Nejtěžším rozhodnutím amerického prezidenta, jaké kdy může udělat, je vyslání vojáků do války. Ta věta se používá tak často, že se z ní stalo klišé trhající uši.

Současného prezidenta George Bushe však čeká ještě jedno, pro něj těžší, rozhodnutí: Co s iráckou válkou, do níž před třemi a půl lety americké vojáky poslal, a která se týden od týdne mění v čím dál tím větší katastrofu.

Času je málo, přiznává Bílý dům

Bush, ale i viceprezident Dick Cheney nebo ministryně zahraničí Condoleezza Riceová, dnes ve Washingtonu jednají se členy expertní skupiny pro Irák, která by již za necelý měsíc měla přijít s návrhem, jak situaci v zemi zachránit.

"Všichni si tady uvědomují, že na to dát věci do pořádku máme hodně málo času," řekl pod podmínkou anonymity deníku New York Times člen Bushovy administrativy.

Problém, s nímž se skupina expertů vedená exministrem zahraničí Jamesem Bakerem a bývalým kongresmanem Lee Hamiltonem potýká, je nedostatek dobrých a přijatelných alternativ.

Podle toho, co z jejích jednání uniklo, se dá očekávat, že komise navrhne stažení části amerických jednotek z Iráku. Naprostou většinu úkolů, které až dosud plní Američané, by měla převzít irácká armáda. Američtí vojáci by dál fungovali jen jako její podpora a intenzívněji by pomáhali s jejím výcvikem.

Počká demokracie?

Kontroverznější návrh, především z pohledu Bílého domu, by představovalo doporučení, že budování demokracie v Iráku je třeba pro tuto chvíli obětovat co nejrychlejší stabilizaci země. Při ní by přitom měli pomoct sousední Írán a Sýrie, tedy země, s nimiž se až dosud Bush zdráhal přímo jednat.

Ministr obrany z dob Clintonovy administrativy William Cohen přitom varoval před přehnanými očekáváními. Některá řešení, s nimiž Bakerova a Hamiltonova komise přijde, se podle něj mohou zdát lákavé jen proto, že až dosud nebyly vyzkoušeny.

Současná situace na politické scéně ve Spojených státech přesto nahrává poměrně rychlému přijetí návrhů komise. Jak pro prezidenta Bushe, tak pro demokraty, kteří minulý týden vyhráli v kongresových volbách, mohou být její doporučení cestou z politické šlamstyky.

Na komisi čeká Bush i demokraté

Bush byl ve volbách Američany za Irák tvrdě vytrestán a pokud se rozhodne expertní návrhy přijmout, může v očích veřejnosti jen získat. Podobně jsou na tom demokraté, kteří uspěli díky tvrdé kritice Bushovy politiky, aniž by však přišli s vlastní konzistentní alternativou. 

Jestliže před půlrokem, kdy Kongres komisi ustanovil, o její existenci nikdo nevěděl a ještě před několika týdny její význam mnoho lidí zpochybňovalo, dnes se na výsledek její práce čeká jako na smilování.

Nový ministr obrany Robert Gates bude tím, kdo bude mít na starost uvést návrhy Bakerovy komise v život. Do minulého týdne byl jedním z jejích členů. | Foto: Reuters

Že od zveřejnění návrhu Bakerova týmu, k němuž by mělo dojít již v první půlce prosince, do doby, kdy se ho Bushova administrativa chopí, nemusí být daleko, svědčí jmenování nového ministra obrany.

Bush do čela Pentagonu nominoval Roberta Gatese, který až do minulého týdne v Bakerově komisi pracoval a k situaci v Iráku se vyjadřoval dost kriticky.

Jak dlouhé jsou otcovy prsty?

Ve Spojených státech se proto spekuluje, že na stále se zhoršující situaci v Iráku už se nevydržel dívat otec současného prezidenta. Jak James Baker, tak Robert Gates patřili k jeho nejbližším zahraničně-politickým spolupracovníkům - první v roli ministra zahraničí a druhý jako šéf CIA.

Jakkoli Bílý dům přímé zapojení Bushe seniora odmítl, nejmenovaný přítel rodiny Bushových týdeníku Newsweek anonymně řekl, že otcovy otisky prstů jsou na výměně v čele Pentagonu jasně viditelné.

Podobně to může být s doporučeními Bakerovy komise k Iráku: Jestli doporučí zapojení Íránu a Sýrie a minimálně dočasné opuštění snahy o vybudování tamní demokracie, půjde do značné míry o návrat opatrného realismu Bushe-staršího na úkor ambiciozního idealismu Bushe-syna.

"Určitě to tak vypadá," řekl deníku Washington Post Tom Donnelly z Centra pro strategická a mezinárodní studia.

"Je třeba si ale uvědomit, že současný prezident Bush přemýšlí jinak než většina politiků. Motivuje ho jeho víra a ideály a pro ně je ochoten podstoupit velké politické riziko. Možná se ho lidem, jako je Baker, podaří přesvědčit. Ale dosud to ještě nikdo nedokázal," dodal Donnelly skepticky.