Válka v Iráku začala americko-britskou pozemní ofenzívou před čtyřmi lety, 20. března 2003. K prvnímu bombardování Bagdádu došlo už o den dříve.
Ve válce zemřelo už přes 3 200 amerických vojáků, posledních osm o uplynulém víkendu.
Počet mrtvých Iráčanů - ať už civilistů, vojáků, policistů, povstalců či sebevražedných teroristů - je odhadován minimálně na 70 tisíc.
V době začínajícího pátého roku války prezident Bush jasně prohrává bitvu na domácí půdě.
Většina Američanů už neslyší na důvody, proč je třeba setrvat v Iráku. Nechce, aby se další spoluobčané vraceli domů v rakvích, potažených vlajkou.
Počáteční optimismus je dávno pryč.
Stejně tak i víra, že svržení Saddáma pomůže v boji s terorismem, že začne proces demokratizace islámských zemí a že za to stojí obětovat životy vojáků i miliardy dolarů.
Spokojenost s Bushovou politikou klesla na historické minimum: podle březnového průzkumu televize CBS na 28 procent. Téma Iráku zastínilo vše ostatní, čeho Bush ve funkci dosáhl nebo chtěl dosáhnout.
Jako prezident Johnson ve Vietnamu?
"Jeho osud se začíná podobat osudu prezidenta Lyndona Johnsona z doby války ve Vietnamu. Tehdy také - kvůli Vietnamu - lidé při hodnocení prezidenta téměř nevěnovali pozornost jiným věcem," řekl agentuře Reuters americký historik Richard Stoll.
Jasně promluvili Američané také v listopadových kongresových volbách. Demokraté "přebrali" republikánům George Bushe jak Sněmovnu reprezentantů, tak Senát.
Bush se ale odmítá vzdát. O víkendu obvinil demokraty, že zneužívají Irák pro své politické cíle. Ti se snaží v Kongresu prosadit, aby americká armáda začala opouštět Irák nejpozději během roku 2008.
Prezident stále věří, že silou může Irák stabilizovat. Přes hlasitý odpor demokratů tam v uplynulých týdnech poslal dalších téměř 26 tisíc vojáků (nyní je tam přibližně 148 tisíc Američanů).
"Dosáhnout úspěchu nebude lehké, ale odejít nyní z Iráku není dobrou volbou," řekl v dnešním projevu.
Odcházejí spojenci
Bush ovšem po čtyřech letech od začátku války osaměl na několika frontách.
V Iráku ho opouštějí spojenci. Nedávno zamířili domů Italové, Japonci, Norové i Ukrajinci. Do srpna mají zmizet Dánové, na konci příštího roku zřejmě i téměř devět stovek polských vojáků.
Také britský premiér Tony Blair rozhodl snížit počet vojáků v jižním Iráku.
A co si myslí samotní Iráčané?
VÝROKY BUSHE O IRÁKU
- "Hlavní bojové operace skončily. V bitvě o Irák Spojené státy a jejich spojenci zvítězily.
1.května 2003 na palubě lodi Abraham Lincoln
- "Amerika se svými přáteli zůstane při iráckém lidu."
20.srpna 2003 po atentátu na sídlo OSN v Bagdádu
- "Iráčané vzali osud své země do svých rukou. Nenechali se zastrašit a prokázali odvahu. Volby jsou hlasem svobody z Blízkého východu."
31.ledna 2005 po prvních iráckých volbách
- "Neodejdeme, dokud v Iráku nedokončíme svoji práci.
11.října 2006 v Bílém domě
- "V Iráku nevítězíme, ale ani neprohráváme."
19.prosince 2006 v rozhovoru pro Washington Post
- "Situace v Iráku je pro Američany nepřijatelná. Stejně jako pro mne. Odpovědnost za chyby beru na sebe.
10.ledna 2007 v knihovně Bílého domu
Nevděk Irákem vládne
Přestože většina z nich Saddáma nenáviděla, podle průzkumu z loňského října si sedm z deseti Iráčanů přeje odchod Američanů během jediného roku. Navíc: šest z deseti Iráčanů souhlasí s útoky na americké vojáky.
Výjimkou jsou pouze Kurdové na severu země. Ti si vytvořili vlastní autonomii do značné míry nezávislou na Bagdádu a USA považují za spojence.
Jinde se však Geroge Bush velkého vděku nedočká - vzdor miliardám, které už Washington do arabské země 'nalil'.
"Nikde se ještě americká armáda nesetkala s tak zuřivým odporem ze strany těch, které osvobodila od tyranie," tvrdí francouzský arabista Gilles Kepel, kritik invaze do Iráku.
Washington se změnil
A konečně: Poněkud osamocen zůstal prezident i v samotném Washingtonu. Mnoho jeho blízkých spolupracovníků, kteří se podíleli na válečných plánech a strategii, je pryč.
Ministr obrany Donald Rumsfeld rezignoval po listopadových volbách.
Už dříve pak skončili ve funkcích další lidé spojení s iráckou válkou: náměstci ministra obrany Douglas Feith a Paul Wolfowitz (ten nyní šéfuje Světové bance), ředitel CIA George Tenet, šéf kanceláře viceprezidenta Lewis Libby.
Takzvaní neokonzervativci, prosazující asertivní zahraniční politiku neváhající použít sílu na různých místech světa s cílem zajistit USA neotřesitelné dominantní postavení ve světě, už nemají tak velký vliv jako před čtyřmi lety.
Irák bude tématem voleb i bez Bushe
Ať už se američtí vojáci začnou stahovat či ne, Irák ovlivní i výběr příštího prezidenta v roce 2008. Bude to zřejmě zajímavý střet politiků, kteří se výrazně lišili nebo liší v názorech na Irák.
Republikánský kandidát a bývalý starosta New Yorku Rudolph Giuliani byl velkým zastáncem svržení Saddáma Husajna. Ještě více než rok po začátku války se nechal slyšet, že média záměrně zveličují problémy v Iráku a že podle něj se ve skutečnosti Iráčané radují z nabyté svobody.
Další republikán - senátor John McCain - sice byl také pro válku, ale pak tvrdě kritizoval taktiku ministra obrany Donalda Rumsfelda. Právě jeho viní z neúspěchu.
Výhoda Baracka Obamy
Naopak z pozice politika, který od počátku varoval před válkou, bude útočit demokratický senátor a kandidát na prezidenta Barack Obama.
Narůstající odpor Američanů k válce a nesplněným slibům Bushovy administrativy mu ve volbách může nahrávat.
"Jsem hrdý na to, že jsem stál od začátku proti této válce... Že jsem v roce 2002 vystoupil a řekl, že je to špatný nápad. Že bude stát miliardy dolarů a tisíce životů," uvedl Obama.
Další demokratická uchazečka o Bílý dům Hillary Clintonová má o něco obtížnější pozici. Dnes je vůči Bushovi kritická, ale před pěti lety v Senátu útok na Irák podporovala.
