Lausanne - Revoluci ve vzduchu prozatím nezpůsobí, ukazují však, že obnovitelné zdroje energie jsou alternativou, s níž je třeba do budoucna počítat. Byť v sektoru dopravy ropě rozhodně konkurovat nemohou.
Řeč je o letadlech na sluneční pohon. Zatím mají příliš nízký výkon, aby kromě pilota mohla nést ještě pasažéry, a dosahují rychlosti, která je srovnatelná s prvním letounem bratří Wrightů.
Jejich propagátor, švýcarský dobrodruh Bertrand Piccard, který se příští rok chystá s letounem Solar Impuls obletět zeměkouli, ale každopádně dokazuje, že lze dále posouvat hranice lidských možností.
Letos v červnu doletěl Solar Impuls pilotovaný Piccardem, který po mezipřistání v Madridu vystřídal v kabině svého společníka Andrého Borschberga, až do hlavního města Maroka Rabatu.
Druhou etapu trasy, dlouhou 830 kilometrů, urazil za 19 hodin průměrnou rychlostí 44 kilometrů v hodině. V Madridu musel ovšem letoun čekat týden na lepší počasí.
V březnu 1999 uskutečnil Piccard společně s Brianem Jonesem oblet zeměkoule v horkovzdušném balonu Breitling Orbiter, s nímž během 19 dní, 21 hodin a 55 minut urazil celkem 40 814 kilometrů.
Solar Impuls, vybavený prostornější přetlakovanou kabinou, kolem zeměkoule poletí nad mraky ve výšce okolo 12 tisíc metrů, aby co nejvíce využil sluneční energie, v noci se naopak bude pohybovat v nízkých výškách. Pohánět jej budou baterie, které solární články nabily přes den.
Let beze spánku
V kabině se během letu kolem zeměkoule vedle Piccarda a Borschberga postupně vystřídají ještě čtyři další piloti, což bude vyžadovat celkem pět mezipřistání. Počítá se s tím, že každý z pilotů zůstane v letounu tři až čtyři dny. Vyžádá si to mimo jiné fakt, že pilotovat budou po celou dobu prakticky beze spánku.
Borschberg se už na letošní noční let připravoval cvičením jógy, jeho pilotní sedačka byla záměrně nepohodlná a na těle měl speciální zařízení reagující vibracemi, pokud by začal usínat či přestal mít přehled nad přístroji kontrolujícími let.
V budoucnu Piccard plánuje sestrojit letoun s větší kabinou, do které by se vešli dva piloti, kteří by se během letu střídali u řízení stroje.
Jak rádi zdůrazňují konstruktéři letounu, Solar Impuls má "rozpětí křídel jako Jumbo Jet, váží tolik co osobní automobil a výkon nemá větší nežli skútr".
Po tom, co motorový kluzák předvedl při letu do Maroka, si je Piccard jist, že zvládne i cestu kolem světa.
Zkoušela to i NASA
Využít k pohonu letadel sluneční energii se pokoušeli konstruktéři z celého světa již v 70. letech. Dvacátého devátého dubna 1974 uskutečnil první oficiální, několik minut trvající let pilotovaný model Mauro Solar Riser poháněný fotovoltaickými články.
Bez pilota vzlétl v listopadu 1974 dvanáct kilogramů vážící kluzák AstroFlight Sunrise z vyschlého dna jezera Bicykle v Mojavské poušti v Kalifornii.
Sedmého července 1981 doletěl stroj Solar Challenger z Cormeilles-en-Vexin u Paříže na základnu Královského letectva Manston nedaleko Londýna, přičemž za pět a půl hodiny urazil 262 kilometrů a vytvořil výškový rekord pro letouny na solární pohon o hodnotě 14 300 stop (4358 m).
Celou sérii bezpilotních modelů Pathfinder a Helios zkoušel Národní úřad pro kosmonautiku a letectví (NASA) v letech osmdesátých s cílem zjistit, zda jsou použitelné při výzkumu svrchních vrstev atmosféry. Poslední stroj ze série Helios se zřítil do moře 26. června 2003 u Havajských ostrovů.
První přelet USA uskutečnil s kluzákem Sunseeker Eric Raymond v roce 1990.
Svůj první testovací let absolvoval Solar Impulse 3. prosince 2009. Jednalo se ale spíše o obří skok, protože letoun urazil ve vzduchu jen 350 metrů. Plánovaný oblet zeměkoule bude sestávat z několika takovýchto "skoků", byť dlouhých tisíce kilometrů.
U Lausanne teď Solar Impulse absolvuje testy vibrace pohonů svých čtyř motorů, aby se konstruktéři ubezpečili, že nejvíce namáhaná součást letounu zvládne zátěž během cesty, jež by měla trvat přibližně 25 dní.
