Analýza - Vyčítat Tonymu Blairovi, že za necelý půlrok, co působí v roli zmocněnce blízkovýchodního kvartetu, neposunul mírový proces dopředu ani o píď, by bylo podobně pošetilé, jako štěkat na projíždějící vlak.
Co ale kritizovat lze, je samotný fakt, že do této nelehké a nevděčné role byl dosazen právě on.
Prakticky okamžitě poté, co bylo oznámeno, že se na přání amerického prezidenta stane zmocněncem nejen Bílého domu, ale i Evropské unie, Ruska a OSN, jež jsou do mírového procesu na Blízkém východě rovněž zapojeny, se psalo o tom, že jde ve všech směrech o "Mission Impossible".
"Placený agent sionismu"
Pakliže Blair vůbec někdy nějaký kredit v daném regionu měl, bezpečně se o něj připravil oddanou podporou, kterou od jejího počátku až do konce svého úřadování projevoval americké invazi do Iráku.
Další vlna kritiky se na něj snesla v souvislosti s izraelským bombardováním Libanonu loni v létě, neboť na rozdíl od drtivé většiny evropských státníků nevyzval k jeho zastavení ani poté, co začali umírat civilisté včetně dětí.
Obvinění z nekritické podpory Izraele ale Blaira provázela už od nástupu do funkce ministerského předsedy. Byly to ostatně z velké části peníze židovské komunity v Británii, které financovaly úspěšnou předvolební kampaň Labour Party v roce 1997.
Osobní přátelství s předákem proizraelské lobby v Británii baronem Levym (do Sněmovny lordů byl jmenován krátce po vítězství labouristů ve volbách, o rok později se stal Blairovým zmocněncem pro Blízký východ) ale Blairovi přivodilo i spoustu problémů a také historicky první policejní výslech úřadujícího britského premiéra - v kauze údajného udělování členství v horní sněmovně výměnou za finanční příspěvky.
Při vědomí, jak snadno mohou nepřátelé Izraele i Blaira samotného vytahovat obvinění, že není ničím jiným než "placeným agentem sionismu", se jeho jmenování do (přinejmenším papírově) klíčové funkce blízkovýchodního zmocněnce jeví jako vyložené faux pas.
S Bushem to nejde, bez něj také ne
Infobox
- Fenomén Blair odchází. Ne tak, jak si přál
- Blair naposledy v Iráku: Ničeho nelituji
- Blairova Mission Impossible začíná. Hledá mír
- Blair chce za memoáry 325 miliónů korun
- Pro britské muslimy je Brown lepší než Blair
- V Číně mají Blaira za zlatokopa. Přednáší draze
- Válku jsem chtěl. Bylo to dobré rozhodnutí, řekl Blair
To se dá ale v podstatě říci o všem, co Bushova administrativa na poli (ne)řešení izraelsko-palestinského sporu dosud vykonala. A pokus zachránit si tvář konferencí, která byla svolána na příští týden do Annapolis, nebere vážně téměř nikdo.
Znalci situace přitom už v červnu upozorňovali, že úspěch Blaira na novém postu bude záviset především na tom, jak moc se mu podaří vytýčit a sledovat vlastní trajektorii, která by se co nejvíce odchýlila od té Bushovy.
To ale z podstaty věci bylo prakticky neproveditelné. Jeho roli, definovanou jako pomoc posilování institucí palestinské samosprávy, mu navíc hned zkraje zkomplikoval, respektive znemožnil, vývoj v pásmu Gazy, kde se Hamás v létě násilím chopil moci a způsobil nynější schizofrenní situaci, kdy mají Palestinci dvě navzájem se neuznávající vlády.
Západ sice jasně upřednostňuje tu, kterou jmenoval palestinský prezident Mahmúd Abbás a kde hraje prim jeho hnutí Fatah, k tomu, aby mohla být považována za legitimní ale chybí její schválení palestinským zákonodárným sborem, kde od demokratických voleb v lednu 2006 dominuje naopak Hamás.
Vrchní kanalizátor
Není žádným tajemstvím, že sám Blair si svou roli blízkovýchodního emisara představoval jinak.
Dobře informovaný zdroj z amerického ministerstva zahraničí Aktuálně.cz potvrdil, že britský expremiér byl postupem času proti své vůli odsunut na vedlejší kolej a pověřen především dohledem nad projekty, které mají pomoci Palestincům revitalizovat ochromenou ekonomiku.
Podrobněji Blair "svůj" balíček zásadních projektů, jak o nich sám mluví, představil tento týden. Jde o agroindustriální park v Jerichu, který má pomoci Palestincům s vývozem zboží do zemí EU, industriální zónu v Hebronu, kterou finančně zaštítilo Turecko, zjednodušení přístupu turistů ke křesťanským památkám v Betlému a renovaci kanalizace v Gaze.
Podle zpravodajky BBC v Jeruzalémě na projektech není nového nic, kromě toho, že nyní mají alespoň podporu izraelské strany. Ani ta ale není bezvýhradná.
"Jde o silný začátek klíčové části tohoto procesu, neboť bez nadějí na prosperitu a zlepšení životních podmínek politická jednání nikdy neuspějí," prohlásil Blair před novináři.
ČTĚTE VÍCE: Analýza k nadcházející konferenci v Annapolis
V tom má nepochybně pravdu. Kdyby mu ale koncem června někdo říkal, že jeho nejhvězdnějí moment v nové roli se bude točit kolem opravy kanalizace v Gaze, dost možná by si všechno ještě jednou rozmyslel a dal přednost například práci pro papeže, která se prý rovněž nabízela.
