Vodní elektrárna Coca Codo Sinclair byla oficiálně uvedena do provozu v roce 2016, kdy na ní ještě probíhaly poslední úpravy. Ekvádorská vláda ale dodnes přehradu od čínské státní firmy Sinohydro oficiálně nepřevzala. A ani to nevypadá, že by se situace měla brzy změnit.
"Tuto špatně postavenou elektrárnu přijmeme jedině přes moji mrtvolu," uvedl podle amerického deníku Wall Street Journal loni v listopadu ekvádorský ministr pro energetiku Fernando Santos.
První trhliny na stavbě za téměř tři miliardy dolarů (v přepočtu 67 miliard korun) odhalili ekvádorští inženýři v roce 2018, v současnosti je na osmi turbínách už "17 499 neopravitelných prasklin". O jejich opravu se pokoušeli, ale marně. Z neúspěchu viní nekvalitní ocel dovezenou z Číny a bojí se, že by se stavba mohla zřítit.
"Můžeme přijít o všechno," říká ekvádorský inženýr Fabricio Yépez. "Netušíme, jestli k tomu dojde zítra nebo za šest měsíců."
Vláda požaduje od čínské společnosti Sinohydro opravu a spor chce řešit mezinárodní arbitráží. "Neakceptujeme žádné trhliny. Mohou vést k tomu, že konstrukce zkolabuje a my o ni přijdeme," uvedla v prohlášení ekvádorská elektrárna.
Bezpečnosti projektu nepomáhá ani jeho prostředí - stavba se nachází v blízkosti aktivní sopky. Za rizikovou lokaci ji označili ekvádorští odborníci už v 70. letech minulého století. Přesto tu o mnoho let později začaly stavební práce a následně v oblasti přibylo sesuvů půdy. Ty poničily nejvyšší vodopád v zemi, ropovod a několik budov. "Eroze je proces, který by běžně probíhal tisíce a miliony let. Stavba přehrady ho ale urychlila na pouhých pět let," vysvětluje geoložka Carolina Bernalová. Čína se k obviněním nijak konkrétně nevyjádřila, pouze je odmítla.
Miliardy za rozpadající se elektrárny
Ekvádor není jediný, kdo si na čínské stavitele stěžuje. Vodní elektrárna Neelum-Jhelum v Pákistánu je od loňska kvůli trhlinám v tunelu přivádějícím vodu k turbínám mimo provoz. Tauseef Farooqui z Úřadu pro dohled nad cenami elektřiny uvedl, že je možné, že se tunel čtyři roky po otevření zbortí. Běžná životnost přehrad je přitom sto let.
Časté problémy má také ugandská přehrada na Nilu, ve které je přes pět set konstrukčních vad a jejíž turbíny pravidelně zanáší velké nečistoty. Čínští stavitelé totiž nevyrobili plovoucí bariéru, která by je včas zachytávala. Za stavbu Uganda zaplatí přes 567 milionů dolarů (12,6 miliardy korun). Většinu z toho - v přepočtu více než deset miliard korun - bude splácet čínským bankám.
Další přehrada, kterou v této africké zemi Číňané staví, má zase tři roky zpoždění. Místní úřady uvádí, že kromě konstrukčních vad, jako jsou praskliny ve stěnách, firma nainstalovala i vadné kabely, vypínače a hasičské přístroje, které se musí vyměnit.
Čínští stavitelé mají problémy i s menšími projekty. V Angole jsou například autory několika budov sociálního bydlení, které si obyvatelé po několika letech včasného placení nájmu mohou odkoupit. Deset let po dokončení si ale lidé stěžují na praskliny ve zdech, plíseň a špatnou kvalitu dveří nebo zábradlí.
"Budovy už dlouho nevydrží. Pomalu se rozpadají," líčí například Aida Franciscová, která v jednom z bytů bydlí.
Čínské plíživé šíření vlivu
Všechny uvedené stavby vznikly v rámci čínské inciativy Pás a stezka, která má podpořit obchodní spolupráci mezi Pekingem a dalšími zeměmi a kterou propaguje sám generální tajemník komunistické strany Si Ťin-pching. Čína nabízí asijským, africkým a jihoamerickým státům půjčky a stavitele velkých projektů - kromě elektráren i železničních tratí nebo velkých solárních parků.
Kromě zlepšení úrovně života místních a poskytování půjček, na které by rozvojové státy jinak nemusely dosáhnout, se s iniciativou pojí i kritika: kvůli netransparentnosti při výběru stavitele, nedodržování místních zákonů nebo porušování práv zaměstnanců. Výstavby jsou někdy navíc přehnaně rozsáhlé a země se kvůli nim dostávají do dluhů, a tím i pod čínskou sféru vlivu.