Praha - Právě před třiceti lety se narodilo první "dítě ze zkumavky". Od té doby jich už ve světě podle odhadů žije hodně přes milion. V Česku dnes z umělého oplození pocházejí dvě až tři procenta novorozenců.
A nejen to: časem zřejmě bude možné "ze zkumavky" získat třeba dítě, které má hned tři biologické rodiče.
Kromě radosti rodičů, kteří se jinak nemohli dočkat potomka, přináší tento vývoj i obavy, zda se takto nakonec nezhorší rozmnožovací schopnost lidstva. Mezi oponenty patří i katolická církev.
Dárek před půlnocí
Stalo se 25. července 1978 čtvrt hodiny před půlnocí v nemocnici v anglickém městě Oldhamu: narodila se Louise Brownová, první dítě z umělého oplození na světě. (Pro puntičkáře: v kontinentální Evropě bylo o hodinu víc, a tedy už i datum 26. července.)
Louisina matka měla neprůchodné vejcovody, a nemohla proto mít dítě běžným způsobem.
V té době se už umělé oplození provádělo u hospodářských zvířat. Vědci Patrick Steptoe a Robert Edwards navzdory obavám o zdraví dítěte a etickým sporům, zda je postup morální, dokázali techniku upravit i pro lidi.
Při normálním oplození se ženské vajíčko uvolněné z vaječníků potká zpravidla ve vejcovodech se spermií, která tam doputovala po pohlavním styku, a oplodní je. Dozrávající zárodek se dostane do dělohy, usadí se tam a doroste do dítěte, které se narodí.
Při umělém oplození lékaři ženě odeberou jehlou vajíčko z vaječníku a oplodní jej mimo tělo spermií od otce. Vyvíjející se zárodek pak vnesou do ženiny dělohy, kde vyroste v dítě.
Uhnízdění kritickým momentem
Zatímco oplodnit vajíčko spermií lékaři obvykle zvládnou, usazení vzniklého zárodku v děloze je nejtěžší fází operace. Proto lékaři odebírají z vaječníku budoucí matky více vajíček (jejich zrání stimulují pomocí hormonů) a vytvářejí více zárodků. Několik z nich umístí do dělohy najednou, aby se zvýšila pravděpodobnost, že se tam aspoň jedno embryo uhnízdí. Ostatní zárodky schovávají pro druhý pokus.
Když se tedy vše výborně daří, mohou se po umělém oplození častěji narodit dvojčata či dokonce trojčata.
Kritika katolíků a sebevražda v Indii
Mezi největší kritiky umělého oplození patří římskokatolická církev. Jak informuje Encyclopaedia Britannica, církev v roce 1987 postup odmítla. Jednak se jí nelíbí, že v laboratoři zůstávají nevyužité zárodky ("lidé"), které se pak zničí. Dále církev kritizuje, že k oplození je možné použít i sperma od dárce, čímž se proces oplození dostává mimo rámec manželství. I v případě, že k oplození je použito sperma manžela, církev odsuzuje, že se takto přerušuje spojení mezi manželským aktem a početím.
I jiné kultury přijímaly nový postup s nedůvěrou. Indický lékař Subhash Mukhopadhyay byl druhý na světě, kdo proces umělého oplození pro člověka úspěšně použil. "Jeho" dítě se narodilo už v říjnu 1978.
Sklidil takovou nevůli úřadů i akademických institucí, že o tři roky později spáchal sebevraždu.
Děti dětí ze zkumavky
Jinou obavou je, že "děti ze zkumavky" budou nezdravé nebo pak nebudou moci samy mít děti.
Nic z toho se zatím nepotvrdilo. Louise Brownová i děti, které po ní následovaly, se vyvíjely vcelku stejně jako kdokoli jiný.
Ve věku čtyř let získala Louise sestřičku Natalii, rovněž z umělého oplození. Natalie byla celkově čtyřicátým dítětem ze zkumavky na světě. A první, které porodilo v roce 1999 vlastní dítě, děvčátko Casey. Louise se pak narodil v roce 2006 zcela přirozenou cestou zdravý chlapeček, pojmenovaný Cameron.
Pomoc mikroinjekcí
Proces umělého oplození urazil za třicet let obrovskou cestu. Nemusí už mít podobu lehké pomoci přírodě, jako tomu bylo na začátku. Dnes už lékaři dokážou mnohem víc.
Jestliže má muž málo pohyblivé spermie, které by se samy nikdy nedokázaly dostat až k vajíčku a proniknout do něj, umějí lékaři pod mikroskopem tu nejlepší spermii vybrat a sami ji vnesou do vajíčka mikroinjekcí.
Otázka, jestli chlapci, kteří se takto narodili, zdědili rovněž málo pohyblivé spermie a budou se muset také rozmnožovat umělým oplozením, není dosud zodpovězena. Tyto děti jsou zatím ještě malé.
Od darovaného vajíčka k náhradní matce
Tak, jako se dají spermie manžela nahradit spermatem dárce, je možné, aby žena využila vajíčka od dárkyně místo svého vlastního, když je nevhodné.
Některé děti z umělého oplození se dnes ve světě rodí "náhradním matkám" - ty zárodek ze zkumavky donosí místo "pravé" matky, která má zdravotní potíže a dítě by porodit nemohla. (V Česku je využití náhradní matky zakázáno.)
Tři rodiče pro jedno dítě
A ani to není všechno. Pro vývoj zárodku jsou zapotřebí dobře pracující mitochondrie - drobné útvary v buňce, mimo její jádro, které mají na starosti zásobování energií. Některá těhotenství se nedaří kvůli poruchám mitochondrií ve vzniklém zárodku.
I s tím už si lékaři začínají vědět rady: k oplozenému zárodku přidají zdravé mitochondrie z darovaného cizího vajíčka. Tento postup se zatím uskutečnil jen experimentálně a není běžně povolený, protože není jisté, jestli nemá zdravotní následky.
Nicméně mitochondrie obsahují DNA. Dítě s darovanými mitochondriemi tedy má DNA od otce, od matky a od dárkyně mitochondrií. Má tedy fakticky tři genetické či biologické rodiče...
Lékařská technika, která úspěšně začala svoji cestu světem před třiceti lety, postupně vede ke zcela novému chápání otcovství a mateřství. Ale také k tomu, že se z rodičovství raduje stále více párů, které by dříve mohly o vlastních dětech jen marně snít.
| Další články z rubriky věda najdete zde. |
