Na první pohled se může zdát, že život ve zhruba pětimilionové etiopské metropoli plyne jako vždy. Všudypřítomné stánky s kávou v dalším teplém slunečném dni vítají četné hosty, pouliční prodavači jsou na svých obvyklých místech, kluci tak jako každý den posedávají v podřepu na prašných chodnících před opotřebovanými váhami a doufají, že se u nich některý z kolemjdoucích nechá za pár birrů zvážit.
Na chodnících podél ulic, v nichž se znovu tvoří dopravní zácpy, na zákazníky čekají i čističi bot. Práce dnes mají o něco víc. Výrazně častěji si u nich totiž vysoké černé boty nechávají leštit muži a ženy v maskovacích uniformách etiopské armády. Vojáků s kalašnikovy i modernějšími útočnými puškami přes rameno a barevnými šálami kolem krku přinejmenším ve čtvrti Arat Kilo poblíž etiopského parlamentu výrazně přibylo. Střeží zde například největší tiskárnu ve městě nebo budovu Etiopské tiskové agentury, která je hned na protější straně ulice. Každého, kdo chce vejít, důsledně kontrolují.
Poblíž agentury diskutuje dvojice postávajících důchodců nad čerstvým vydáním novin - o válce. V uplynulém týdnu zdejší lidé při dotazech na vývoj ročního konfliktu, který si vyžádal nejméně deset tisíc mrtvých, mluvili o tom, že povstalce je třeba zničit, nebo potichu, aby je nikdo neslyšel, vyjadřovali obavu o své blízké na severu země. Často se ale o občanské válce, kterou doprovázejí zvěrstva na obou stranách, nechtěli bavit vůbec. Teď už se dá tématu vyhnout jen stěží.
Na otázku, jaká je momentálně situace v zemi, postarší muži odpovídají, že "dobrá". Anglická obdoba periodika, které zrovna studují, přitom informuje o šestiměsíčním výjimečném stavu, masakrech ze strany tigrajských "teroristů" i o výzvě, aby se obyvatelé Addis Abeby připravili město bránit vlastními silami. O tom, že vláda premiér Abiye Ahmeda přesto situaci ustojí, je stejně jako důchodci přesvědčen i prodejce novin, jehož stánek se nachází opodál. "Ne, ne, určitě se sem nedostanou," říká na adresu Tigrajské lidové osvobozenecké fronty (TPLF), která se v posledních dnech přiblížila na necelých 400 kilometrů k hlavnímu městu.
Zdaleka tak jistý úspěchem vládních sil si není dvacetiletý Kadus, který neskrývá překvapení, že u Parku přátelství v centru metropole potkává zahraničního turistu. Ve městě jich totiž - kvůli válce i covidu-19 - je jen minimum. "Máme strach. Naše armáda je slabá, rebelové jsou silnější a přicházejí," obává se. Zároveň zdůrazňuje, že proti "kolonizátorům" je město připraveno bojovat. I on sám? "Možná." Na případný konflikt v ulicích města se už každopádně s rodiči a dvojicí sourozenců připravuje. "Pro jistotu se zásobujeme potravinami a balenou vodou," říká.
Obavy, co to pro ni bude znamenat, pokud do Addis Abeby dorazí tigrajští rebelové, neskrývá ani keňská učitelka angličtiny Miles. Od úterý ji znepokojenými telefonáty a textovými zprávami bombardují rodina i kamarádi z její vlasti. Devětadvacetiletá žena v první reakci na internetu vyhledávala letenky do Keni, nakonec se ale rozhodla zůstat a vyčkat dalšího vývoje. Její škola má dnes na rozdíl od některých ostatních, které zůstaly zavřené, běžný provoz.
Otevřena je také malá prodejna čerstvých džusů, kterou provozuje třicátnice Bezavi. Věří sice tvrzení "doktora Ahmeda", že etiopské vojsko rebely porazí, zároveň ale poznamenává, že i pro ni se život ve zhruba 2400 metrů nad mořem položeném městě změnil. "Dala jsem na doporučení a nechodím po setmění ven," líčí s tím, že kdyby tak neučinila, mohla by čelit otázkám policistů, co ještě pohledává na ulici. "Také máme pozorně sledovat, co se kolem nás děje, a kdybychom viděli cokoliv podezřelého, musíme dát okamžitě vědět policii," poznamenává.
Stejně jako Bezavi a další Etiopané sleduje v těchto dnech napjatě aktuální dění také sedmadvacetiletý Abel. U něj doma často běží televizní zpravodajství, venku má neustále při ruce mobil s nejnovějšími informacemi z webů. Situaci na severu země hodnotí jako těžkou a velmi složitou, v Addis Abebě naopak jako dobrou a klidnou. Přesto je podle něj správné se na možný střet s "teroristy" připravit, i když jen "pro všechny případy". Etiopské armádě, kterou podle něj zbytečně brzdí mezinárodní tlak a humanitární ohledy, stále věří. "Válka sem nedojde," říká. "Tedy doufám," dodává.
