Kim Čong-un se ale od půlky dubna neukázal na veřejnosti a překvapením byla především jeho neúčast na oslavách narozenin svého děda a zakladatele Severní Koreje Kim Ir-sena. To je naprosto bezprecedentní. "Je to, jako kdyby papež nepřišel na vánoční mši ve Vatikánu," řekl agentuře Reuters Sokeel John Park, který působí v organizaci Svobodu Severní Koreji pomáhající uprchlíkům z KLDR.
Spekulace o tom, že šestatřicetiletý Kim se zotavuje po vážné operaci srdce, nebo že je dokonce v kritickém stavu, mírní jihokoroještí představitelé v Soulu. Na základě zpráv jihokorejské rozvědky tvrdí, že vůdce se kvůli obavám z koronaviru stáhl do dobrovolné izolace.
Je to velmi luxusní karanténa. Kim Čong-un, jeho rodina a blízcí spolupracovníci mají k dispozici po celé zemi třináct paláců a rezidencí. Na základě satelitních snímků se zdá, že se diktátor nachází ve svém komplexu ve Wonsanu na východním pobřeží země.
Snímky odhalily, že na soukromém nádraží stojí jeho opancéřovaný vlak, kterým obvykle cestuje. Daleko častěji jezdí tímto speciálně upraveným čtvrt kilometru dlouhým vlakem, než létá starým vládním sovětským letounem Iljušin IL-62.
Přepychové sídlo
Wonsan poskytuje Kimovi veškerý luxus, na jaký je zvyklý ze svého hlavního prezidentského paláce Rjongsong na severovýchodě metropole Pchjongjangu. Ve Wonsanu jsou za pláží velké vily pro Kimovu rodinu a hosty. Dále střelnice, lázně se saunami, basketbalové hřiště, bazény, dostihový ovál nebo divadlo. A nechybí ani přístav, kde kotví diktátorova jachta Princess 95MY, vyrobená na zakázku ve Francii. Americký basketbalista Dennis Rodman, který Kima v rezidenci navštívil, v jednom rozhovoru označil svůj pobyt ve Wonsanu za "sedmihvězdičkovou záležitost".
Většinu času v metropoli tráví Kim obvykle ve zmíněném paláci Rjongsong. Postavila ho armáda na rozkaz Kimova děda Kim Ir-Sena v roce 1983. Pod komplexem o rozloze 12 kilometrů jsou protiatomové bunkry, místnosti na porady v případě válečného konfliktu i stanice pchjongjangského metra, uzavřená pro normální provoz. Podél areálu jsou kromě elektrických plotů také minová pole a zdi, vyztužené železem.
"Kim Ir-sen se setkával s obyčejnými lidmi, ale zároveň si užíval života v takovém luxusu, o kterém se nesnilo ani králům. Do jeho paláců a letovisek nemohl nikdo kromě služebnictva, osobních strážců a pozvaných hostů. Nikdo se k palácům, dokonce ani k jejich okolí nesměl přiblížit. Když jel někam automobilem, nesměly jet po silnici žádné jiné vozy," uvádí ve své knize Dvě Koreje novinář a expert na Severní Koreu Don Oberdorfer. Tato praxe vydržela i za vlády Kim Ir-senova syna Kim Čong-ila a po jeho smrti v roce 2011 trvá i nadále za diktatury Kim Čong-una.
Koronavir v KLDR?
Fotografií z vládních rezidencí, včetně příjezdových silnic, je málo, protože jde v KLDR o státní tajemství. Jejich popis zveřejnili jen dva lidé, kteří se pohybovali v blízkosti vládců a později se dostali za hranice. Bývalý osobní strážce Kimova otce Kim Čong-ila a bývalý Kim Čong-ilův japonský šéfkuchař.
Zpráv o průběhu epidemie koronaviru je ze Severní Koreje málo. Země už v únoru uzavřela hranici s Čínou a armáda začala důsledněji hlídat stezky, kterými pašeráci převážejí zboží. Severokorejské zdravotnictví je ale známé tím, že mimo velká města téměř neexistují nemocnice nebo ordinace. "Mnoho nemocnic je v budovách, které vypadají spíš jako vybydlené skořápky a zařízení, které mají lékaři k dispozici, často pochází z padesátých let," tvrdí analytik a znalec severokorejských poměrů Andrej Lankov, který v KLDR několik let žil.
Americký ministr zahraničí a bývalý ředitel Ústřední zpravodajské služby (CIA) Mike Pompeo ve čtvrtek prohlásil, že Washintgon nemá k dispozici ověřené informace o tom, kde a za jakých podmínek se nachází Kim Čong-un. "Sledujeme situaci, ale opravdu nevíme, kde je a co se s ním děje," řekl Pompeo.
Dodal však, že zemi v důsledku izolace a epidemie koronaviru hrozí znovu nedostatek jídla. Hladomor zasáhl Severní Koreu ve druhé polovině devadesátých let, na čemž se podepsaly přírodní katastrofy (nejprve extrémní záplavy a pak sucho) a také výpadek dovozu potravin a paliv z Ruska, které odmítlo KLDR poskytovat slevy jako v dobách Sovětského svazu. V důsledku nedostatku potravin zemřelo v letech 1995 až 2001 nejméně 800 tisíc, podle některých odhadů až 1,5 milionu Severokorejců.
