Ještě než začne úřadovat na Pražském hradě, vypraví se Petr Pavel v půli února na cestu do nejchudšího kraje republiky - Karlovarského. Do míst, která by si podle výsledků voleb přála, aby se byl prezidentem stal jeho konkurent. To rozhodnutí upírá pozornost žádoucím směrem. Snad pomůže v rozbíjení stereotypů, s nimiž je tato část země stále nahlížena.
„Vraždy sudetských Němců v Postoloprtech jsou pořád tabu. Češi mají rádi legraci, vyhýbají se tak nepříjemným věcem. Proto jsme chtěli, aby se téma znovu dostalo mezi lidi,” uvádí režisér Jakub Wehrenberg o novém dokumentu Postoloprty 1945 - česká odplata. „Zabili je jen proto, že byli Němci,” říká o události z června 1945, kdy čeští vojáci pozabíjeli bez soudu několik set německých civilistů.
V zalesněné krajině Plzeňska si Kamil Vacek koupil bývalý ranč s výletní restaurací a proměnil ho v místo pro svatby i party přátel. Jeho usedlost s velkou pecí a kuchyní pro 35 lidí si rezervují hlavně ženy pro cvičení jógy i únik od rodin. Ještě před pár lety byl přitom Rabštejn nad Střelou vyhlášeným místem pro muže. Lákala je sem svérázná obsluha i spaní, kde se jim zlíbí.
Lhasa, hlavní město Tibetské autonomní oblasti, je od Šluknovského výběžku na severu Česka vzdálená šest a půl tisíce kilometrů. Přesto zde najdete místo, které Tibet připomíná. Asijskou stezku, jejíž součástí je i ohrada s jaky, tu založila tibetoložka Jarmila Ptáčková.
Vedle bílé buddhistické stúpy, stojící mezi stromy, se pase stádo jaků. Nenacházíme se však v Tibetu. Takto vypadá i jedno místo na severu Čech ve Šluknovském výběžku. Poznávací stezka, o kterou se stará Jarmila Ptáčková, nabízí možnost seznámit se s asijskou architekturou, zvířaty a zvyky bez nutnosti cestovat šest tisíc kilometrů daleko.
Na několika místech v bývalých Sudetech jsou od léta automaty na básně. Takzvané Poesiomaty, které před pár lety vymyslel pražský kavárník Ondřej Kobza, stojí v krajině u opuštěných kostelů a pomyslně odkazují na zvuk zaniklých zvonů. K přehrání jedné z audionahrávek stroj nepotřebuje žádnou elektřinu, stačí jen zatočit klikou, zvolit si druh zvuku a poslouchat.
„To, že jsem se do Aše vrátila, bych nazvala voláním krve, ten vztah k místu byl hodně silný a roli hrálo i dostupné bydlení. Největší pozitivum je klid a příroda, jinak tam není nic, služby ani infrastruktura,” říká autorka projektu Made in Zapadákov Klára Teršová. V Aši otevřela bistro a napsala román Bílý pramen, který je historií Sudet inspirovaný.
„Na americké straně osvobozených Sudet zůstalo po válce více německých antifašistů než na té sovětské, kde došlo k jejich velkému odsunu,” říká ekonom Štěpán Jurajda. S kolegy z think tanku IDEA se věnoval obcím v pásu na obou stranách demarkační linie a zkoumal, jak způsob odsunu ovlivnil tamní společenský vývoj.
Ve třicátých letech 20. století byl vycházející hvězdou Sudetoněmecké strany, její předseda Konrad Henlein ho dokonce považoval za svého ministra zahraničí. Ještě před vypuknutím druhé světové války však čtyřicetiletého Heinze Ruthu zatkla československá policie kvůli podezření z homosexuálního styku, za který tehdy hrozilo až pětileté vězení. K soudu však nedošlo, spáchal sebevraždu.
Na kopci za jehličnatým lesem obce Malá Zdobnice v Orlických horách se nachází malá dřevostavba. Stojí v místech, kde kdysi býval dům původních německých obyvatel. Ti ho však po druhé světové válce museli kvůli Benešovým dekretům násilně opustit, a z původního obydlí tak zbyly jen kameny. Teď se místo na palouku za vzrostlými stromy znovu probouzí k životu.
Fotograf Ondřej Durczak se už léta toulá po Bruntálsku a zaznamenává jeho podobu očima člověka, který je v tomto kraji doma. V podhůří Jeseníků nefotí idealizované krajiny, ale snaží se zachytit skutečnost. "Tak to vidím já a přiznávám, že je mi tento kraj srdečně blízko," říká v nové knize Bruntálsko - Alternativní fotografický průvodce, kterou připravil s Jiřím Siostrzonkem.
Kritik Kamil Fila se bojí, že snímek Mnichov: Na prahu války Čechy naštve. Protože se v něm nevyskytují a protože jim nebude po chuti výklad "mnichovské zrady". Šéfredaktor Respektu Erik Tabery má zase za to, že filmová obhajoba předválečného chování britského premiéra Chamberlaina přichází v době ukrajinské krize vyloženě nevhod. Smyslem historických filmů ale přece není rekonstrukce minulosti.
Co má společného mýdlo s jelenem, portrét prezidenta Masaryka či deska Beatles? Za každým z těchto předmětů stojí jeden z "našich Němců". Tak vítá návštěvníka nová stálá expozice v Ústí nad Labem, kterou si nenechal při své cestě do Česka ujít německý prezident Frank-Walter Steinmeier. Výstava připomíná osm století společného soužití Čechů a Němců. Některé exponáty byly 70 let ukryté na půdě.
O stavební povolení už je zažádáno. Z chátrající textilky na Svitavsku plánuje Nadační fond Archa vybudovat památník a připomenout události ze druhé světové války. Tehdy byla v areálu továrna Oskara Schindlera. Moravský podnikatel zaměstnával více než tisícovku židovských dělníků a během holokaustu jim tak zachránil život. Událost ve světě proslavil oceňovaný film Schindlerův seznam.
Ve filmové alegorii Lidi krve, která je zároveň historická i fantasmagorická, režisér Miroslav Bambušek pokouší trpělivost diváků. Nejen bolestivým vyrovnáváním se s odkazem Sudet, ale také vykloubeností z času a prostoru.
Nádraží Kovářská na hřebeni Krušných hor před sedmi lety zachránil Štěpán Macháček s rodinou. Budova dlouho chátrala, chyběl jí strop i kus střechy. Kovářskou čekal stejný osud jako postihl většinu drážních staveb v horské oblasti. Demolici se ale rodině podařilo zvrátit, a i když žije v Egyptě, při návštěvě Česka mění ruinu na nový domov. Postel i kuchyň má prozatímně ve vagonu na kolejích.
Statisíce mladých Čechů a Češek musely během druhé světové války pracovat v zahraničí pro potřeby Hitlerovy říše. Takřka zapomenuté jsou osudy půldruhé tisícovky nuceně nasazených, kteří skončili v Norsku, kde v krutých mrazech budovali železnice, silnice, ale i betonová opevnění a ponorkové doky. Připomíná je pozoruhodný projekt "Noráci" a putovní výstava, která nyní zamířila na Čáslavsko.
Kronikářka ve vsi Oldřichov v Hájích nedaleko Liberce Jiřina Vávrová před osmi lety spoluzakládala občanský spolek Živo v Hájích. Ten tu od té doby pořádá společenské akce a snaží se zkrášlovat obec. V současné době spolek pracuje na opravě německé hrobky. "Nejde se tvářit, že tu žádní Němci nežili," říká Vávrová a dodává, že stereotypy, které kolují okolo Sudet, minimálně v této obci neplatí.
Štěpán Mikula je odborný asistent na katedře ekonomie Ekonomicko-správní fakulty Masarykovy univerzity. Před říjnovými volbami do sněmovny jsou témata jeho vědeckých prací velmi aktuální - voličské chování, vliv fake news na politiku či specifické podmínky v pohraničí, hlavně pak Sudetech. V on-line rozhovoru na Aktuálně.cz vysvětlil, proč právě tam lidé často hlasují jinak než ve zbytku země.
Procházky po lese se nejčastěji podnikají v létě, i když poutník Josef Kroutvor nejkrásněji popisuje zážitky z lesa zimního. Přesněji z kopců a strání Novohradských hor. Tam to má devětasedmdesátiletý historik umění, esejista a básník důkladně prochozené.
