Arménská komunita v Česku uspořádala několik demonstrací na podporu Karabachu, dvě z nich na Karlově mostě a na Staroměstském náměstí. Vzhledem k tomu, že válka probíhá v době zhoršující se pandemie koronaviru, věnují média i politici konfliktu menší pozornost, než by tomu bylo jindy.
Mezi českými Armény proto převládá spíš skepse. "Nejde jen o Karabach, ale o oblasti kolem něj, které jsou klíčové pro bezpečnost lidí žijících v Karabachu. Oblast s vesnicemi, kde do začátku 90. let žili Ázerbájdžánci. Snad by se dalo uvažovat o nějakém kompromisu a bezpečných koridorech mezi Arménií a Karabachem. Taková dohoda, uzavření takového kompromisu se současnou ázerbájdžánskou vládou ale není možné." řekl Aktuálně.cz Albert Ghazarjan, který v Praze pracuje jako konzultant pro mezinárodní firmu, s tím, že podle něj ázerbájdžánská vláda chce konflikt přiživovat.
Geghetsik Afuntsová pochází přímo z Náhorního Karabachu, v Praze studuje v rámci doktorského studia ekonomii. Za hlavní problém považuje nenávist a výchovu k nenávisti na ázerbájdžánské straně.
Podle ní nelze mít otevřenou hranici mezi Karabachem a Ázerbájdžánem. "Arméni by tam nemohli žít, protože by je neustále zabíjeli a útočili na ně. Ázerbájdžánská strana k nám chová opravdu strašnou nenávist. Viděla jsem to i v Praze, kdy jeden Ázerbájdžánec, kterého osobně neznám, zveřejnil video z naší demonstrace u Karlova mostu a neustále tam o nás mluvil 'nepřátelé, nepřátelé'. Proto je opravdu těžké si představit nějaké soužití," říká studentka.
Složité vztahy Arménů a Ázerbájdžánců
První válka mezi Armény a Ázerbájdžánci propukla na přelomu 80. a 90. let v době, kdy se rozpadal Sovětský svaz. Arméni ji vyhráli v roce 1994, udrželi Náhorní Karabach a obsadili i okolní oblasti.
Geghetsik Afuntsová říká, že její babička má v Karabachu dům a ona sama je registrovaná jako obyvatelka tohoto regionu. Mnoho jejích přátel vyrůstalo bez otců, kteří zemřeli právě ve válce v 90. letech. "Babička mi četla ázerbájdžánskou poezii a vyprávěla mi, že v každém národě jsou jak dobří, tak i špatní lidé, a pokud nějaký národ může stvořit něco tak krásného, nemohou být všichni zlí. Samozřejmě když je válka, tak se Ázerbájdžánci a Arméni navzájem zabíjeli, ale neměli bychom kvůli tomu všechny nenávidět. Naše výrazné nacionální cítění bylo a zůstává nezbytné k přežití, není to nenávistný nacionalismus,"," tvrdí.
Armén Eduard Arzumanov, který v Česku pracuje v IT, doplňuje, že jeho rodina žila v ázerbájdžánském Baku. "Když začala válka, jen tak tak stačili utéci, aby si zachránili život. Ale není to tak, že by nenáviděli Ázerbájdžánce," popisuje.
Když konflikt v Karabachu v roce 1988 začal, stala se početná komunita Arménů v Baku terčem pogromů. Všichni museli z města odejít, z Karabachu a okolí prchali na druhou stranu Ázerbájdžánci. Tato válka je ale jiná než ta v 90. letech v tom, že na straně Ázerbájdžánu mnohem víc a aktivněji stojí Turecko.
"Doufám, že svět zasáhne"
Geghetsik Afuntsová vysvětluje, že Arméni mají v současném konfliktu velkou motivaci, protože brání své rodiny. A je jim jasné, že když prohrají, zahynou jejich blízcí. "Samozřejmě když se podíváme na prostá čísla, nevypadá to pro nás dobře. Ázerbájdžán má deset milionů obyvatel, za ním stojí osmdesátimilionové Turecko. Arménie má tři miliony obyvatel plus 150 tisíc lidí v Karabachu. Nemůže se válčit donekonečna a je jasné, že čas není na naší straně," přiznává.
Albert Ghazarjan pak zmiňuje analogii s filmem 300: Bitva u Thermopyl. "Tři stovky Sparťanů bojovaly proti velké perské armádě. Toto je něco podobného. Ale stále doufám, že svět nějak zasáhne a zastaví boje. Stačilo by, kdyby zabránil turecké intervenci, to by zastavilo válku," dodává Ghazarjan
Arméni očekávali důraznější reakci na válku ze strany Evropy i Česka. Nelíbí se jim, že české zbraně používají Turci i Ázerbájdžánci. Někteří se proto chystají v úterý 27. října protestovat před sídlem české zbrojařské skupiny Czechoslovak Group.
Arméni přišli do Česka žít a pracovat ve třech vlnách od 90. let: první vlna byla na začátku devadesátých letech kvůli válce v Karabachu a kritické ekonomické situaci v Arménii. Pořádají různé společné akce, mají svoje noviny. Ti věřící se pravidelně scházejí v kostele. "Arménský kostel v Česku není, ale máme možnost si zdarma pronajímat od katolické církve malý kostel Svatého ducha v Praze u Pařížské ulice, tam se v neděli konají arménské bohoslužby," dodává Albert Ghazarjan.
