Afrika: Pomůže americký "pánbíček"?

Roman Staněk
13. 4. 2006 0:00
Foto: Roman Staněk, Aktuálně.cz

A: Co vyřeší humanitární pomoc?

Je otázka,pokud je hladomor, jestli necháte lidi umřít, anebo jim pošlete pytle s jídlem. Pokud jím ovšem dáte jídla více, než potřebují, tak zlikvidujete produkci, která v té zemi ještě je. Tamní podnikatelé nebudou moci prodat své zboží, přestanou pěstovat a pole zaroste plevelem. No a podnikatelé se také půjdou postavit do zástupu hladovějících. Proč by pěstoval, když to stejně neprodá a může to získat zadarmo od světa.

A: Jakým způsobem tedy pomoc realizovat?

Možná by to chtělo vybrat státy, které jsou třeba nejdemokratičtější, a cíleně tu pomoc směřovat jen do nich, aby měli hodně pomoci na dlouhodobé projekty, a ve chvíli, kdy se z toho dostanou, jít k dalším sousedům. Problém je v tom, že když ve chvíli, kdy budete investovat do jednoho, se v okolí něco stane, přijde masivní vlna uprchlíků a zhroutí se systém, který pracně budujete.

A: Je nějaký rozdíl mezi humanitární pomocí třeba americkou nebo evropskou?

Americká pomoc bývá dvojí. Jedna je oficiální pomoc vlády nebo organizací, to jsou ty pytle jídla s nápisy USA, a druhá je individuální. Bohatí Američané si v podstatě kupují celé vesnice. Všechno tam postaví, a potom tam přijíždějí jako "pánbíček", zatímco evropská pomoc je spíše neadresná. Křesťanské nebo islámské organizace se snaží působit dlouhodobě a považují Afričany více za "partnery".

A: Dá se Afrika rozdělit na chudší a vyspělejší oblasti?

V Africe jsou oblasti, kde funguje moderní svět. Na Mauriciu, Reunionu nebo JAR. Ta je ovšem chudý stát, pouze 4,5 milionu bělochů žije na úrovní Holandska, zatímco zbytek obyvatelstva má úroveň jako někde v Mosambiku nebo Namibii. Vyspělé oblasti jsou ty, kde byla důsledná a dlouhodobá evropská kolonizace. To jsou právě ony ostrůvky.

A: V čem jsou tyto malé ostrovy specifické?

Obyvatelé jsou Afričané, ale hovoří evropskými jazyky. Na to, jak jsou malí, investují obrovské prostředky například do výzkumu tropických nemocí. Evropany problém třeba spavé nemoci nezajímá. Ale díky těmto ostrovům se Afrika posouvá dopředu, protože někdo řeší třeba lepší lék proti malárii, která je velký africký problém. Jsou schopni jednat s evropskými zemědělci o pesticidech, traktorech, čemuž normální Afričan z "pevniny" nebude rozumět.

A: Dalo by se říct, že země nějakého evropského kolonizátora se mají hůře než země jiného?

V Africe je to úplně náhodné. Spousta lidí tvrdí, že za problémy Afriky může kolonialismus, ale problémy postihují celou Afriku, bez ohledu na to, jestli země kolonií byla nebo ne. Etiopie byla kolonií 5 let a má stejné problémy. Nebo Libérie - Američané tvrdí, že to nikdy nebyla kolonie. Je však rozdíl v typech problémů. Bývalé portugalské kolonie si prodělaly komunistickou vládu, byli to naši bratři v sovětském bloku, zatímco ty francouzské mají zase tendenci mít autoritativní režimy, protože mají prezidentské systémy. U britských byla nadvláda slabší, ale zase mají problémy etnické.

A: Mají bývalí kolonizátoři na africké země ještě nějaký vliv?

Francie se z Afriky stahla pouze formálně. Že Senegal nebo Pobřeží slonoviny fungují, je zásluha francouzských jednotek, které tam působí. Na rozdíl od zemí, kam pošle OSN jednotky na krátkou dobu, Francouzi zde působí nastálo, a to je zárukou jakési stability. Země je zvyklá na cizince a ve chvíli, kdy začne docházet k nepokojům, se Francie snaží udržovat lepší stav, než který by tam nastal třeba po převratu. Rozhodně zabránili několika občanským válkám, v Džibuti nebo na Komorách.

A: Mohla by v Africe působit třeba Česká republika?

Afričané těžce nesou, že Evropané jsou ti bohatí a oni jsou ti chudí, protože Evropané jsou provládní, tak opozice je automaticky protivládní, a dochází k riziku, že bývalé koloniální velmoci váhají s investicemi do těchto zemí. Říkají: My už jsme investovali do Afriky tolikrát, a pokaždé nám to vzali nebo zničili, je hloupost to dělat znova. To si neuvědomují země, které tam ještě nebyly, jako třeba my. Středoevropské nebo východoevropské země mají tendenci ve světě pomáhat, což je určitě dobře, ale ještě se tolik nespálily.

A: Můžete uvést příklad?

Británie zažila migrační vlnu a zabavování majetku právě loni v Zimbabwe. Opozice nespokojená s britským vlivem se chopila moci. Evropanů sice bylo málo, ale měli tabák, jediný exportní artikl. Tím, že vyhnali Evropany a na plantáže přišli nezkušení bojovníci režimu, se ekonomika zhroutila. Běloši emigrovali a s nimi i místní černošská elita.

A: Lze říct, že se mají muslimské země lépe než křesťanské, nebo naopak?

V souvislosti s pronikáním islámu ze severu a křesťanství z pobřeží to tak může vypadat, protože islám je převážně v suchých oblastech subsaharské Afriky. To je však jen na první pohled. Pokud je stát důslednou islámskou nebo křesťanskou kulturou, tak je na tom většinou lépe než ty, které se mísí. Tím, že mají kontakty s dalšími muslimy nebo křesťany, mohou obchodovat, spolupracovat. Také Židé v Etiopii byli vyspělou skupinou, než museli odjet.

A: Dalším problémem jsou hraniční spory...

Pokud mají státy obrovské vnitřní problémy, tak většinou nemají problémy mezi sebou. Kmeny se navzájem bouří, ale není to způsobeno tím, že by se tolik nesnášely, ale spíše tím, že mají základní problémy sami se sebou. Hraniční konflikty ustupují. Africké státy mnohdy existují jen na mapě. Na mapu kreslíme Somálsko nebo Středoafrickou republiku, přestože v podstatě neexistují. Jejich vlády jsou v exilu a území ovládají místní vůdci.

A: Jak tedy funguje politické uspořádání?

V Africe existuje spousta tradičních království, která normálně fungují, mezi sebou se uznávají a svět o nich vůbec neví. Nejvíce jich je v oblasti Guinejského zálivu nebo v bývalých britských protektorátech. Nejznámější je Barocko, zabírá západ Zambie. Král je tolerován vládou, ale má také vliv. Pokoušel se například odtrhnout území Caprivi od Namíbie. Nebo v Kamerunu přijede náčelník v autě do vesnice, lidé mu dobrovolně odevzdají daně, on část odevzdá vládě a zbytek si nechá.

A: Může spory vyřešit Africká unie?

Krizi mohou řešit pouze státy, které na to mají prostředky a jsou součástí AU. Těch je velice málo. Největší, jako Nigérie nebo Kongo, jsou velmi problémové, takže ty, co dokáží něco zvládnout, jsou Ghana, ty francouzské a JAR nebo ty extrémně bohaté jako Gabon a Botswana. Ty jsou maličké, ale mohly by akce financovat.

A: A co nerostné bohatství Afriky?

Ropa nebo diamanty sice můžou ze země udělat bohatou. Problém je, když je režim vojenský, nedemokratický a ještě k tomu islámský a ropa je v oblasti ovládané katolíky. To představuje riziko například v Mauretánii. To ovšem není jediný její problém. V Mauretánii bylo otroctví zrušeno v 80. letech, ale přetrvává ve skryté formě doteď.

A: Nepomůže Africe rozvoj turistiky?

V Africe takřka neexistuje infrastruktura ani služby. Rozvoj turistiky pomůže Africe ekonomicky, ale zlikviduje ji kulturně. Oni sice budou krátkodobě spokojenější, ale dlouhodobě to může způsobit rozkol mezi kmeny více a méně turistikou zasaženými. Řešení vidím v lodích, které by sloužily jako hotely a pluly po proudu velkých řek. Investice je menší a je to i bezpečnější.

A: Který je podle Vás v roce 2006 "nejkurióznější" stát?

Z dlouhodobého hlediska JAR. Tam obrovsky narůstá kriminalita a běloši, kteří tam žijí, řeknou: My nemáme žádný problém. A proč tedy máte dva pitbully, kamennou zeď, kamery a ostnaté dráty kolem domů? A oni říkají: Ale to není problém, my jsme rádi, je to krásná země. Takže tam žijou v pevnostech, v noci nesmí vyjít na ulici, ale líbí se jim to.

A: Čekal jsem spíše jinou zemi...

V Africe je všechno možné. Diktátoři, aby ukázali, že své zemi vládnou, nechají zavraždit několik svých ministrů nebo si zavedou armádu dvanáctiletých. Takový král dvě třetiny státního rozpočtu utratí na svou korunovaci, ale pak ho musí svrhnout Francouzi, protože jeho vlastní lid jej bude tolerovat. Nebo do státu přijede ragbyový tým a při výstupu z letadla jim začnou vypadávat z tašek zbraně, protože to jsou válečníci, kteří přišli vykonat převrat. Tyto věci se mohou stát jenom v Africe a nejhorší je, že se tam dějí docela běžně.

A: Co by se stalo, kdyby se Západ na Afriku úplně vykašlal. Neposlal by tam ani jedno letadlo s jídlem. Změnilo by se tam vůbec něco?

Těžko říct. Uprchlíci by stejně utekli, co se týče zbraní, dokáží si je zajistit sami. A když jim dojdou, tak použijí alespoň luky a oštěpy a nevidí v tom žádný problém. Pro ně je náš svět jakoby nádstavba. Otázka je, kde je Afrika vývojově. Jestli je ve stadiu přednacionálním a má si projít ještě vším, čím si prošla Evropa od 19. století, tak to bude strašné. Některé státy uvažovaly dokonce o rekolonizaci, vzbouřily se a chtěly být opět připojeny k Francii. Uvažovalo se, že by se do Somálska vrátili Italové, aby tam přinesli alespoň nějakou stabilitu.

 

Právě se děje

Další zprávy