Praha - Když tým šesti lékařů a dvou sester z Dětského kardiocentra Fakultní nemocnice v Motole v roce 2013 vyrazil do hlavního města Keni Nairobi, chvíli to vypadalo, že vůbec nedoletí. Teroristé totiž právě napadli tamní obchodní centrum a Češi museli čekat na povolení k přistání.
"Manželka si na internetu přečetla článek o útoku a strachovala se, i když dobře věděla, že mě do nákupního centra obvykle nikdo nedostane," vzpomíná dnes s nadhledem vedoucí ultrazvukového vyšetření srdce Viktor Tomek.
Misí do Nairobi, které jsou součástí humanitárního programu MEDEVAC financovaného českou vládou, se se svými kolegy účastní pravidelně - naposledy koncem loňského roku. Čeští odborníci v Keni za posledních šest let odoperovali 65 malých pacientů s vrozenými srdečními vadami, jejichž rodiny by si jinak zákrok z finančních důvodů nemohly dovolit.
"Žiju v zemi, kde mě netrápí tolik starostí, takže cítím potřebu splatit dluh a pomoci těm, kteří takové štěstí nemají," vysvětluje svou motivaci motolský primář Roman Gebauer, který skupinu vede.
V Keni tým obvykle stráví deset pracovních dnů, během nichž zvládne patnáct až dvacet operací. Nemocných, které vyšetří, ale bývá kolem čtyřiceti, takže z nich lékaři musí pečlivě vybírat.
Nejtěžší případy až nakonec
"Stojí před námi Sofiina volba. U první skupiny pacientů bývá kvůli pokročilému stadiu vady na operaci příliš pozdě. Druhá skupina mívá jen lehkou vadu, takže může počkat. Pacientů, které by bylo ideální hned operovat, bývá třeba třicet a my z nich můžeme operovat jen polovinu. Protože na jednotce intenzivní péče disponujeme jen pěti lůžky, nemůžeme první odoperovat ty nejtěžší případy. Zůstaly by na jipce dlouho a nezbyla by nám místa pro další pacienty," popisuje Gebauer lékařské dilema.
Zásadní roli při rozhodování hrají i místní lékaři, kteří Čechy informují o poměrech, ve kterých děti žijí. Velká část pacientů se totiž po operaci vrátí do slumů, kde dál žije v plechových chatrčích s minimem jídla a znečištěnou vodou.
Pokud rodiče zjistí, že jejich potomek nemá po operaci šanci na normální plnohodnotný život, nebude například moci mít sám děti, tak operaci často odmítnou.
"Rodiny místních pacientů se obecně chovají daleko trpělivěji než ty české. I když jim řekneme, že jejich dítě půjde na sál až za rok, protože přednost dostane jiné, nesetkáme se většinou s naštvanými reakcemi. Přitom za námi jezdívají z různých koutů země i několik stovek kilometrů a pak musí s nepořízenou zpátky," zdůrazňuje vedoucí jednotky intenzivní péče Pavel Vojtovič.
Na pooperační péči klade pražská skupina důraz, protože závisí na práci místních lékařů. Specialisté se nairobské doktory a sestry snaží vyškolit, aby u dětí po zákroku nic nepodcenili. Výhledově totiž chtějí, aby nemocnice fungovala dál i bez jejich pomoci.
Do Jordánska za uprchlíky
Kromě Keni cestují účastníci humanitárního programu i do Kambodže a pětkrát se podívali do Jordánska. Tam se vydali i letos na jaře, aby v hlavním městě Ammánu pomohli dětem syrských a iráckých uprchlíků.
"Pracujeme tam ve velmi dobře vybavené nemocnici s dobře proškoleným personálem, ale materiály nutné pro operace platíme sami, protože jde o soukromou nemocnici. Ve státních nemocnicích totiž nepracovali efektivně. Naplánovali jsme operaci třeba na 8 ráno, ale začalo se až v 11," vysvětluje koordinátor misí Lukáš Němec.
Mezi nejčastější vady, které lékaři operují, patří Fallotova tetralogie, která se projevuje také tím, že dítě zmodrá. Tu u českých pacientů odstraňují ve věku jednoho roku, ale na humanitárních misích ji objevují i u mnohem starších pacientů.
"Děti s touto vadou často dřepí, protože jim to pomáhá při nedostatku kyslíku. Na jedné misi jsme se setkali s dvanáctiletým chlapcem, který dřepěl pořád, a my jsme netušili, jestli vůbec umí chodit. Když se po operaci poprvé rozběhl, byl to zázrak," vypráví Tomek.
Program MEDEVAC vznikl v roce 1993 a zaměřuje se na lékařskou pomoc obyvatelům zemí zasažených humanitární krizí nebo přírodní katastrofou. Do konce letošního roku jsou v plánu další tři mise do Keni, Jordánska a Kambodže.
