Brasília - Brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva se v pondělí vrátil z letní dovolené. A doma ho čekala politická krize, která zraje už od poloviny prosince a hrozí rozvrácením jeho kabinetu.
Stojí za ní národní plán, který má na první pohled nepříliš kontroverzní cíl - zlepšit lidská práva. Některým částem brazilské společnosti se ale vůbec nelíbí.
Média si stěžují na údajný náhubek novinářům, farmáři na to, že prý straní bezzemkům, a podle církve vede k větší sekularizaci státu a nahrává gayům a potratům.
Vůbec nejsilněji však protestuje armáda. Té se nelíbí návrh na vytvoření „Komise pravdy a národního usmíření", která má zkoumat porušování lidských práv za vojenských režimů v letech 1964 až 1985.
Lula má nyní na stole demisi ministra obrany Nelsona Jobima i šéfů všech tří armádních složek - pozemního vojska, námořnictva i letectva.
Rezignace proti rezignaci
V současné době hovoří mandát komise o tom, že má vyšetřovat mimosoudní popravy, únosy a mučení prováděné během vojenského režimu armádou, nezmiňuje se však o možných zločinech tehdejších levicových guerill, jejichž aktivitami armáda svůj tvrdý postup obhajovala. A to je podle vojáků problém.
Pokud by však mandát zmiňoval i vyšetřování partyzánů, hrozí rezignací zase Lulův ministr pro lidská práva Paulo Vanuchi.
„Situace je prezentována, jako že budou posuzovány všechny zločiny těch, kdo byli v minulosti u moci, ale ne zločiny, za které mohla být případně zodpovědná druhá strana," řekl BBC bývalý brazilský prezident Fernando Henrique Cardoso, který vládl v letech 1995 až 2003 za středovou sociální demokracii (PSDB).
„Toto vyvolalo dojem jednostrannosti a způsobilo neklid v ozbrojených silách," dodal Cardoso.
400 mrtvých
Během vlády brazilské armády nedocházelo k tak mohutnému porušování lidských práv jako v Argentině nebo Chile. Režim má dle odhadů na svědomí 400 životů, tisíce dalších Brazilců utekly do zahraničí.
Podobně jako v dalších latinskoamerických zemích si v Brazílii armáda podmínila pozdější přechod k demokracii rozsáhlou amnestií. Nikdo z armádních špiček tak nebyl dosud odsouzen a vysoce postavení generálové zodpovědní za mučení a zabíjení mohli své funkce vykonávat i nadále.
Na rozdíl od Argentiny nebo Chile však stát nikdy oficiálně nepřiznal za porušování lidských práv vojenskými režimy zodpovědnost a neustavil komisi pravdy, která by zločiny vyšetřila, vyjasnila, co se stalo s pohřešovanými, a o jejíž závěry by se mohly opírat případné soudy.
„Když vláda mluví o národním usmíření, je to protimluv," řekla agentuře IPS Elizabeth Silveira e Silva z brazilské organizace Mučení nikdy více, jejíž bratr byl ozbrojenými složkami „zmizen". „Vláda totiž neučinila nic pro to, aby bylo možné dostat se k informacím a aby odtajnila materiály v archivech."
Sémantická klička a gripeny
Kompromisním návrhem, který by podle brazilských médií mohl vyhovovat jak armádě, tak ministru pro lidská práva, by byla sémantická klička, která by hovořila pouze o tom, že komise bude vyšetřovat porušování lidských práv v průběhu vojenské diktatury, aniž by specifikovala, koho se bude vyšetřování týkat.
Kauza není jediným problematickým bodem mezi Lulou a ozbrojenými složkami. Dalším je nákup stíhaček pro brazilské letectvo. Zatímco vojáci podporují švédské konsorcium Gripen, politici preferují francouzský stroj Rafale.
