Praha – Ještě nikdy nebyla Severoatlantická aliance v tak schizofrenní situaci jako po nedávné turecké invazi do Sýrie. Turecko sice akci vydává za tažení proti Islámskému státu, bezpečnostní experti nicméně namítají, že cílem turecké akce jsou především syrští Kurdové.
Ti spolupracují s Iráckým Kurdistánem, jemuž zbrojními dodávkami pomáhají některé státy Aliance, včetně Česka. Pravděpodobně tak nepřímo vyzbrojují jednotky anebo ozbrojené skupiny, s nímž válčí náš spojenec v NATO – Turecko.
"Kurdská autonomní vláda se určitě zavázala, že české zbraně nebude nikomu přeprodávat," říká expert Armádního technického magazínu (ATM) Dušan Rovenský. Realita však často bývá úplně jiná, upozorňuje.
"Navíc mluvíme o velmi nepřehledném válečném kotli, v němž se bojové jednotky – a tudíž i zbraně – přelévají vždy právě tam, kde je to z hlediska Kurdů v boji proti islamistům zrovna nutné, zejména na nižší taktické úrovni," vysvětluje.
Turecká armáda nedávno intervenovala i do Iráckého Kurdistánu. Takže je téměř jisté, že se země NATO se svou pomocí Kurdům ocitají v pozici proti svému aliančnímu spojenci.
"Český dar (munice, ruční granáty a protitankové střely – pozn. red.) iráckým pešmergům je významnou pomocí v jejich boji s Daesh," hájí příspěvek České republiky ministr obrany Martin Stropnický. "Turecká ofenzíva proti islamistům je naplněním mezinárodních závazků. Pokud se ale obrátí proti Kurdům, v pořádku to není," dodává.
Při dodávkách českých zbraní iráckým Kurdům jde o koordinovanou akci NATO. Zbraně dostávají například také od Italů, pomáhají jim i němečtí poradci.
Pomoc byla spuštěna se souhlasem Turecka. Své vojenské operace v Sýrii ale Turci s nikým v NATO nekonzultovali ani nekoordinovali.
Konec dodávek?
Fakt, že Ankara pod záštitou boje proti Islámskému státu potírá Kurdy, přiznává i předseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu František Bublan.
"Pro Turky nebyl Islámský stát nikdy velkým nebezpečím. Prioritou pro ně naopak vždy byla kurdská otázka. Na to nás ostatně před časem upozornili při naší senátní návštěvě v Íránu, když říkali: 'Nemyslete si, že Turci mají velký zájem na potlačení, neřku-li zničení Islámského státu. Jde jim především o Kurdy'."
Iráckým pešmergům – třebaže se z českých zbraní může vést palba na aliančního spojence Turecko – Česko podle něj zbraně dodávat má. "Samozřejmě. Kurdům jsme přece dodali zbraně kvůli jejich boji proti Islámskému státu," připomíná Bublan.
O tom, že tím pro NATO vzniká mimořádně složitá situace, ale nepochybuje.
"Turky teď potřebujeme – i kvůli migraci. Jediným řešením je jednat, jednat a zase jednat. Přesvědčovat je, aby tažení proti islamistům nezneužívali k likvidaci Kurdů a nedostávali nás – své spojence – do nepřijatelné pozice," říká Bublan, který byl v minulosti mimo jiné šéfem zahraniční rozvědky.
Rizikové protitankové střely
Rovněž někdejší dlouholetý konzul v Turecku a šéf rozvědky generálního štábu František Štěpánek je zastáncem pomoci pešmergům v podobě zbrojních dodávek. "Nemělo by nás pak ale překvapovat, že české zbraně jsou velmi pravděpodobně používány i proti našemu spojenci v NATO," tvrdí.
"Nejvíce mě děsí dodávky našich protitankových střel. Budou použity jen proti islamistům, anebo i proti tureckým tankům, které teď operují v Sýrii? Tohle už těžko někdo dohledá. Ostatně – ani Turci s něčím podobným určitě nepočítali, když jako člen NATO souhlasili s aliančními dodávkami zbraní pešmergům," připomíná.
Na jižním křídle Aliance, které tvoří právě Turecko, tak plíživě vzniká těžko odhadnutelná situace. "Počkejme si na vyčíslení ztrát turecké pancéřované techniky. Zatím víme jen to, že syrským Kurdům se podařilo nějaké turecké obrněnce zničit," myslí si František Štěpánek.
Otázkou je, zda Turecko – i vzhledem k chování tureckého prezidenta Erdogana – ještě lze považovat za spojence. Erdogan prosazuje vlastní politiku, která čím dál tím častěji není v souladu se zájmy a principy Aliance.
"To, co teď Turecko v Sýrii při potírání Kurdů provádí, není rozhodně operace ve prospěch NATO. Turci vyhání Kurdy z dobytého území, které předávají arabským milicím. Jde tu jen a pouze o zájmy Erdogana a jeho islamistické vlády, ale rozhodně ne Severoatlantické aliance," argumentuje Dušan Rovenský.
"Zájmem Aliance, a tudíž i Česka, je porážka Islámského státu, a nikoliv oslabení Kurdů. Jenomže právě tohle je naopak cílem Turecka."
"Hrnec" plný rizik
Podle expertů, které Aktuálně.cz oslovilo, by tedy Česko nemělo přehodnocovat své postoje ke Kurdům, nýbrž k současnému Turecku.
Na nevyzpytatelný stát se podle nich už nelze spoléhat. "A to ani při řešení uprchlické krize, kterou musí při obraně svých vnějších hranic zvládnout především a jen Evropská unie," varuje František Štěpánek. "Uprchlická krize slouží Turecku jen k jejímu vydírání. Nač tedy přenášet naši odpovědnost na neunijní zemi – Turecko?"
"Turecko, náš 'bývalý' spojenec v NATO, si v Sýrii – jakož i nedávno i v Iráku – počíná jako slon v porcelánu a poměry na Středním východě ještě více destabilizuje. Pěstuje si na svém území – s finanční pomocí EU – další uprchlickou vlnu, která může, přesně podle not Ankary, zamířit právě proti Unii," dodává Rovenský.
Na Středním východě se tak vlastně "vaří" celá škála obrovských bezpečnostních rizik. Nejde přitom jen o zbraně, které Česko dodává iráckým pešmergům v jejich boji proti islamistům.
V krajním případě by Turci například mohli požádat o aktivaci článku pět Severoatlantické smlouvy, aby jim NATO v boji proti Kurdům pomohlo, pokud by vstoupili na jeho území.
