Praha - Za 16 měsíců bojů na východě Ukrajiny válčilo na straně takzvaných lidových republik - Doněcké a Luhanské - okolo dvaceti Čechů. Tvrdí to alespoň Pavel Botka, první bojovník v řadách proruských separatistů, který byl ochoten s českými médii otevřeně hovořit o své účasti v ukrajinském konfliktu.
Několik Čechů přišlo o život, pár jich v Donbasu zůstalo, další zmizeli beze stopy, uvedl Botka v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Co ale s nimi? Stíhat je v Česku, nebo ne? A "řešit" je hned, nebo až se - jednoho dne - vrátí zpátky do České republiky? Čeští bezpečnostní experti a politici se v odpovědích neshodnou.
Bez důkazů nelze soudit
"Dáváte jim mediální prostor, místo toho byste je ale měli nahlásit policii, protože porušují zákony této země," tvrdí například Ivan Gabal (KDU-ČSL), místopředseda výboru pro obranu dolní komory Parlamentu.
Čechy, co bojují za separatisty, považuje za gangstery, kteří narušují suverenitu Ukrajiny, takže musí být bez pardonu trestně stíháni, souzeni a potrestáni.
"A za co konkrétně je chcete stíhat?" reaguje bezpečnostní expert František Šulc. "Za to, že odešli do zahraničí a tvrdí o sobě, že sloužili v tamních jednotkách či ozbrojených komandech? Tak tomu v minulosti (i za totality) bylo a já nevím o tom, že by si někdo z nich šel sednout za mříže," upozorňuje.
"Každý šikovnější advokát je z toho vyseká, pokud žalobce nedokáže, že je ten Čech zapleten na Ukrajině do válečných zločinů či vražd," tvrdí někdejší ředitel kabinetu ministra obrany.
Stovky Čechů navíc působí v krizových částech světa v nejrůznějších bezpečnostních agenturách. "A jak má stát postupovat vůči nim?" ptá se Šulc.
Měřit stejným metrem
Advokátka Dagmar Raupachová dává Šulcovi za pravdu: "K odsouzení nestačí konstatovat, že někdo někde byl. Je nutné položit na stůl důkazy o tom, co v cizině dělal. Neříkám ale, že účast Čechů v bojích na Ukrajině nic neznamená a že bychom tomu neměli věnovat pozornost."
Zákony navíc podle Antonína Sedi (ČSSD) z výboru pro obranu Poslanecké sněmovny platí pro všechny. "Pokud mají být stíháni Češi v řadách separatistů, tak posuzujme stejným metrem ty, kteří jako dobrovolníci bojují na straně Ukrajiny," říká.
"No a kam zařadit Ukrajince s českým občanstvím a navíc se zcela odlišnými motivy? Třeba jen proto, že chrání domovy svých rodičů na Ukrajině před zničením. Kdo bude tyhle lidi v Česku trestně stíhat - a případně i soudit? Mohou tam přece působit jako zdravotníci - byť v řadách separatistů," upozorňuje.
Obdobně reagovala na dotaz Aktuálně.cz již dříve také poslankyně výboru pro obranu Jana Černochová (ODS): "Kdo posoudí v chaotické občanské válce na Ukrajině, kdo je ten dobrý a kdo naopak ten špatný? Trestných činů se mohou dopouštět jak Češi na straně separatistů, tak ti v řadách praporů, které financují ukrajinští oligarchové."
Varovná čísla
To, že jsou Češi bojující na straně separatistů (nejen) pro Česko problém, ale zpochybňuje jen málokdo.
Zvláště proto, že jejich počet - zjevně - roste. Zatímco v loňském roce byli kvůli účasti Čechů v jednotkách separatistů zmiňováni pouze jednotlivci (například Ivo Stejskal z Brna), dnes už se mluví o desítkách.
"Situace se za krátkou dobu hodně změnila," varuje bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. S rostoucím počtem Čechů v řadách proruských separatistů podle něj v tuzemsku zákonitě přibývá lidí, kteří s takzvanou Doněckou či Luhanskou republikou - byť zatím jen na dálku - sympatizují.
"A tihle lidé si i s přispěním ruské propagandy myslí, že Kyjev se nechová k východní Ukrajině dobře, takže začínají separatistům fandit. Jedná se o ukázkovou špičku ledovce, ale také o jednoznačnou prohru Česka i Unie, jejichž představitelé zaujímají k válce na Ukrajině i k ruské okupaci Krymu nejednoznačný postoj," tvrdí generál.
A právě tohle podle něj nahrává zejména jednomu hráči: Kremlu.
Muži, kteří už neumějí žít v míru
Vlasteneckým motivům Čechů, kteří odcházejí jako dobrovolníci bojovat na Ukrajinu či do jiných rizikových oblastí, někdejší šéf české zahraniční rozvědky Karel Randák nevěří. "Jde o bývalé vojáky či dobrodruhy, kteří už neumějí žít v míru. Považují se za elitu, která uvykla spát s kalašnikovem," říká.
Nemusí jít ostatně jen o dobrodruhy, bývalé vojáky či policisty, kteří prošli riskantními misemi v zahraničí.
V bydlišti Karla Randáka se před časem strhla rvačka, kterou vyprovokovali vojáci z Tábora. "Přišli zjevně už s tím, že vyvolají konflikt. A když se jim to podařilo, tak se holedbali výroky: 'Já byl v Iráku!' Jde o hlupáky, jimž jaksi nedošlo, že už se vrátili do civilizace, stále žijí v tom svém 'Iráku' a ještě se považují za elitu," vysvětluje.
Právě takoví lidé odcházejí podle Randáka bojovat na Ukrajinu anebo do jednotek Islámského státu. A dodává: "Jako šéf rozvědky jsem pobýval v nejrůznějších problémových částech světa. Na ty zážitky pak samozřejmě myslíte, vzpomínáte na ně... avšak nemělo by se vám po nich stýskat natolik, že pak podobné situace vyhledáváte doma. Takoví lidé mohou být po návratu z vámi zmíněného Doněcka nebezpeční."
Klíčový je návrat
Pokud už policie dobrovolníku Pavlu Botkovi prostřednictvím jeho rodičů vzkázala, aby se vrátil do Česka (což on odmítá), pak dělají podle Františka Šulce zpravodajské služby s policií přesně to, co v podobných případech dělat mají - snaží se mít Čechy bojující na Ukrajině pod kontrolou.
Právě o to se ostatně kontrarozvědka podle mluvčího Bezpečnostní informační služby Jana Šuberta snaží.
"Jestliže je například voják v záloze bezúhonný, neexistuje zákonný důvod, jak mu zabránit, aby opustil republiku. Podnikáme ale maximum, abychom věděli, zda se nějaký radikál, který bojoval v zahraničí a získal tam výcvik i zkušenosti, vrací do republiky. Existuje totiž riziko, že by v Česku mohl podnikat násilné akce," tvrdí Šubert. "Zatím ale nevíme, že by se nějaký český občan, který válčil v zahraničí - ať už na Ukrajině, či v Sýrii -, vracel s takovými úmysly zpět domů."
