Trio visegrádských zemí u soudu v Lucemburku zažalovala Evropská komise s cílem domoci se dodržování unijního práva. Právníci dotčených států však tvrdí, že verdikt nebude mít praktický význam, neboť přerozdělování uprchlíků podle povinných kvót již skončilo, a rozsudek tedy nemůže zajistit nápravu.
Premiér Andrej Babiš řekl, že není podstatné, že Česko společně s Polskem a Maďarskem spor u unijního soudu prohrálo. Podle ministerského předsedy důležité je, že Česká republika nebude přijímat žádné migranty a že kvóty v mezičase skončily.
Polský vládní mluvčí Piotr Müller prohlásil, že verdikt "nebude mít žádný praktický význam". Platnost rozhodnutí o přerozdělení migrantů podle kvót totiž vypršela v roce 2017, a tak jej už nelze splnit, citovala ho agentura PAP.
Podle čtvrtečního verdiktu byl sice požadavek na ochranu bezpečnosti státu oprávněný, systém kvót jej však uspokojivě zohledňoval. Zemím nedával právo odmítnout program přerozdělování jako celek, ale mohly jako bezpečnostní riziko vyhodnotit přímo jednotlivé migranty.
Státy se hájily tím, že článek 72 smlouvy o fungování EU jim dává právo v zájmu ochrany vnitřní bezpečnosti vzepřít se rozhodnutí Rady EU, kterým bylo přerozdělování zavedeno. Podle soudu by však státy musely "po individuálním posouzení jednotlivých případů odkázat na shodující se, objektivní a přesné skutečnosti, na jejichž základě lze mít podezření, že dotyčný žadatel představuje skutečnou nebo potenciální hrozbu".
Unijní státy jednorázový program migračních kvót zavedly - proti vůli některých členů EU z centrální a východní části bloku - v roce 2015 s cílem odlehčit Řecku a Itálii, kam v době vrcholící migrační vlny proudily desetitisíce žadatelů o azyl. Uvedená trojice se však nechtěla k systému připojit mimo jiné s tvrzením, že rozhodovat o záležitostech týkajících se vnitřní bezpečnosti států je výlučně v jejich kompetenci.
Zástupci žalovaných zemí v reakci na žalobu tvrdili, že program nefungoval a že v jeho rámci bylo nakonec přesunuto výrazně méně migrantů, než byly původní předpoklady. Do jeho konce v září 2017 bylo přerozděleno jen asi 29 tisíc lidí z původně zamýšlených 160 tisíc. Své kvóty zcela splnilo pouze pět unijních států, další přijaly jen část určených běženců.
Podle soudu však byla žaloba přípustná i v případě, že se komise chtěla domoci pouze konstatování, že země nesplnily své povinnosti. Dnešní verdikt navíc může mít podle unijní justice praktický význam pro "stanovení základu odpovědnosti, která může členskému státu v důsledku nesplnění jeho povinností vzniknout vůči ostatním členským státům, unii nebo jednotlivcům". Zda by komise na základě rozsudku mohla pro členské země navrhnout například pokutu, soud přímo neuvedl.
"Polsku, ani Čechům a Maďarům nehrozí finanční tresty, protože spor s Evropskou komisí o kvóty se týkal jen provizorních předpisů pro léta 2015 až 2017. A tak (nynější) vláda Mateusze Morawieckého nemá prostor, aby se rozsudku podřídila, anebo ne (a teprve to by hrozilo finančním postihem)," poznamenal polský opoziční list Gazeta Wyborcza. Asi jen teoreticky je představitelné, že by se "nastolení spravedlnosti" v podobě odškodnění domáhaly jiné členské státy, anebo sami uprchlíci.
Kvóty se podle deníku ukázaly tak výbušné, hlavně mezi visegrádskou čtyřkou a západní částí EU, že další projekt v tomto směru byl už odepsán. Evropská komise měla návrh reformy předložit v dubnu, ale kvůli koronaviru se to určitě odloží. Na stole přitom zůstává polský model "žádného uprchlíka, ale místo toho pomůžeme jinak".
Brusel podle listu nyní prosazuje dobrovolné přerozdělení, a to hlavně dětí a nezletilých, kteří bez péče dospělých uvízli na ostrovech v Egejském moři. Podle odhadů jich okolo 5500. Zapojení do iniciativy zatím ohlásilo Německo, Francie, Finsko, Portugalsko, Lucembursko, Irsko a Chorvatsko, dodala Gazeta Wyborcza.
