A: Jaké jsou stěžejní problémy Afriky?
Základním problémem je rychlý růst populace, stejně jako u arabských států, ale ty nárůst zvládají. S tím souvisí všechno ostatní. Třeba neschopnost zavádět modernější technologie do zemědělství, což způsobí vyčerpávání půdy. Nebo když kmen, který se živí lovem, dostane lékařské pomůcky, zvýší se jejich počet a tu svou oblast vyloví.
Dneska je na tom řada oblastí hůř než v padesátých letech. Produkce potravin na osobu nebo dostupnost lékařské péče klesá. Když lidé začnou chudnout, řeknou si: ti vedle nás chudnou pomaleji, a vzniká politické napětí a nesnášenlivost, která se v Africe projevuje násilnými střety. To, co se jinde na světě řeší jednáním, se v Africe řeší násilím.
A: Do Afriky se nalévají miliardy a miliardy dolarů ročně a není vidět takřka žádný výsledek.
Když bylo předloni zemětřesení v jihovýchodní Asii, tak Afrika v roce 2005 přišla o značnou část humanitární pomoci. V Africe stál černoušek a "hleďěl", jak lodě s pomocí plují kolem Kapského města, ale nezastaví.
Je problém s efektivností některých projektů. V 80. letech se například v bývalé portugalské Guineji rozjel projekt proti nedostatku pitné vody způsobené růstem počtu populace. Vykopaly se studny, nainstalovalo se jednoduché zařízení na čerpání vody tak, aby je místní lidé mohli kdykoliv opravit. Po několika letech, kdy proběhla kontrola, se zjistilo, že 80 % studní vůbec nefunguje a že ženy znova chodily se džbány na hlavách několik kilometrů pro vodu. Přitom se jednalo o banální opravy.
A: Může to být výsledek nevzdělanosti?
Ano, může to znamenat, že nejsou vzděláni nebo že jsou apatičtí. Co se týče vzdělání, ta část, co je získá, emigruje do měst nebo do světa, a na vesnicích zase zůstanou lidé bez vzdělání. Co se týče apatičnosti, i ve chvíli, kdy se lidé mají hůř a hůř z generace na generaci a nevidí žádnou budoucnost, je jim jedno, kdo zemi vládne. Zda je to kanibal nebo zda se před prezidentem musejí třeba plazit.
A: Pomůže tedy šíření vzdělanosti?
Vzdělávání pomůže. Problém je, že když Afričan vystuduje vysokou školu, stane se inženýrem nebo lékařem, bude chtít odejít nebo přinejmenším stát se zaměstnancem nějaké mezinárodní organizace či nadnárodní firmy, která v Africe pouze působí. Být zaměstnancem dané země nevidí vzdělaný člověk jako perspektivu.
V 60. letech, kdy africké země získávaly nezávislost, se říkalo, že Afrika bude kontinent naděje a bez problémů, že se poučí z chyb tehdejšího světa. Dnes se říká, že je to spíše kontinent beznaděje a problémů - přehodila se jedna předložka. Afričané zkouší všechno ve světě, ovšem v extrémní míře.
A: Co kdyby se lidé vzdělávali jen "napůl", aby nebyli zase tak extrémně vzdělaní.
To nepomůže, když se hovoří o gramotnosti v Africe, může vypadat velká, ale ti lidé mají za sebou tři třídy základky, naučí se číst a psát, a pak je problém v tom, že třeba deset let neuvidí noviny nebo knihu. Naučit se číst a psát je jim tedy v podstatě k ničemu.
S postupující globalizací nefunguje předávání tradičních znalostí. Už jim připadá hloupé, aby tančili v nějaké sukýnce, pokud nepřijedou turisté. Lidé už nechtějí chovat dobytek, ale sní o tom, že budou mít nějaký dobrý kšeft. Moderní ani tradiční vzdělaní v Africe nefungujou.
Existují samozřejmě projekty, ale ty spíše než něco řeší, tak jen hasí to, co už vypukne. A navíc při tom hašení působí proti sobě různé vlivné skupiny a církve, které za svou pomoc chtějí, aby ti lidé nějak tíhli právě k té jejich víře. A tyto skupiny mohou způsobit více škody než užitku.
A: Dalším významným problémem je AIDS. Jak je možné, že může být třeba 40 procent obyvatel země nakaženo?
Ve většině zemí jsou 3/4 obyvatel venkovské. Vesničané chtějí mít lepší život, míří za prací do měst. Města Afriky se podobají těm světovým, ale žije v nich jen minimum lidí. Ve městech nemoc chytí, ale protože práci neseženou, vrátí se zpět do vesnice. Na vesnicích lékař nemoc nezjístí a ta se pak šíří lavinovitě. I ve městech jde nemoc těžko zjistit, protože lidé zde nemají trvalé bydliště a nežijí tu nastálo.
A: Co se týče léčby, jaký vliv mají šamani a původní náboženství?
Pokud člověk zjistí, že je nemocný, nemá žádné informace, jak nemoc léčit. Zde hraje roli i původní náboženství. Šaman, který je většinou relativně vzdělaný, si myslí, že když si přečte o AIDS odbornou knížku, že ji nějakými zaříkávadly umí i léčit. Ve chvíli, kdy to jako obrovská autorita řekne nemocnému, on si myslí, že je zdravý, a nemoc se šíří dál. Ovšem nepopírám, že jsou šamani schopni určité nemoci léčit. U jihoafrických kmenů Zulu existuje představa, že sex s pannou jako symbolem čistoty dokáže vyléčit AIDS. Nemusíme se však bát, že by Afrika vymřela na AIDS, protože mnoho lidí s tou nemocí žije a neumírají.
A: Může v tomto nějak pomoci církev?
Mohla by, jen pokud by byla christianizace nebo islamizace důsledná. Že by lidé dodržovali například všechna přikázání. Ovšem u církví je pozitivní to, že usilují o určité vzdělávání i lékařskou péči. I když se nejdříve postarají o své věřící než o ty ostatní. Řešení bych spíše viděl v nějakých "rekvalifikačních kurzech pro šamany", aby začali využívat moderní medicínu, ale to by bylo velmi nákladné.
A: Další problém Afriky je voda...
Problém s náhlými extrémními suchy je způsoben spíše globálními klimatickými změnami. Větší problém je zajistit pravidelný přístup k vodě. Z našeho pohledu jde o něco hrozného, ale v Africe to není nic nového a situace se v tomto neustále zlepšuje. Afrika nehospodaří s vodou, oni spoléhají na to, jaké bude počasí. Přehrad je minimum, pouze obří na Zambezi nebo Nilu. Venkov - místo aby se modernizoval - zůstává pořád zaostalý. Zavlažování polí je primitivní. Pokud by se zlepšilo zavlažování v suchých oblastech, určitě by to zvýšilo produkci potravin. Kdo však bude investovat do takto nestabilních oblastí? Jakýkoliv konflikt nebo převrat tuto investici zničí.
A: Může boj o vodu přerůst v konflikty?
Voda je nenápadné, pomalé umírání Afriky. Pokud nemůžete svému dítěti, které umírá na nemoc, pomoci, není to tak hrozné, jako když umírá celá rodina. Jsou známy případy, kdy byl vojenský převrat uskutečněný jen proto, že vojáci měli hlad. Díky tomu se stal například v Libérii prezidentem tuším 21letý vojáček a předsedovi vlády bylo 18 let. Protože měli hlad, vnikli do města a vláda před nimi utekla.
A: Jsou převraty spíše důsledkem, nebo příčinou těchto problémů?
Převraty jsou důsledkem i příčinou. Ve chvíli, kdy muži odejdou bojovat, někde i ženy, není nikdo, kdo by pracoval na polích nebo s dobytkem. Afrika nemá průmysl a nikdy asi mít nebude, a z exportu zemědělských plodin žádné zisky neplynou, protože je to v porovnání s jinými oblastmi nákladné.
Kolonie, náboženství, ropa i kuriózní případy afrických diktátorů jsou tématem druhé části rozhovoru s Martinem Kovářem, který naleznete ZDE.
