Před půl stoletím, 17. září 1970, vojska jordánského krále Husajna zahájila ofenzivu proti jednotkám Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), které se staly státem ve státě a postupně přebíraly moc v království. Pokus o svržení krále byl na spadnutí.
Intenzivnímu konfliktu, který trval déle než týden, Palestinci říkají Černé září. Byl to bratrovražedný boj, protože zhruba 60 procent obyvatel Jordánska mělo v té době palestinský původ.
Konec 60. let se nesl ve znamení radikalizace Palestinců. Od roku 1968 vedl hlavní složku OOP - hnutí Fatáh - Jásir Arafat. Jeho muži útočili na Izrael hlavně z území Jordánska, kladli miny na izraelské silnice.
Izraelci při odvetných akcích zase ničili jordánskou infrastrukturu. Jordánský král Husajn palestinské ozbrojence v království původně toleroval, ale začali mu přerůstat přes hlavu. Vybírali výpalné od jordánských obchodníků a podnikatelů, chodili po ulicích se zbraněmi, neřídili se žádnými zákony.
V roce 1970 situace eskalovala. Palestinci spáchali neúspěšný atentát na krále a během tří dnů mezi 6. a 9. zářím 1970 organizace s názvem Lidová fronta pro osvobození Palestiny unesla do Jordánska tři letadla: TWA letící z Frankfurtu do Curychu, Swissair na lince z Curychu do New Yorku a stroj britské společnosti BOAC mířící z Bahrajnu do Londýna.
Král jmenoval premiérem generála Muhammada Daúda a 16. září dal Palestincům ultimátum: složení zbraní, nebo boj. Ráno 17. září začalo jordánské dělostřelectvo a tankové jednotky útok, paradoxně proti vlastní metropoli Ammánu. Tvrdé pouliční boje trvaly několik dní, zahynulo nejméně pět tisíc lidí. Zhroutilo se zásobování vodou a elektřinou.
Jednali i Američané a Sověti
Spojené státy a Izrael se připravovaly na možnost, že král prohraje a Organizace pro osvobození Palestiny ovládne Jordánsko. V takovém případě izraelská armáda plánovala svůj vlastní útok na Ammán, ačkoliv bylo nemyslitelné, že by se monarchie udržela díky izraelskému zásahu.
O tři dny později, 20. září, se situace krále Husajna ještě zhoršila. Na pomoc OOP se vydaly konvoje syrské armády. Syřané dobyli část severního Jordánska a postupovali k Ammánu.
Americké letadlové lodě Independence, Saratoga a John F. Kennedy mezitím kotvily ve východním Středomoří, připravené na možný zásah, případně na evakuaci královské rodiny. Na turecké základně Incirlik byla nachystaná americká dopravní letadla C-130 Hercules, dokonce i americké jednotky v západním Německu měly pohotovost.
Vrcholila také zákulisní diplomatická jednání. Ministr zahraničí USA William Rogers telefonoval do Moskvy, aby Sověti donutili Sýrii stáhnout se, v opačném případě hrozil vážný konflikt. Sám král Husajn podle mnohem později odtajněných depeší žádal Británii a Spojené státy o letecké údery na palestinské základny a syrské vojáky.
K rozsáhlé válce chybělo málo
O vítězství krále Husajna a jeho politickém přežití nakonec rozhodl fakt, že v obavách z amerického a izraelského protiútoku nenasadila syrská armáda letectvo. Tomu tehdy velel generál Háfiz Asad, pozdější syrský prezident a otec současného prezidenta Bašára Asada.
Jordánské armádě se podařilo ve velkých městech odpor OOP přece jen zlomit a Syřané se bez letecké podpory stáhli. Arafat a král podepsali 24. září dohodu o příměří, i když na některých místech boje pokračovaly. Izraelci a Američané nezasáhli, ale chybělo k tomu málo.
Hořká porážka ale zrodila další palestinský radikalismus a hněv. Vznikla organizace nazvaná přímo Černé září, která v roce 1972 provedla teroristický útok na izraelské sportovce během olympijských her v Mnichově. Palestinské teroristické skupiny pak ohromily svět dalšími akcemi: únosem letadla Air France do ugandského Entebbe či masakry cestujících na letištích v Římě a Vídni v roce 1985. Pojem Černé září je natrvalo spojen s krveprolitím a násilím.
Msta stihla i jednoho z nejvyšších představitelů Jordánska - 28. listopadu v lobby hotelu Sheraton v Káhiře člen Černého září zastřelil jordánského premiéra Vasfího Tala. Ten se pokoušel proti útočníkovi vytáhnout vlastní revolver, ale nestihl to.
Král Husajn v roce 1995 podepsal mírovou smlouvu s Izraelem a Jordánsko se stalo po Egyptu druhou arabskou zemí, která diplomaticky uznala židovský stát. Čtyři roky nato král podlehl rakovině.
Na mír mezi Palestinci a Izraelem se stále čeká, poslední vývoj je ale přece jen optimistický: v úterý uzavřely ve Washingtonu dohodu o diplomatických vztazích s Izraelem další dvě arabské země. Spojené arabské emiráty a Bahrajn. V noci na středu však letadla izraelské armády opět ostřelovala cíle v palestinském Pásmu Gazy, odkud radikálové v úterý vypálili na izraelské území několik raket.
