Čech vyléčený ve Vietnamu: Nemohl jsem ani zvednout ruce, spal jsem 20 hodin denně

Viet Dinh, spolupracovník redakce
3. 4. 2020 11:14
Jednapadesátiletý Michal Kocián se 14. března stal prvním Čechem, který v zahraničí prodělal nemoc Covid-19. Ve vietnamském Ho Či Minově Městě onemocněl, šel se dobrovolně otestovat a podstoupil léčbu v místní nemocnici. Po 17 dnech a třech negativních testech na koronavirus byl propuštěn. V rozhovoru popisuje, jak u něj nemoc probíhala, i kvalitu vietnamské zdravotní péče.
Michal Kocián s personálem nemocnice při propuštění.
Michal Kocián s personálem nemocnice při propuštění. | Foto: Archiv Michala Kociána

Jak celá vaše anabáze ve Vietnamu začala? Kdy jste se vydal do nemocnice?

Do Vietnamu, konkrétně Ho Či Minova Města, jsem přiletěl v úterý 10. března odpoledne. Už druhý den mi nebylo dobře. Měl jsem zimnici, slabost, bolest hlavy, vzal jsem si Paralen a ráno mi bylo lépe. Pak jsem si ale přečetl článek o herci Tomu Hanksovi a jeho manželce v Austrálii, která popisovala úplně stejné příznaky, a nakonec jim testy vyšly pozitivní. I přesto, že jsem neměl typické příznaky, které se v té době standardně uváděly, mě ten článek znervóznil. Za dva dny jsem se již měl vracet domů, tak jsem si řekl, že chci mít před letem jistotu. Našel jsem si seznam vybraných nemocnic, a navíc jsem si přečetl článek, že Vietnam vynalezl vlastní rychlotesty. Vyrazil jsem tedy do nemocnice v domnění, že mě za pár hodin otestují, budu vědět, že jsem negativní, a druhý den v klidu odletím. 

Michal Kocián v nemocnici.
Michal Kocián v nemocnici. | Foto: Archiv Michala Kociána

Jak to v nemocnici probíhalo, když jste tam přišel?

Ujal se mě velmi příjemný personál a po vysvětlení situace, že se chci pouze otestovat pro zítřejší let, mi udělali rentgen plic. Po něm jsme se vrátili do ordinace, s personálem jsem vyplňoval dokumenty a najednou zazvonil telefon. Za 10 minut se personál vrátil kompletně v ochranném obleku s maskou a jeden podávali i mně. V ten moment jsem pochopil, že rentgen asi nedopadl dobře. Přijela sanitka, která mě se sirénou převezla do nemocnice tropických nemocí, kde mi již test na koronavirus udělali. Výsledky však měly být až další den, v sobotu, takže jsem tam ležel a čekal. Ráno přišli lékaři a potvrdili, že test byl pozitivní.

Co se dělo dál? 

Vedle pozitivního testu na koronavirus mi lékaři také řekli, že mám oboustranný zápal plic. Jak už to bývá, teprve v tom okamžiku se mi skutečně udělalo špatně. V sobotu přišly vysoké horečky a já děkoval bohu, že nesedím v letadle. Doktoři mi nasadili antibiotika z kapačky a dvakrát se mnou procházeli celý můj pobyt od příletu až do hospitalizace. Následně mě opět sanitkou převezli do vojenské polní nemocnice Cu Chi asi 70 kilometrů za Ho Či Minovým Městem, kde jsem byl až do konce léčby.

Michal Kocián při převozu do vojenské polní nemocnice Cu Chi.
Michal Kocián při převozu do vojenské polní nemocnice Cu Chi. | Foto: Archiv Michala Kociána

Víte vůbec, kolik lidí bylo kvůli vám izolováno? Jedna z hlavních strategií Vietnamu v boji proti šíření viru je právě přísná izolace všech potenciálně možných nakažených a přenašečů.

Známý mi říkal, že podle novin se dobrovolně přihlásilo až 200 lidí. V médiích prý vyšlo upozornění s mým jménem, fotkou a výzvou, aby se přihlásil každý, kdo se mnou přišel do kontaktu. Do izolace šel celý 12členný zdravotnický tým, který mi dělal rentgen plic v první nemocnici. Dále celý hotel, kde jsem byl ubytovaný, a spousta dalších lidí, které jsem potkal například v restauraci, na letišti a podobně.

Jak se u vás koronavirus projevoval?

Přišly horečky, zimnice a obrovská slabost. Další tři dny jsem spal skoro 20 hodin denně. Když se probudíte a vůbec nemáte chuť na jídlo, nemáte sílu se postavit, zvednout ruce, někam dojít a špatně se vám dýchá, tak se člověku začnou honit hlavou i ty pesimističtější myšlenky. Na jednu stranu jsem byl rád, že jsem v nemocnici, ale na druhou stranu nevěděl, jestli to bude stačit. Můj zdravotní stav byl skutečně takový, že jsem začal přemýšlet nad tím, co jsem doma nevypořádal. To asi byla ta nejtěžší doba, takže jsem se ji snažil nějakým způsobem prospat. Myslím si, že antibiotika začala zabírat zhruba po třech až čtyřech dnech a stav se mi začal postupně zlepšovat. Následující týden již bylo vše výrazně optimističtější. 

Areál nemocnice.
Areál nemocnice. | Foto: Archiv Michala Kociána

Že jste onemocněl v zahraničí, muselo být asi také náročné.

Je to horší v tom, že jsem na pokoji ležel sám a první dny tam ani nebylo nic jiného kromě lůžka. Začal jsem si klást otázku, pokud se můj stav ještě zhorší a měli by mě napojit na plicní ventilátor, zda je na to nemocnice vůbec vybavená. Situace je navíc ještě komplikovanější s jazykovou bariérou, protože já se anglicky na stav ptal mnohokrát, ale žádné odpovědi se mi nedostalo. Komplikací tedy je, když člověk nedostává vůbec žádné informace a na otázku, zda se můj stav zlepšuje, nebo zhoršuje, akorát pokrčili rameny a já nevěděl, co tím myslí nebo jestli mi jednoduše nerozumí. Nakonec jsem se po zhruba čtyřech dnech dozvěděl, že plicní ventilátor v této provizorní nemocnici mají. Byla se mnou v kontaktu česká ambasáda. Panu velvyslanci i paní ředitelce konzulátu chci opravdu mockrát poděkovat, protože vedle lékařů a celého zdravotnického týmu se mi maximálně snažili pomoct.

Jaká byla úroveň vietnamské zdravotní péče? 

Přístup lidí a jejich snaha byly ve všech ohledech fantastické. Vojenská polní nemocnice v Cu Chi byla krásná jak z filmu, umístěná v obrovském vojenském prostoru. Dvoupodlažní pavilony, obrovské pokoje, na každém pokoji pacient sám, tedy pravděpodobně s velkou kapacitou, viditelně Vietnam se skutečně na pandemii připravil. A dále léčba, kterou zahájili lékaři po potvrzených testech, se ukázala být velmi efektivní. Každý den jsem dostával ráno antibiotika do žíly a večer inteligentní antibiotika, která se prý osvědčila v Číně. Z hlediska léků tak asi zvolili to nejlepší, co v daném okamžiku šlo. A na to, že jsem měl zápal plic, byl vlastně průběh velmi rychlý a bez dalších komplikací.

Areál nemocnice.
Areál nemocnice. | Foto: Archiv Michala Kociána

Vietnamskými médii v titulcích prolétla vaše věta: "Děkuji nemocnici, děkuji Vietnamu." Prý jste se jim chtěl dokonce odvděčit alespoň ovocem, což je ve Vietnamu běžný způsob vyjádření úcty, ale i tak skromně odmítli. Před pár dny dokonce britský pár propuštěný z jiné vietnamské nemocnice personálu napsal srdceryvný děkovný dopis za jejich starostlivost. Můžete to ze své zkušenosti potvrdit?

To naprosto potvrzuji. Jejich přístup byl hrozně milý, pečlivý a starostlivý. Téměř každý, i když vlastně skoro nemluvil anglicky a nerozuměl mi, se při návštěvě lámanou angličtinou ptal, jestli něco nepotřebuji nebo zda pro mě nemůže něco udělat. Časem jsem navázal kontakt s jedním lékařem, který mluvil anglicky velmi dobře, a s vojákem, se kterým jsem byl nakonec v kontaktu nejvíce. Sloužil v areálu v základní vojenské službě, která tam v této situaci fungovala jako podpora zdravotnického personálu. Neustále se mě ptal, zda mi chutná jídlo a co pro mě může ještě udělat. První dny jsem vůbec nejedl, protože jsem neměl hlad ani chuť, ale i tak mi dál nosil obrovské porce a stále se ptal, zda nechci ještě něco jiného. Jeden den jsem ho poprosil, jestli by bylo možné dostat nějaké ovoce, tak mi obratem přinesl celý koš a nadále nosil každý den. 

Michal Kocián po propuštění z nemocnice.
Michal Kocián po propuštění z nemocnice. | Foto: Archiv Michala Kociána

Jaká byla přesně role toho vojáka? Jaký byl rozdíl mezi ním a zdravotnickým personálem?

Lékaři mi kromě vlastní léčby odebírali každé ráno testy na koronavirus, což bylo velmi pozitivní, protože jsem každý den věděl, jak se hladina viru v těle snižuje. K tomu v nemocnici byla ale řada dalších činností od každodenního úklidu, vytírání, převlékání postelí až po nošení jídla. Právě tyto pomocné práce dělali vojáci a ten, který měl na starosti moji zónu, mluvil velice dobře anglicky, a navíc se učil i rusky, takže jsem oprášil i pár slovíček z ruštiny. Co jsme nedali dohromady v angličtině, domluvili jsme se v ruštině. 

Na začátku týdne jste byl oficiálně propuštěn z nemocnice. Co vás čeká teď? Letový provoz je výrazně omezený po celém světě. Budete se mít jak dostat domů?

Máte pravdu, de facto až na výjimky veškeré aerolinky zrušily své lety do Vietnamu. Ten navíc zakázal všem cizincům vstup do země. Nyní řeším odlet ve spolupráci s ambasádou, třeba se povede dostat se do některého z repatriačních letů do Evropy. Česká republika byla jedna z prvních zemí, která podobný let pro svoje občany zařídila, přičemž volná místa nabídla občanům Evropské unie, tak snad nám to oni podobně oplatí.

O autorovi: Viet "Vašek" Dinh působí ve Vietnamu jako cestovní průvodce na motorkách. O aktuálním vývoji situace boje proti pandemii v této asijské zemi píše na svém blogu Vietnamská jízda.

 

Právě se děje

před 5 hodinami

Brémy podlehly Frankfurtu 0:3, Pavlenka inkasoval po 342 minutách

Fotbalisté Brém v dohrávce 24. kola německé ligy podlehli Frankfurtu 0:3 a zůstali na předposledním místě tabulky. Brankář Jiří Pavlenka byl v bundeslize překonán po 342 minutách, celý zápas za domácí Werder odehrál i krajní obránce Theodor Gebre Selassie.

Brémy prohrály poprvé po třech ligových zápasech a ztrácí dva body na šestnáctý Düsseldorf, který drží barážovou pozici. Eintracht zvítězil podruhé za sebou a poskočil na 11. příčku.

Domácí si v úvodním poločase vytvořili víc nebezpečných šancí než soupeř, ale brankář Trapp zneškodnil dalekonosnou ránu Klaasena nebo Selkeho pokus z úhlu.

Druhé dějství jasně patřilo Frankfurtu. V 61. minutě si na Kostičův centr naskočil Silva a přesnou hlavičkou překonal Pavlenku. Reprezentační gólman podruhé inkasoval v 81. minutě z rohu od nepokrytého Ilsankera a hostující náhradník ještě v poslední minutě uzavřel skóre hlavou.

Hráči Werderu potvrdili pozici nejhoršího domácího týmu německé ligy, v aktuální sezoně na Weserstadionu ze 14 utkání získali pouhých šest bodů a vyhráli jen v září nad Augsburgem (3:2).

před 5 hodinami

V případě Maddie McCannové, jež zmizela před třinácti lety, je podezřelý Němec

Němečtí vyšetřovatelé podezřívají z vraždy britské dívky Maddie McCannové, která zmizela před 13 lety při rodinné dovolené v Portugalsku, 43letého muže z Německa. Vyšetřování otevřelo státní zastupitelství v Braunschweigu, informoval dnes Spolkový kriminální úřad. Podezřelý, který byl už v minulosti podle agentury DPA vícekrát trestán kvůli sexuálním deliktům i na dětech, si v současnosti odpykává víceletý trest ve vězení.

Tehdy tříletá Madeleine McCannová zmizela v květnu 2007 z apartmánu v turistickém komplexu v Praia da Luz u jihoportugalského města Lagos v regionu Algarve. Její rodiče byli tehdy na večeři v blízké restauraci. O osud dívenky se zajímala média na celém světě. 

Zdroj: ČTK
před 6 hodinami

Anderson, Ozon, McQueen. Festival v Cannes zveřejnil výběr filmů pro letošní ročník

Nové filmy amerického režiséra Wese Andersona, francouzského Françoise Ozona či britského Steva McQueena jsou součástí oficiálního výběru 56 snímků pro letošní ročník mezinárodního filmového festivalu v Cannes. Filmový svátek se letos v květnu nekonal kvůli koronavirové pandemii, pro snímky je ale zařazení na jeho program prestižním oceněním, uvedla agentura AFP. Žádný český film se do výběru neprobojoval.

Na seznamu oficiálního výběru se nachází Andersonův film The French Dispatch (Francouzská spojka), Ozonův Eté 85 (Léto 85), britský filmař Steve McQueen má ve výběru snímky hned dva - Lovers Rock (Skála milenců) a Mangrove (Mangrovník).

Žádný český film v letošním oficiálním výběru festivalu nefiguruje. Ze zemí střední a východní Evropy zde mají své zástupce pouze Litva (film Soumrak režiséra Šarunase Bartase) a Bulharsko (snímek Únor od režiséra Kamena Kaleva).

Zdroj: ČTK
Další zprávy