Když se před dvěma týdny objevily zprávy o přípravách amerických ozbrojených sil na válku s Íránem, označili je prezident George Bush i ministr obrany Donald Rumsfeld za fantazírování.
Navzdory těmto prohlášením je pravděpodobné, že úvahy o případném vojenském zásahu jsou tím, co v tuto chvíli nejbližší okolí amerického prezidenta zaměstnává.
Infobox
KDO JE KDO V BUSHOVĚ "VÁLEČNÉM KABINETU"
Dick Cheney, viceprezident: Jeden z architektů války v Iráku, stoupenec použití síly. Na zasedáních vystupuje v roli člověka schopného vyjádři se ke všemu, úkoluje vojáky, zodpovídá otázky, v poslední době podle zákulisních informací ztratil část dříve bezvýhradné Bushovy důvěry.
Condoleezza Riceová, ministryně zahraničí: Člověk, který se těší absolutní důvěře Bushe, v prvním funkčním období fungovala jako nárazník mezi ministrem obrany Rumsfeldem a šéfem diplomacie Powellem. Schopná se v případě potřeby postavit Rumsfeldovi.
Donald Rumsfeld, ministr obrany: Přes sílící kritiku za způsob vedení války v Iráku se stále těší důvěře Bushe. Na zasedáních dokáže velmi ostsře hájit svá stanoviska, navenek však zůstává stoprocentně loajální vůči prezidentovi.
Stephen Hadley, poradce pro otázky národní bezpečnosti: Profesorsky vyhlížející muž, který byl v prvním funkčním období zástupcem Riceové. Jeho úkolem je poskytnout prezidentovi veškeré informace důležité pro rozhodnutí. Nepatří k radikálním stoupencům použití vojenské síly.
Petr Pace, předseda sboru náčelníků: Nejvýše postavený armádní velitel, politicky podřížený ministru obrany. K Rumsfeldovi vždy a za všech okolností loajální. Ve funkci teprve několik měsíců, v případě rozhodnutí o vojenské akci ručí za připravenost ozbrojených sil.
Analogie s přípravami na Irák
Jako příklad může posloužit zkušenost s invazí do Iráku. Přestože po celý rok 2002 nejvyšší představitelé Bushovy administrativy odmítali, že by se zabývali válečnými plány, přesný opak byl pravdou.
V letos aktualizované verzi národně bezpečnostní strategie USA se píše, že země zablokuje hrozbu, kterou představuje íránský jaderný program. Stoupenci i kritici Bushovy administrativy se shodnou v tom, že prezident i mnozí jeho spolupracovníci jsou odhodláni tento slib dodržet.
"Klíčové je, že Írán se nesmí stát zemí vybavenou jadernou zbraní. Problém spočívá v tom, že Íránci si jsou vědomi toho, že pouze stanou-li se členem jaderného klubu, mohou se před USA ubránit," citoval časopis New Yorker nejmenovaného činitele Pentagonu.
Proč USA nemohou připustit jaderný Írán
Zabránit Íránu za každou cenu, aby disponoval jadernými zbraněmi, je proto pro americkou politiku prioritním cílem, kterému jsou prostředky, jimiž ho bude dosaženo, podřízeny.
Pokud by se to nepodařilo a Írán disponoval nukleárními zbraněmi, byl by jakýkoliv útok Spojených států fakticky nemyslitelný a jejich nadvláda nad Perským zálivem a vliv na Blízkém východě zásadně zpochybněny.
K tomuto mocensko-politickému argumentu přistupuje v případě Bushovy administrativy ještě jeden, politicko-světonázorový.
Bush: Já jediný
Bushovi lidé vidí Spojené státy jako jedinou zemi, která má nejen schopnosti, ale také odhodlání útok na Írán podniknout. Prezident Bush opakuje do omrzení, že základním poučením, které Americe daly teroristické útoky z 11. září 2001, je, že musí jednat aktivně a proti rýsující se hrozbě zasáhnout vždy dříve, než se s ní Američané znovu setkají v ulicích svých měst.
Že by v případě útoku na Írán zůstaly Spojené státy zřejmě samy, potvrdily zprávy, které v poslední době pronikly do britských médií. Podle deníku The Scotsman premiér Blair sdělil prezidentu Bushovi, že nemůže počítat s vojenskou podporou Británie, a to ani tehdy, kdyby akce proti Íránu získala další mezinárodní podporu.
Podle informací ze zákulisí Bílého domu, které pronikly do amerického tisku, Bush nevidí pouze Spojené státy jako jediný stát ochotný k vojenskému zásahu, ve stejném světle nahlíží i sebe. Dojde-li k přesvědčení, že taková akce je jediným účinným způsobem, jak Írán odzbrojit, nenechá údajně takové rozhodnutí svému nástupci, ať už by šlo o republikána nebo demokrata.
Clintonová volá po tvrdším postupu
Současná rekordně nízká podpora, které se Bush mezi Američany těší, nebude v jeho případném rozhodování hrát klíčovou roli. O znovuzvolení už se ucházet nemůže. Co víc, mezi opozičními demokraty jsou tací, kteří ho k důraznější akci vůči Íránu dokonce vyzývají.
Newyorská senátorka a jedna z hlavních demokratických uchazeček o prezidentskou kandidaturu Hillary Clintonová se před časem nechala slyšet, že prezident si v íránské otázce nepočíná dostatečně důrazně.
Jak daleko tedy může být Bush od rozhodnutí jít do třetí války v průběhu své vlády? Usoudit se dá ze slov neokonzervativců, kteří prosluli jako vehementní stoupenci prosazování amerických zájmů, a to i vojenskou silou.
Bývalý šéf poradního sboru Pentagonu a jeden z nejhlasitějších propagátorů irácké války Richard Perle připouští, že Írán je minimálně rok či dva od chvíle, kdy bude schopen sestrojit atomovou bombu, a v té době se může odehrát spousta věcí. "Zda se odhodláme k akci, závisí na tom, co všechno se ještě stane. Zatím jsme tohoto stadia nedosáhli," řekl deníku Christian Science Monitor.
