoku Yulimar Rojasová a světový rekordman ve skoku o tyči Armand Duplantis. Oba v tradiční anketě Světové atletiky triumfovali poprvé.

Pětadvacetiletá Venezuelanka Rojasová v únoru v Madridu posunula halový rekord na 15,43 metru, skočila tehdy o sedm centimetrů víc než Ruska Taťjana Lebeděvová v roce 2004. Na trůnu vystřídala americkou překážkářku Dalilah Muhammadovou a navázala na úspěch jiné trojskokanky Caterine Ibargüenové, která byla nejlepší světovou atletkou roku 2018.

Jednadvacetiletý Duplantis se stal nejmladším mužským vítězem této ankety, která se vyhlašuje od roku 1988. Švédský skokan v hale dvakrát posunul světový rekord až na 618 centimetrů. Venku pak překonal 615 cm a sebral Sergeji Bubkovi nejlepší výkon pod širým nebem. Vyhrál všech šestnáct závodů, do kterých letos nastoupil. V hlavní kategorii triumfoval dva roky po ocenění pro vycházející hvězdu.

Zdroj: ČTK
Další zprávy