Mosul - Prošedivělý sedmapadesátiletý Mohamed Násir Hamoud pracoval dlouhá léta na zemědělském ředitelství v Mosulu, provinčním úřadu irácké vlády.

Když město v roce 2013 obsadila teroristická organizace Islámský stát (IS), život v metropoli se od základů změnil. Zákony, chování i oblékání obyvatel podléhaly striktní ideologii islámského chalífátu. Jen jedna věc pro Hamouda k jeho překvapení zůstala stejná: brzy musel opustit svůj úkryt a pod výhrůžkou smrti nastoupit znovu do práce, zpět na své místo.

"Neměli jsme jinou možnost. Dělali jsme stejnou práci jako dříve, s tím rozdílem, že tentokrát jsme sloužili teroristické skupině," vysvětluje zpětně pro deník New York Times. Jeho příběh přinesl americký list, jehož reportérka se dostala k tisícům dokumentů odhalujících hrůzovládu džihádistů v Iráku.

Po dobytí Mosulu teroristé na zemědělském odboru vyměnili některé Hamoudovy šíitské kolegy za muže s plnovousem. Zmizely ženy, které podle nových zákonů nesměly pracovat. Islamisté uzavřeli právní kancelář, protože spory se nově měly soudit podle božího zákona. Zrušili také přístroje na měření srážek, protože déšť je přece darem od Alláha.

Hamoud a jeho kolegové dostali zakázáno se holit a nosit kalhoty dlouhé až ke kotníkům, protože druhové proroka před asi 1400 lety údajně nosili kalhoty, které jim sahaly jen do půli lýtek. Ve městě se začaly objevovat billboardy s obrázky zcela zahalených žen. Islamisté zabrali místní textilky a začali ve velkém šít nové oblečení pro ženy. Brzy se na všech trzích objevily tisíce nikábů, které byly místní ženy nuceny nosit. Pokud by ženám z dlouhých šatů bylo vidět víc než jen oči, následoval trest.

Když Hamoudova dcera jednou vyšla ven bez zahalené tváře, dostala od strážníka nově zřízené mravnostní policie pěstí. Vystrašený otec jí nikáb okamžitě běžel koupit.

Čistější ulice a funkční kanalizace

Život se proměnil. Rok po vyhlášení chalífátu začal Hamoud chodit do práce a zpátky domů raději postranními uličkami. Vyhýbal se náměstím a hlavním částem města. Z veřejných prostranství se stala popraviště. Tresty smrti byly čím dál častější. Hamoud vzpomíná na muže obviněné ze špionáže, kteří byli házeni z mostu, i na dospívající dívku obviněnou z cizoložství, již svázali a na hlavu jí nechali spadnout kamennou desku.

Brzy mu ale došlo, že v Mosulu se změnilo ještě něco jiného. Hamoud si všiml, že ulice města jsou mnohem čistší než v době, kdy tu vládla irácká vláda. Sběr odpadků fungoval lépe. Ve všech domácnostech tekla voda a kanalizace ve městě se neucpávala. A to i v dobách téměř každodenních náletů.

Související

Mosul povstává z trosek, opravuje ho nepřítel džihádistů. Bez peněz přijde něco horšího než IS, říká

0:59

"Sběr odpadu byl pod vládou IS priorita číslo jedna," pochvaluje si Omar Bilal Younes, řidič kamionu, který několikrát územím džihádistů projížděl a změny si všiml.

Příčinou přitom nebyl lépe vymyšlený systém, ale disciplína metařů a popelářů, kterou islamisté vyžadovali.

Za špatnou práci jim nehrozil vyhazov jako dřív, ale rovnou vězení. Obyvatelé území ovládaného IS se mohli do vězení dostat z nejrůznějších a zdánlivě bezvýznamných důvodů, jako například za vytrhávání obočí, nepovolený účes, kouření vodní dýmky, chování holubů či hraní domina nebo karet.

Ve službách IS

Takzvaný Islámský stát po dobu téměř tří let ovládal území velké zhruba jako Velká Británie. Žilo na něm kolem 12 milionů obyvatel. Systém, jakým dobytá území spravoval, byl mnohdy propracovanější než za irácké vlády. Za vším stála mocná byrokracie. Džihádisté vybudovali vlastní instituce na zádech těch stávajících.

Stejně jako Mohamed Násir Hamoud byly i stovky dalších sunnitských úředníků nuceny pracovat pro nového zaměstnavatele. Z obyčejných státních zaměstnanců se stali byrokraté ve službách Islámského státu.

Video DVTV: Ženy bojovníků Islámského státu se měly jako šlechta

15:20

Manželky džihádistů nikdo nechce, ty ženy jsou velmi problematické, panuje strach, že se mohou odpálit v boji za džihád, nebo vychovat další generaci. | Video: Martin Veselovský

Hamoud měl na zemědělském odboru mimo jiné původně v popisu práce zajišťování pronájmu státní půdy. Pod vládou Islámského státu ale musel pronajímat i půdu, která nikdy státu nepatřila: půdu nepřátel - křesťanů, jezídů, bezvěrců nebo šíitů, kteří před islamisty uprchli.

"Vzali naše spisy a začali je procházet. Hledali, které pozemky patří šíitům, které lidem, již opustili chalífát," popisuje zabírání půdy a majetku Hamoudův podřízený Mohamed Ismael Salim. "Byli to moji bratři, ale byli jsme nuceni to udělat," dodal.

Daně ze všeho

Mocný byrokratický aparát zajišťoval nezbytnou a pro IS životně důležitou věc - finance. Klíčem k úspěchu bylo efektivní vybírání daní.

Chalífát vybíral daně takřka ze všeho. Lidé je platili z půdy, kterou si pronajali, z každé sklizně, z pytle mouky, z každého litru mléka, které vyprodukovali, a ze všech surovin, které pak prodali. Řidiči nákladních aut museli platit cla.

Jen ze zemědělství islamisté dokázali nasbírat stovky milionů dolarů. Organizace Islámský stát byla díky tomuto systému soběstačná a nezávislá na vnějším financování.

Informace o fungování IS vyplývají z tisíců dokumentů, smluv a nařízení, které na území osvobozené spojenci a iráckou armádou nasbírali reportéři amerického listu The New York Times. Obsahují kupní smlouvy, převody půdy a majetku nebo pokuty. 

"Odsuzujeme Islámský stát jako brutální a barbarský. Zároveň si však tito lidé uvědomili potřebu udržovat instituce," cituje list amerického historika a odborníka na IS Fawaze A. Gergese. "Schopnost Islámského státu vládnout je stejně nebezpečná jako jeho bojovníci."