Blair na Blízkém východě zachraňuje kanalizaci, ne mír

Pavel Vondra
22. 11. 2007 23:00
Proč hraje britský expremiér druhé housle? Analýza
Dva expremiéři a jeden skoropremiér hovoří v Jeruzalémě o vizi míru na Blízkém východě. Zleva: izraelský ministr obrany Ehud Barak, zvláštní zmocněnec Tony Blair a šéf provizorní palestinské vlády Salám Fajád
Dva expremiéři a jeden skoropremiér hovoří v Jeruzalémě o vizi míru na Blízkém východě. Zleva: izraelský ministr obrany Ehud Barak, zvláštní zmocněnec Tony Blair a šéf provizorní palestinské vlády Salám Fajád | Foto: Reuters

Analýza - Vyčítat Tonymu Blairovi, že za necelý půlrok, co působí v roli zmocněnce blízkovýchodního kvartetu, neposunul mírový proces dopředu ani o píď, by bylo podobně pošetilé, jako štěkat na projíždějící vlak.

Co ale kritizovat lze, je samotný fakt, že do této nelehké a nevděčné role byl dosazen právě on.

Prakticky okamžitě poté, co bylo oznámeno, že se na přání amerického prezidenta stane zmocněncem nejen Bílého domu, ale i Evropské unie, Ruska a OSN, jež jsou do mírového procesu na Blízkém východě rovněž zapojeny, se psalo o tom, že jde ve všech směrech o "Mission Impossible".

"Placený agent sionismu"

Pakliže Blair vůbec někdy nějaký kredit v daném regionu měl, bezpečně se o něj připravil oddanou podporou, kterou od jejího počátku až do konce svého úřadování projevoval americké invazi do Iráku.

Další vlna kritiky se na něj snesla v souvislosti s izraelským bombardováním Libanonu loni v létě, neboť na rozdíl od drtivé většiny evropských státníků nevyzval k jeho zastavení ani poté, co začali umírat civilisté včetně dětí.

Blair na návštěvě Bushových v Bílém domě
Blair na návštěvě Bushových v Bílém domě | Foto: Reuters

Obvinění z nekritické podpory Izraele ale Blaira provázela už od nástupu do funkce ministerského předsedy. Byly to ostatně z velké části peníze židovské komunity v Británii, které financovaly úspěšnou předvolební kampaň Labour Party v roce 1997.

Osobní přátelství s předákem proizraelské lobby v Británii baronem Levym (do Sněmovny lordů byl jmenován krátce po vítězství labouristů ve volbách, o rok později se stal Blairovým zmocněncem pro Blízký východ) ale Blairovi přivodilo i spoustu problémů a také historicky první policejní výslech úřadujícího britského premiéra - v kauze údajného udělování členství v horní sněmovně výměnou za finanční příspěvky.

Při vědomí, jak snadno mohou nepřátelé Izraele i Blaira samotného vytahovat obvinění, že není ničím jiným než "placeným agentem sionismu", se jeho jmenování do (přinejmenším papírově) klíčové funkce blízkovýchodního zmocněnce jeví jako vyložené faux pas.

S Bushem to nejde, bez něj také ne

To se dá ale v podstatě říci o všem, co Bushova administrativa na poli (ne)řešení izraelsko-palestinského sporu dosud vykonala. A pokus zachránit si tvář konferencí, která byla svolána na příští týden do Annapolis, nebere vážně téměř nikdo.

Znalci situace přitom už v červnu upozorňovali, že úspěch Blaira na novém postu bude záviset především na tom, jak moc se mu podaří vytýčit a sledovat vlastní trajektorii, která by se co nejvíce odchýlila od té Bushovy.

To ale z podstaty věci bylo prakticky neproveditelné. Jeho roli, definovanou jako pomoc posilování institucí palestinské samosprávy, mu navíc hned zkraje zkomplikoval, respektive znemožnil, vývoj v pásmu Gazy, kde se Hamás v létě násilím chopil moci a způsobil nynější schizofrenní situaci, kdy mají Palestinci dvě navzájem se neuznávající vlády.

Západ sice jasně upřednostňuje tu, kterou jmenoval palestinský prezident Mahmúd Abbás a kde hraje prim jeho hnutí Fatah, k tomu, aby mohla být považována za legitimní ale chybí její schválení palestinským zákonodárným sborem, kde od demokratických voleb v lednu 2006 dominuje naopak Hamás.

Vrchní kanalizátor

Není žádným tajemstvím, že sám Blair si svou roli blízkovýchodního emisara představoval jinak.

Dobře informovaný zdroj z amerického ministerstva zahraničí Aktuálně.cz potvrdil, že britský expremiér byl postupem času proti své vůli odsunut na vedlejší kolej a pověřen především dohledem nad projekty, které mají pomoci Palestincům revitalizovat ochromenou ekonomiku.

Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal (?)
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal (?) | Foto: Reuters

Podrobněji Blair "svůj" balíček zásadních projektů, jak o nich sám mluví, představil tento týden. Jde o agroindustriální park v Jerichu, který má pomoci Palestincům s vývozem zboží do zemí EU, industriální zónu v Hebronu, kterou finančně zaštítilo Turecko, zjednodušení přístupu turistů ke křesťanským památkám v Betlému a renovaci kanalizace v Gaze.

Podle zpravodajky BBC v Jeruzalémě na projektech není nového nic, kromě toho, že nyní mají alespoň podporu izraelské strany. Ani ta ale není bezvýhradná.

"Jde o silný začátek klíčové části tohoto procesu, neboť bez nadějí na prosperitu a zlepšení životních podmínek politická jednání nikdy neuspějí," prohlásil Blair před novináři.

ČTĚTE VÍCE: Analýza k nadcházející konferenci v Annapolis

V tom má nepochybně pravdu. Kdyby mu ale koncem června někdo říkal, že jeho nejhvězdnějí moment v nové roli se bude točit kolem opravy kanalizace v Gaze, dost možná by si všechno ještě jednou rozmyslel a dal přednost například práci pro papeže, která se prý rovněž nabízela.

 

Právě se děje

před 35 minutami

Vládní strany na Slovensku chtějí snížit penze představitelům komunismu

Vládní strany na Slovensku chtějí snížit penze představitelům někdejšího komunistického režimu a pracovníkům některých jeho bezpečnostních složek. Návrh příslušného zákona ve čtvrtek v prvním čtení schválila slovenská sněmovna. Podle poslankyně nejsilnějšího vládního hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti a spoluautorky předlohy Anny Andrejuvové by zákon mohl postihnout kolem 7000 lidí.

Podle návrhu se zákon bude vztahovat kromě jiných na poslance parlamentu a členy vlády v komunistickém Československu, dále na příslušníky komunistické tajné policie StB, některé řídící pracovníky v oblasti bezpečnostních služeb či členy a zaměstnance ústředního výboru Komunistické strany Československa a Komunistické strany Slovenska, a to do pádu komunismu v roce 1989.

"Má napravit hlavní nespravedlnost, že ti, kteří byli pronásledování, často umírají v chudobě a jejich pronásledovatelé z doby totality mají specifické výsady," řekl k zákonu slovenský ministr životního prostředí Ján Budaj, který byl na podzim 1989 jedním z hlavních řečníků na protikomunistických mítincích v Bratislavě.

Zdroj: ČTK
Další zprávy