Novinářská výprava, jejíž součástí byl i Jan Vinař, se stala teprve druhou a také poslední, která se v 50. letech do Tibetu podívala. Pořádaly ji oficiální noviny komunistické strany Lidový deník. Jejich cílem bylo světu ukázat, že tibetské "protilidové povstání feudálů a otrokářů" z března 1959 bylo úspěšně potlačeno.
Komunistický režim provedl pečlivý výběr přizvaných novinářů. Jan Vinař, tehdejší redaktor Československého rozhlasu, jim do profilu dobře zapadal. V mládí byl členem Československého svazu komunistické mládeže, pracoval na ministerstvu zahraničí, působil také jako diplomat ve Spojených státech a několik let dělal zahraničního zpravodaje z Číny. Spolu s Vinařem cestoval do Tibetu i reportér Rudého práva Zbyněk Málek.
Komunistické Československo mělo jedenáct let po Gottwaldově puči s Čínskou lidovou republikou přátelské vztahy. V Tibetu běžně jezdila československá auta značky Praga a Tatraplany a domácí odborníci odjížděli školit například čínské archeology.
Vinařovy stostránkové zápisky jsou plné dobových komunistických klišé o tom, jak potlačení povstání povede k rozvoji tibetské společnosti. Tvrdí v nich například, že se Tibeťané díky pekingské vládě zbavili údajně zkorumpovaných mnichů a politiků a společnost díky potlačení povstání začala vzkvétat. "Sám tomu věřil," vysvětluje pro Aktuálně.cz religionista Luboš Bělka, který Vinařovu knihu Tibet - země, kde lidé dohánějí celé tisíciletí jediným skokem vydal spolu se sinoložkou Kamilou Hladíkovou na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Novinář tehdy neměl přístup k objektivním informacím, a jak dodává Bělka, "možná je ani nechtěl". Všechno, co se delegace v Tibetu dozvěděla, pocházelo od čínských průvodců a místní lidé, se kterými se setkali, byli podle Bělky s největší pravděpodobností vyškolení v tom, co mají cizincům říkat.
"Přijeli do Tibetu v období drsného maoismu. V zemi probíhaly čistky a chyběla jakákoliv politická opozice. Ti, kdo vystupovali proti vládě, už byli zavření, na Tchaj-wanu nebo byli mrtví," shrnuje. Vinařův text má za "idealizovaný obraz" tehdejšího Tibetu a dobovou propagandu. Nová kniha proto obsahuje vysvětlení, kontext doby i životopisnou část.
Kdo byl Jan Vinař?
Jan Vinař se narodil v roce 1914 a měl velice rozmanitý i tragický osud. Byl členem Československého svazu komunistické mládeže a uměl několik cizích jazyků, včetně angličtiny, ruštiny, němčiny a francouzštiny měl také základy polštiny, italštiny a čínštiny. Šest let strávil v koncentračních táborech a musel se vyrovnat i se smrtí své první ženy. Pracoval na ministerstvu zahraničí a čtyři roky strávil jako diplomat ve Spojených státech. Po návratu se stal redaktorem zahraničního zpravodajství Československého rozhlasu a několik let strávil jako zahraniční zpravodaj z Číny. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy emigroval do Švýcarska, kde v září 1983 zemřel. Samizdatové vydání jeho knihy vyšlo až po jeho smrti.
Vinařův přínos
Vinařovy zápisky přesto přinesly některé nové poznatky. Novinář přihlížel tibetskému divadlu, prvnímu svého druhu, které místní mniši organizovali sami pro sebe. Předchozí formy představení se skládaly hlavně z náboženských tanců, Vinař ale jako jediný z novinářské výpravy popsal pro Tibeťany nový žánr - politickou satiru vystupující proti vykořisťovatelským mnichům.
"Nedokážu zjistit, do jaké míry si to organizovali sami Tibeťané a do jaké míry Číňané. Přesto je to Vinařův zásadní přínos," uvádí Bělka.
Badatelé zároveň oceňují, že si československý reportér zapsal jména politiků a vojáků, na které narazil. Nabízí jim to totiž bližší pohled na to, jak vysokohorská oblast vypadala.
Zajímavý je také způsob, jakým Vinař píše o duchovním vůdci dalajlámovi. Přestože už prchl z Tibetu do severní Indie, kde žije v exilu dodnes, čínská vláda stále doufala, že se vrátí. Novinář proto pokračoval v pekingské interpretaci o tom, že dalajláma byl unesen do ciziny.
Až o něco později, kdy bylo zřejmé, že se nevrátí, o něm začala čínská propaganda mluvit jako o "zaprodanci, zrádci a vlku v rouše beránčím," vyjmenovává religionista.
Země nepřítele
Vinařova kniha málem nikdy nevyšla. Na začátku 60. let minulého století se totiž Československo přiklonilo v rozkolu mezi Čínou a Sovětským svazem na stranu Moskvy. Knihu popisující dění v zemi "nepřítele" proto nikdo nechtěl vydat.
Ke čtenářům se dostala až o mnoho let později, v prosinci 1983 v samizdatovém vydání, a to jen v omezeném počtu patnácti kusů. Jeden z těchto ojedinělých výtisků se před pár lety dostal do rukou dnes již zesnulého slovenského sinologa Martina Slobodníka. O vydání se postaral až Bělka s Hladíkovou.
Tibetské národní povstání v roce 1959
Tibetské národní povstání začalo 10. března 1959 a trvalo čtrnáct dnů. Tibeťané při něm vystupovali proti čínské komunistické vládě, která jejich území okupuje od začátku 50. let minulého století. Vzpouru nakonec krvavě potlačila Čínská lidová armáda. Zemřelo při ní až 85 tisíc Tibeťanů.
Během povstání uprchl do sousední Indie duchovní vůdce dalajlama a do země se už nikdy nevrátil. Od té doby v Indii sídlí také exilová tibetská vláda, Peking oblast dodnes kontroluje.
Video: Ukázka z dokumentu Cesta vede do Tibetu
