Požádala ji o to před časem vláda prezidentky Glorie Macapagalové-Arroyové. Zřejmě i proto, že Evropa je v tomto vzdáleném souostroví na samotném okraji jihovýchodní Asie považována za záruku neutrality na rozdíl od Spojených států, které zde mají jasné vojenské i mocenské zájmy ještě z dob koloniálního panství v první polovině 20.století.
Otázkou ovšem zůstává, nakolik se budou evropští diplomaté schopni zorientovat v nástrahách filipínské politiky, která patří v celé oblasti k těm nejosobitějším. Momentálně se na místě snaží se situací seznámit kariérní eurodiplomat Eneko Landaburu, působící v Evropské komisi na postu generálního ředitele pro externí vztahy.
Zpráva Melovy komise
"Zabíjení aktivistů bereme velice, velice vážně," řekl podle agentury Reuters baskický socialista reportérům v Manile. "Chceme mít o tomto problému více informací, a žádáme proto o kopii Melovy zprávy. To je důležité. Potřebujeme znát její obsah."
Oběti politických vražd
- Počet od roku 2001: podle organizace Karapatan 832, podle policie 117
- Nejvíce zabitých členů hlásí levicová organizace Bayan Muna, armádou někdy označovaná za "komunistickou zástěrku"
- Typický způsob provedení: maskovaní útočníci na motocyklu ozbrojení pistolí či samopalem
- Na problém upozorňují mezinárodní organizace jako Amnesty International, Human Rights Watch, Freedom House, Reporters Sans Frontiers
Tzv. Melova zpráva shrnuje výsledky několikaměsíčního šetření, které v záležitosti provedla speciální komise v čele s bývalým předsedou Nejvyššího soudu José Melem. Ustavila ji na sklonku loňského léta prezidentka Arroyová, aby utišila mezinárodní kritiku, která se zvedla po neobjasněné sérii vražd nejrůznějších kritiků jejího režimu.
Podle filipínské organizace na ochranu lidských práv Karapatan bylo od chvíle, co se Arroyová v roce 2001 ujala moci, za nevyjasněných okolností zabito na osm set aktivistů, z velké části levicové orientace. Vláda tuto cifru zpochybňuje a tvrdí, že příčiny vražd je třeba hledat především ve vnitřních čistkách uvnitř komunistického hnutí, které už 38 let vede proti vládě ozbrojený odboj.
Palác: zprávu nikomu nedáme
Melova komise předložila svou závěrečnou zprávu prezidentce už minulý měsíc, její obsah je ale neveřejný a do médií se dostaly jen vybrané části, mezi nimi i doporučení zahájit trestní stíhání proti některým mimořádně horlivým vojenským velitelům, kteří podle všeho nesou za vraždy mnoha aktivistů přímou zodpovědnost.
Mluvčí prezidentského paláce Eduardo Ermita se ve středu nechal slyšet, že zpráva zahraničním partnerům být předložena nemůže. Není prý ještě kompletní.
Komisi se totiž nepodařilo přemluvit rodiny obětí a levicové skupiny, aby se na vyšetřování podílely, a tak jejich pohled na věc není ve zprávě zohledněn.
"Jediným, kdo před komisí vypodídal, byli svědkové z armády a policie. Pokud tedy nechceme vyvolat dojem, že vyšetřování už je u konce, musíme si ještě počkat, neboť prezidentka požádala Melovu komisi, aby v práci pokračovala. Musíme doufat, že se jim podaří přimět levici ke spolupráci," cituje Ermitu deník Philippine Daily Inquirer.
Naděje, že by pozůstalí po obětech a levicoví aktivisté změnili názor a začali s Melovou komisí spolupracovat, je ale mizivá. Od počátku totiž zpochybňovali její nezávislost vzhledem k tomu, že všechny členy komise vybíral prezidentský palác.
Obětní beránci
Mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International a Human Rights Watch loni v létě prezidentku Arroyovou vyzvaly, ať proti politickým vraždám důrazně zakročí.
Kladli jí mimo jiné za vinu, že pomáhá vytvářet atmosféru beztrestnosti, když otevřeně schvaluje problematické vojenské kampaně proti komunistickým vzbouřencům na filipínském venkově, a ty z generálů, kteří mají nejlepší výsledky, ještě veřejně chválí a vyznamenává.
To je i případ generála Jovita Palparana, přezdívaného někdy "Řezník" vzhledem ke zvýšenému počtu únosů a vražd levicových aktivistů ve všech oblastech, kde působil.
Prezidentka mu přes jeho kontroverzní pověst osobně poděkovala za příkladnou práci při potlačování nepřítele a zároveň vyjádřila odhodlání zničit komunistické hnutí ještě předtím, než jí skončí funkční oddobí v roce 2010.
Palparan, který loni v září odešel do výslužby, je v Melově zprávě přímo zmiňován. Kritici prezidentky Arroyové ale upozorňují, že je to právě ona, kdo by jako vrchní velitel ozbrojených sil měl nést zodpovědnost za zvěrstva, k nimž se armáda podle nich propůjčuje, a že by nebylo správné trestat jen několik obětních beránků.
Státní politika, nebo vlastní iniciativa?
Právě k tomu se ale zřejmě schyluje, jak se dá vytušit i z jednání, která ve stejné věci v těchto dnech vede v Manile také zvláštní vyšetřovatel OSN Philip Alston.
Tento prominentní právník, původem z Austrálie, se v úterý sešel s náčelníkem generálního štábu filipínských ozbrojených sil Hermogenem Esperonem, ministrem obrany Hermogenem Ebdanem a dalšími předáky vojenského establishmentu.
"Chtěl vědět, jestli existují směrnice, které by více či méně dovolovaly velitelům podílet se na mimosoudním zabíjení, tak jsme mu ve vší upřímnosti vysvětlili, že žádná taková státní politika neexistuje a že to není ani politika ministerstva obrany či armády," uvedl po tříhodinové schůzce náměstek ministra obrany Ernesto Carolina.
Vnitřní šetření prý zjistilo, že se na vraždách stovek aktivistů podíleli všehovšudy čtyři vojáci. Jeden z nich už byl prý propuštěn ze služby.
Lidskoprávní aktivisté a členové opozice ale trvají na tom, že armáda a policie stojí za drtivou většinou únosů a vražd politicky nepohodlných lidí, ke kterým na Filipínách dochází, ať už se na nich přímo podílejí nebo jen zadávají úkoly námezdním zabijákům.
