Analýza - Turecký premiér a lídr Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP) Recep Tayyip Erdoğan slaví triumf. V nedělních volbách mu svůj hlas dal téměř každý druhý volič.

Zatímco Turky Erdoğan svou kombinací tradicionalismu, umírněného islamismu a reformního nadšení přesvědčil, armáda posilováním jeho moci nadšena není.

Přitom to byla právě mocná generalita, která v dubnu premiérovi pohrozila pučem, pokud nestáhne prezidentskou kandidaturu exministra zahraničí Abdullaha Güla.

Autor fotografie: Aktuálně.cz

Složení nového parlamentu

Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) 340 Republikánská lidová strana (CHP) 112 Strana nacionalistické akce (MHP) 71 ostatní 27 celkem 550

Armáda je v Turecku tradiční strážkyní republikánských hodnot, sekularismu a Atatürkova odkazu. S nelibostí proto nesla, když se Erdogan do čela státu snažil prosadit muže, který se - podobně jako on sám - zasadil o větší práva pro kurdskou menšinu.

Armádě jde o prestiž. I o byznys

Kurdové ostatně v nedělních volbách také bodovali: poprvé po deseti letech se do parlamentu dostali i kurdští poslanci. Východ Anatólie bude zastupovat 24 zákonodárců.

• PŘEČTĚTE SI profily stran, které se dostaly do parlamentu
  

Generalita ale podezírá právě mnohé kurdské politiky z napojení na teroristickou Dělnickou stranu Kurdistánu (PKK), která bojuje za vytvoření nezávislého státu.

"Vojsko by rádo provedlo výpad do severního Iráku, kde se PKK ukrývá. Podle generálů za to nese vinu AKP a její prokurdská politika," řekl v televizi ARD německý turkolog Faruk Şen. "Pro generalitu je tvrdý úder otázkou prestiže," dodal.

• ČTĚTE VÍCE o aktivitách PKK

Jenže armádě jde i o obyčejný byznys: vlastní konsorcium Oyak, čtvrtou největší finanční skupinu v zemi, která podniká od stavebnictví až po výrobu konzerv. A byl to právě Erdoğan, který zemi vyvedl z vysoké inflace, liberalizoval mnohá průmyslová odvětví a přilákal zahraniční investory.

Erdogan s Merkelovou. Turecku se ale členství v EU stále více vzdaluje. | Foto: Reuters

Barroso: Turecko přijmout nemusíme

Pro staronového premiéra ale není hrozbou jen armáda. Z Bruselu se totiž čím dál častěji ozývá, že pro Turecko nebude v Evropské unii místo, a Erdoganova vize cesty do EU se tak rozplývá.

Sliby o Evropě, které dal premiér voličům, se ukazují jako sotva splnitelné.

Skepsí vůči Ankaře nešetří ani předseda Evropské komise José Manuel Barroso. "Není žádnou povinností Turecko přijmout. Vyjednávání je jedna věc, vstup něco jiného," řekl Barroso v rozhovoru pro deník Frankfurter Allgemeine Zeitung.