Addis Abeba (od našich zvláštních zpravodajů) - Etiopanů je téměř 80 milionů a jejich průměrný věk je podle statistik jen o něco málo víc než 18 let. To znamená, že v této zemi bojující už léta s chudobou a permanentně hrozícím hladomorem, žijí desítky milionů dětí.
Bezstarostné dětství, jaké si užívají například jejich vrstevníci v Evropě, však většina z nich nepozná. Podle různých zdrojů totiž 40 až 60 procent etiopských dětí od útlého věku musí pracovat, aby svým rodinám v tíživých ekonomických podmínkách co nejvíce pomohly.
Nejviditelnější je fenomén dětské práce na venkově, kde se s pasením dobytka či chozením pro vodu často začíná už v předškolním věku. Etiopská města jsou zase plná nedorostlých pouličních čističů bot a čím dál tím častěji také nedospělých prostitutek.
Jak zvládnout práci i školu zároveň
Dětská práce je v Etiopii natolik rozšířeným jevem, že jí vychází vstříc i zdejší vzdělávací systém.
S negramotností populace blížící se 60 procentům a jen polovinou všech dětí zapsanou na základních školách (na střední jich nepokračuje ani čtvrtina) je podle propagátorů tzv. neformálních vzdělávacích center třeba slevit z nároků, které jsou na školství tradičně kladeny a postarat se o to, aby se děti alespoň naučily číst a psát.
To jim neformální školy spolehlivě umožní. V režimu, který jim zároveň dovolí splnit si ostatní povinnosti - tj. odpracovat si na poli nebo doma, co je potřeba.
„Je samozřejmě otázka, nakolik je možné dělat v otázce dětských práv kompromisy, ale taková je tu prostě realita," vysvětluje Adane Melese, zástupce ředitele nevládní organizace Wabe/WCAT.
Ta staví a provozuje neformální školy v odlehlých částech země, kde by jinak děti s největší pravděpodobností zůstaly negramotné. Jako jejich rodiče.
„Učivo je ve srovnání s běžnými školami zhuštěno, některé předměty zcela chybí. Bereme v potaz především potřeby venkovského obyvatelstva, s nímž pracujeme. To ale neznamená, že by děti nemohly po zakončení tříletého cyklu pokračovat na běžných školách," dodává Adane Melese.
Vláda: Dětská práce je nutnost
Přestože iniciativa vzešla z nevládního sektoru, etiopská vláda neformální vzdělávací centra v poslední době přijala za svá a některá dokonce přeměnila v regulérní základní školy.
Otazníky se však nevznášejí jen nad celkovou kvalitou takto „látaného" školství, ale především nad (ne)morálností postoje vlády, která patří mezi signatáře mezinárodních konvencí o nepřípustnosti dětské práce.
Ve svém přístupu přitom rozpor neshledává. Za prioritu totiž považuje boj proti chudobě, jehož se mají účastnit i ti nejmenší.
„Je těžké zcela zrušit dětskou práci, zejména na venkově, kde jsou podmínky nejtěžší. Přinejmenším v krátkodobém horizontu je třeba s pomocí dětí počítat," nechala se slyšet na nedávné konferenci v Addis Abebě zástupkyně ministerstva školství Zaid Tewelde.
Vláda podle ní zůstává svým mezinárodním závazkům věrná, soustředí se však údajně jen na ty „nejškodlivější formy" dětské práce.
Naklonovaní odboráři
S tím ale nesouhlasí předák etiopských učitelských odborů Tenna Sirabezu: „Nevím, jak ty nejhorší formy definují. Myslím, že poměrně stačí to, že posíláme čtrnáctileté a patnáctileté dívky do arabských zemí, že se tady mezinárodně obchoduje s lidmi, a vláda na to nijak nereaguje."
Sirabezuův Etiopský svaz učitelů (ETA) se v minulosti pokusil vládu přimět k tomu, aby jasně definovala, co si představuje pod pojmem dětská práce, a stanovila strategii k jejímu vymýcení. Místo odpovědi se ale učitelští odboráři dočkali jen nařčení z opozičních aktivit.
Pod stejnou záminkou bylo následně vedení ETA rozprášeno a nahrazeno novou, vůči vládě loajální skupinou. V současné době se „stará" ETA pokouší zaregistrovat pod novým názvem a přetahuje se se svými „klony" o členskou základnu.
Obavy třetího sektoru
Podobných konfliktů se do budoucna obávají i představitelé neziskového sektoru. Ti protestují proti návrhu zákona o občansko společenských organizacích, kterým se vláda nyní zabývá. Norma totiž de facto usiluje o podřízení celého sektoru exekutivě.
„Pevně věříme, že návrh ještě dozná změn. Máme obavy, že by to mohlo naši práci vážně narušit," svěřil se šéf Etiopského fóra pro pouliční děti (FSCE) Meseret Tadesse.
Tendence diktovat nevládním organizacím co a jak dělat, respektive nedělat, už ostatně autoritativní etiopská vláda vykazuje dávno. A to přesto, že jí neziskový sektor díky setrvalému přísunu rozvojové pomoci ze zahraničí v mnoha směrech ulehčuje práci.
Když nedávno oblastní šéf FSCE ve městě Adama jižně od Addis Abeby, Belay Alamu, pozval jednoho z odvolaných členů vedení učitelských odborů na návštěvu vzdělávacího centra, které jeho organizace provozuje, dostala se FSCE rázem pod tlak z nejvyšších míst.
„V našem vzdělávacím systému dominují kádry, kterých je víc než opravdových učitelů. Nejnebezpečnější zpravidla nejsou ti nahoře, ale ambiciózní pěšáci, kteří se vám chtějí vyšplhat po zádech," konstatuje Alamu.
„Nikdy nevíte, kdy se z něčeho tak zdánlivě neutrálního, jako je pomoc dětem v nouzi, stane politika. Když už chcete v tomhle oboru působit, je lepší být preventivně pořád ve střehu," dodává.
