reklama
 
 

Češi Gruzínkám diagnostikovali rakovinu. Tím pomoc skončila

8. 7. 2014
Čeští experti pomáhali v Gruzii odhalit rakovinu prsu a děložního čípku. Pomoc s léčbou ale diagnostikované ženy v zemi hledají marně. Je nekvalitní, nebo si ji nemohou dovolit.
Doporučujeme

Praha/Tbilisi - Česko rozjelo v Gruzii projekt, který tamním ženám pomáhal s prevencí a včasným odhalením rakoviny. Úspěšně. Po prvním "českém" kroku ale chybí ten druhý - diagnostikovaným ženám se v zemi nedostává pomoci.

Pět pacientek, u nichž Češi rakovinu odhalili, po screeningu zemřelo. Ať již kvůli nedostupné, nekvalifikované či předražené lékařské péči. Rakovina prsu a děložního čípku jsou přitom v Gruzii nejčastější příčinou úmrtí žen produktivního věku.

Až do příchodu českých odborníků byla rakovina v Gruzii vnímána jako fatální... že jde o osud, s nímž nemohou postižené ženy nic dělat. Jen zemřít. "Nyní ale již ví, že pokud je rakovina identifikována včas, lze ji vyléčit," říká gruzínská lékařka ze Shida Kartli, když hodnotí rozvojový projekt Čechů.

Jenomže čeští experti z Gruzie odešli ihned poté, co svůj projekt prevence a diagnostiky dokončili. A vyšetřené ženy? Ty jsou nyní podle gruzínských lékařů v bezvýchodné situaci: s přispěním kvalitní diagnózy se sice včas dozvěděly o svém vážném onemocnění, na jejich situaci to ale jinak nic nezměnilo. Ke kvalitní léčbě stále nemají přístup.

"Dali jste nám víru, že s rakovinou prsu a děložního čípku lze v Gruzii bojovat. Pokud ale odejdete, bude to pro nás velké zklamání," řekla českým expertům lékařka z gruzínského Samegrela.

Projekt v Gruzii. Co říká evaluační zpráva

Projekt v Gruzii. Co říká evaluační zpráva

Gruzínské zdravotnictví prošlo po rozpadu SSSR řadou reforem. Je mu vytýkána špatná dostupnost pro obyvatele s nižšími příjmy, nízká kvalita a nedostatek základního vybavení, jakož i nízké využití některých zařízení kvůli absenci referenčního systému mezi praktickými lékaři a specialisty.

Problematická je (v Gruzii) vysoce chybová diagnostika a často nevhodná léčba, protože se nedodržují mezinárodní standardy. Dominují navíc snahy privátního sektoru o maximalizaci zisku, a to i na úkor pacientů.

Nedostatečně udržitelné postupy a mechanismy pro vyšetření a léčbu rakoviny (zejména nízké zapojení a kapacity regionálních onkocenter) tak zřejmě nepovedou ke zvýšení dlouhodobého přežití pacientek.

"Samozřejmě že to v nás vyvolává pocit bezmoci. Ale s tím jsme do toho i šli. Nabídli jsme Gruzii kvalitní prevenci proti rakovině - nikoliv léčbu či terapii, o niž se musí postarat už sama," konstatuje Evžen Diviš z Charity ČR, která screeningový projekt pro ministerstvo zahraničí zajišťovala.

Druhým krokem by podle něj mohla být odborná pomoc při školení gruzínských lékařů - zejména onkologů - anebo dodání potřebného vybavení, například ozařovačů nádorů.

Skvělá pomoc Česka... a po ní beznaděj

"Když jsme na českém ministerstvu zahraničí seznamovali diplomaty či úředníky dalších resortů s výsledky této naší pomoci Gruzii, neubránili se někteří z nich slzám," líčí Inka Pibilová z České evaluační (hodnotitelské - poz. red.) společnosti, která Gruzii navštívila.

Ještě dnes v ní doznívají emoce ze setkání s šestadvacetiletou učitelkou chemie z Jikhashkari, která se jí svěřila se svým příběhem.

"Jsem vdaná a mám jedno dítě. Před dvěma lety mi našli chorobné změny na děložním čípku. Doporučili mi léčbu v určité nemocnici, ale dala jsem přednost své gynekoložce, protože jsem nemocnici nedůvěřovala. Pojištění hradilo léčebné zákroky, ale ne už desetidenní pobyt v nemocnici, za který jsem zaplatila 300 GEL (3 600 Kč). Dnes mám obdobné potíže (žena nebyla léčena správně - pozn. red.). Když jsem se doslechla, že přijel český tým, dočkala jsem se konečně kvalitního vyšetření a diagnózy. Fajn, ale co s tím mám teď dělat, když si léčbu nemůžeme dovolit a navíc té gruzínské ani nevěříme," řekla.

"Seděli jsme vedle sebe, držely jsme se za ruce a já se jí snažila dodat sílu," vzpomíná Inka Pibilová. Průměrný měsíční příjem na obyvatele je podle gruzínského statistického úřadu Geostat 218 GEL (asi 2 600 Kč). Pod hranicí chudoby na úrovni jednoho dolaru za den dle parity kupní síly žije 18 procent populace. Nezaměstnanost dosahuje podle Světové banky přes patnáct procent.

V podobně bezvýchodné situaci je dvaačtyřicetiletá vdaná žena z Chitatskari: "Mám jedno dítě. Dříve jsem podstoupila operaci rakoviny prsu, léčba mě stála 120 GEL, zbývajících 1150 GEL uhradilo pojištění. Čeští lékaři mi teď diagnostikovali i rakovinu děložního čípku. V naší vesnické klinice mě vyšetřili a poslali na radioterapii v Kutaisi. Ovšem můj muž je válečný invalida a náš rodinný příjem ve výši 239 GEL nestačí ani na pokrytí základních nákladů. Vzali jsme si proto úvěr z banky. Nevím, co se mnou bude dál - obtíže se mi zhoršují."

Oblasti stresu z války, vysídlení, a tedy i rakoviny

V obvodech Samegrelo a Shida Kartli II, v nichž čeští experti prováděli po dva roky screening rakoviny žen, žijí většinou "vnitřní vysídlenci" Gruzie z válek v Abcházii a Osetii. A je velmi pravděpodobné, že i dlouhodobý stres a obavy z budoucnosti se podepisují na častém výskytu rakoviny prsu a děložního čípku vysídlených.

"Rakovinou tu trpí téměř každý. Češi tu přesto navodili atmosféru důvěry, protože všechny jejich diagnózy se potvrdily," říká jedna z žen z Chitatskari, která se účastnila projektu.

Některé z žen nebyly u gynekologa víc než 15 let a bály se i gynekologického křesla. "Bylo na nás, abychom je psychologicky připravily," dodává jedna z gruzínských lékařek v Zugdidi, která se zúčastnila projektu Charity ČR.

Ona, ale i její kolegyně ze Samegrela říkají, že česká pomoc byla ze všech zdravotnických akcí v regionech Samegrelo a Shida Kartli II nejvíce realistická a že byla i správně načasovaná a užitečná. I tyto praktické lékařky ale konstatují, že vyšetřené ženy, u nichž se potvrdila diagnóza rakoviny prsu či děložního čípku, jsou nyní v bezvýchodné situaci.

"Na skvělou diagnostiku musí navázat další odborná vyšetření a pak i léčba, jinak to celé nemá smysl a jedinečná pomoc Čechů je pouze vyhozenými penězi (české ministerstvo zahraničí vyčlenilo na projekt 11 000 000 Kč - pozn. red.)," konstatuje lékařka ze Shida Kartli. Přesto by prý nerada, aby se zapomnělo na to, jak se s pomocí Česka za pouhé dva roky v regionu posunula diagnostika časných stádií rakoviny.

"Na tento pokrok nesmíme zapomenout. Projekt proto musí pokračovat," doporučuje.

Onkolog: Pomáhám, i nám Západ pomáhal

Projektový manažer České rozvojové agentury Jan Černík říká, že pouštět se v Gruzii - jejíž zdravotnictví je i kvůli permanentním reformám v rozvalu či privatizováno - do léčby lidí je velmi riskantní záležitost.

"Ze zdravotnických plánů tam už vycouvali všichni naši zahraniční partneři. Raději pomáhají v jiných oblastech. Například jako Němci ve stavebnictví, takže jsme zůstali zcela osamoceni," vysvětluje. Česko by však podle něj přece jen mohlo Gruzii pomoci s léčebným poradenstvím, asistencí českých onkologů při operacích či chemoterapii. "Zkušeností jsme k tomu v Gruzii získali dost, takže bychom v té pomoci vlastně jen pokračovali," konstatuje.

Podle českého velvyslanectví v Tbilisi potřebuje 70 procent tamních onkologických pacientů radioterapii, ovšem jen čtyři procenta ji skutečně dostanou. Šanci přežít následujících pět let má tedy jen 18 procent žen s rakovinou prsu. Jen pro srovnání: v Česku je to až 80 procent.

Předního českého onkologa Václava Pechu, jenž se podílel na screeningu gruzínských žen, otázka, zda má vůbec taková pomoc Česka smysl, udivuje.

"Možná jsme na to už zapomněli, ale po pádu komunismu nám západní země - například USA či Francie - s vyspělým zdravotnictvím v léčbě rakoviny rovněž pomáhaly. Stážemi našich lékařů, ale i materiálně. Takže je naší povinností to teď - když jsme se dostali v léčbě rakoviny na špičku - jiným vracet. Po screeningu, který jsme v Gruzii už provedli, bychom mohli pokračovat metodickou pomocí při vytváření klinických center onkologie i školením lékařů s onkologickou atestací. A třeba i nabídkou odborné praxe v Česku."

Lékařka z nově vybudované ambulance ze Shida Kartli dává Václavu Pechovi zapravdu: "Při rozjíždění české pomoci jsme nejdříve naše ženy snažně prosili, aby přišly na vyšetření. Teď nás snažně prosí naopak ony, abychom (s mobilními klinikami) ve vyšetřování pokračovali." Třebaže v tom - jak dodává Inka Pibilová - sehrála klíčovou roli bezplatnost a snadná dostupnost onkologických vyšetření a samozřejmě i jejich spolehlivost.

autor: Jan Gazdík

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    Komerční sdělení
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama