Brusel/Štrasburk - Když v roce 1950 tehdejší předseda francouzské vlády René Pleven inicioval projekt Evropského obranného společenství, netušil, že jeho záměr zůstane po desítky let jen na papíře. Zejména Velká Británie nepokládala za nutné vytvářet evropskou armádu, když tu bylo NATO.
Teď ale plán vstal z mrtvých v nové a mnohem ambicióznější podobě. Podle něj budou členské státy unie postupně navyšovat své výdaje na obranu a spolupracovat v oblastech, ve kterých Evropa zaostává za USA.
Evropský parlament začal minulý týden posuzovat program rozvoje evropského obranného průmyslu. Díky němu by mohla být každoročně k dispozici až miliarda eur z unijního rozpočtu.
Podporu dostanou zejména nákupy vojenského vybavení nebo společné projekty ve vývoji obranných technologií, jako jsou například drony pro dohled nad mořem.
Sdílení zdrojů a větší efektivita
EU vydává na obranu jen 1,4 procenta svého hrubého domácího produktu (HDP). Ve Spojených státech jsou to ale čtyři procenta. Američané investují do výzbroje a výstroje v přepočtu na jednoho vojáka čtyřikrát více než Evropa.
Spojené státy mají sice téměř o 800 tisíc mužů ve zbrani méně než EU, k dispozici mají ale třeba o 10 tisíc obrněných transportérů a tisíc bojových letadel více než jejich evropští spojenci.
Už loni v listopadu podepsalo třiadvacet členských zemí Evropské unie včetně Česka tzv. stálou strukturovanou spolupráci EU v obraně (PESCO). K nim se pak připojily ještě další dva státy, Portugalsko a Irsko.
"PESCO je centrální iniciativou, díky které budou dosud roztříštěné ostrůvky vojenské spolupráce pod jednou střechou," uvítal projekt německý europoslanec Michael Gahler, který má na starosti společnou bezpečnost.
"Očekávám, že obranná politika EU bude mít hmatatelné výsledky díky tomu, že zahrne konkrétní vojenské formáty, jako například mnohonárodní vojenské síly Eurocorps nebo evropské velení letecké dopravy pod PESCO," dodal Gahler.
Hlavní přínos celé této iniciativy spočívá ve sdílení finančních a materiálních zdrojů a společném vývoji výzbroje a vojenské techniky. Sdružené zadávání veřejných zakázek by zase mohlo přinést výrazné úspory.
Nicméně europoslanci ze zahraničního výboru minulý týden navrhli, aby se v programu udělaly výjimky pro vývoj určité výzbroje. Netýkal by se tak zbraní hromadného ničení, plně autonomních zbraní nebo malých střelných zbraní, které se vyrábí hlavně pro vývoz.
Kromě toho chce Evropská komise letos navrhnout granty na specializovaný obranný výzkum například v kybernetice nebo robotice.
Obavy z oslabení NATO
Výdaje evropské osmadvacítky činí 40 procent ve srovnání se Spojenými státy. Evropa je ale v současnosti schopna zajistit jen 15 procent toho, čeho ve vojenské oblasti dosahují USA.
Problém nízké efektivity je dán přístupem Američanů k otázkám zbrojení a k ochraně amerických zájmů ve světě.
"Postavení armády je ve filozofii Američanů úplně jiné," říká český europoslanec za ODS Evžen Tošenovský. "Armáda a její technická úroveň jsou motorem výzkumu a inovací i důležitým ekonomickým aspektem. V Evropě má tento přístup snad jen Francie a částečně i Polsko."
Plán společné evropské obrany oživila EU v roce 1999. O rok později bylo prohlubování evropské spolupráce v této oblasti zakotveno v Lisabonské smlouvě. Samotná realizace si ale musela počkat až na současnost, kdy se zvýšila hrozba terorismu a zhoršily se vztahy mezi unií a Ruskem.
Ne všichni europoslanci ale plán společné evropské obrany vítají, protože se obávají oslabení Severoatlantické aliance.
"Byla a je velká obava, že projekt oslabí fungování NATO, a já osobně tu obavu velmi sdílím," říká například Tošenovský. "Zároveň na evropskou scénu vstoupili jiní političtí hráči, hlavně francouzský prezident Macron, a ti začali jinou hru. S tímto směrem jednání nesouhlasím a mám z něj obavu."
Vedle Francie na společnou evropskou obranu tlačilo hlavně Německo.
