Po libyjském generálu Muamaru Kaddáfím, panamském vůdci Manueli Noriegovi, srbském prezidentu Slobodanu Miloševičovi, iráckému diktátorovi Saddámu Hussajnovi a nejhledanějšímu teroristovi Usámy bin Ladinovi se íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád po roce své vlády stal dalším strašákem, který nenechává americkou administrativu v noci klidně spát.
Miláček lidu
Zatímco Západ častuje výroky typu "Izrael by se měl vymazat z mapy a nebo alespoň přestěhovat do Evropy či na Aljašku," jeho popularita v Íránu roste.
"Je to dobrý muž, snaží se dělat to nejlepší," říká například Saeideh, studentka ze Širazu deníku Guardian. "Moje rodina podporovala i Mohammeda Chatámího (bývalého prezidenta). Je dobré, že se prezident postavil Američanům."
Iránští i západní diplomaté přisuzují úspěch v podobě nečekaného volebního vítězství jeho populistickému stylu a také několikatýdenní cestě po zemi, ve které se setkával a hovořil s lidmi.
Nakročeno k vítězství
Teď má tento bývalý teheránský starosta skvěle nakročeno k dalšímu vítězství v roce 2009. "Je mnohem oblíbenější než byl před rokem. Je na výsluní," říká o prezidentovi Nasser Hadian-Jazy, profesor politických věd na Teheránské univerzitě.
"Odhaduji, že jeho popularita dosahuje 70 procent. Stylizuje se do role prostého muže odvádějícího čestnou práci. Nedělá mu problém hovořit s obyčejnými lidmi."
Vahíd Karímí z vládou řízeného institutu pro politická a mezinárodní studia říká: "Lidé mají rádi co říká. Nejde až tak o postoj k Západu, ale hlavně o to, že není zkorumpovaný. To je velmi důležité."
"Jako dítě"
Jenže ne všichni Íránci vidí v prezidentovi "spasitele lidu": "Chová se jako šílené dítě, které zdědilo ohromné množství peněz a teď je na jednom velkém flámu všechny utrácí," hodnotí jeho ekonomické počínání novinář Mohammed Atrianfar.
"Naše ekonomika je kvůli vysokým cenám ropy na dobré úrovni, jenže management veřejného sektoru je velmi špatný."
Ekonomické přehmaty a neefektivita se mu však nakonec mohou stát osudnými. "Tato nemocná ekonomika je závislá na ceně ropy," uvedl Vahíd Karímí.
Strukturální slabiny včetně absence investic, nepatrného soukromého sektoru a hromadného odlivu kapitálu se neřeší, zní závěr zprávy 50 významných ekonomů. Rychle rostoucí populace požaduje více, než je vláda schopna zajistit.
Sluha kleru?
Podle protivládních intelektuálů prezident vděčí za svou funkci nejvyššímu duchovnímu vůdci Alímu Chameneímu. Tomu jde hlavně o zajištění vedoucí role Íránu v muslimském světě. Konkurence arabských států, jako je Egypt, je totiž veliká.
Chameneího těší, že si Ahmadínežád získal v arabském světě pověst hrdiny, který dělá vrásky Bushově administrativě a pere se za práva Palestinců, píše deník Guardian.
Prezident však podle mnohých zdaleka není loutkou íránských duchovních i přesto, že jeho rozhodnutí jsou klérem mnohdy "přehodnocována".
Názorný příklad byl, když tento fotbalový nadšenec povolil ženám vstup na fotbalová utkání. Chameneí však toto rozhodnutí okamžitě vetoval. Prezidentova kancelář poté jen uvedla, že "názor duchovních musí být respektován a že prezidentovo rozhodnutí bude přehodnoceno".
Prezidentův vliv na klér však roste. Sedmadvacet let po revoluci prostupuje islámskou republikou silná vlna antiklerikalismu, která je do značné míry výsledkem vnímané korupce a zneužívání moci.
Podle jednoho zdroje paradoxně umožnila Ahmadínežádův vzestup částečně i skutečnost, že se mu podařilo převzít Chátamího obraz "kandidáta změny zavedených pořádků".
Revolucionář druhé generace
Tajemství Ahmadínežádova úspěchu spočívalo v tom, že se distancoval jak od islámského establishmentu, tak od zdiskreditovaných reformátorů Chátamího éry, převážně z řad střední třídy.
Vytvořil si třetí voličskou skupinu, skládající se z příslušníků pracujících vrstev, mladších voličů a chudých Íránců.
"Ahmadínežád představuje druhou generaci revolucionářů, pěšáků z roku 1979. Tvoří ji ti, kdo bojovali ve válce proti Iráku, a ti, kdo trpěli, když Saddám použil chemické zbraně (jejichž komponenty mu dodal Západ)," říká nezávislý teheránský politolog Siamak Namazi.
"Tvoří ji ti, koho nyní Západ poučuje o zbraních hromadného ničení. Nedůvěřují Západu a mají pocit, že je starší generace zaprodala." Podle Namaziho je Ahmadínežád "politicky pravicový, ale ekonomicky ultralevicový."
