normalizace

Komiks už není v kurzu, místo něj sjíždíme hlušinu na YouTube, říká komiksový odborník Pavel Kořínek

Pro Pavla Kořínka byl komiks dětskou láskou. Vystudovaný literární vědec se specializací na českou literaturu se po spolupráci na projektu internetové databáze české poezie rozhodl naplno věnovat kresleným příběhům a spolu s dalšími kolegy založili Centrum pro studia komiksu. To se nedávno představilo také v rámci Veletrhu vědy v pražských Letňanech. Dobrý komiks by podle něj měl čtenáře překvapit svou originalitou. Jeden z nejznámějších českých obrázkových příběhů, Muriel a andělé Káji Saudka, považuje za poněkud naivní. „Občas někdo říká, že komiks je brak. Souhlasím, mnohé nestojí za nic, ale najdeme mezi nimi i velmi zajímavá díla, co opravdu stojí za to,“ říká.

Umělec hledal smysl v komunismu. Předstíral jsem, že jsem auto, lidi to vůbec nezajímalo, vzpomíná

Vladimír Ambroz je známý architekt. Výpravná kniha Akce ho však poprvé představuje také jako brněnského performera a konceptuálního umělce v době totality. V 70. letech chtěl dát svému životu naléhavější smysl a současně reflektovat pokřivenou dobu. Proto po celý den sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, sám sebe na ulici zaparkoval jako automobil nebo vyrazil do města se zrcadlem v rukách a nastavoval je všemu, co mu přišlo zvláštní. Nebylo to v době normalizace nebezpečné? "Já bych efektivitu tehdejších represivních složek nepřeceňoval. A obyvatelé si v té době pokud možno ničeho nevšímali, aby neměli problém," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Vladimir Ambroz.

Foto: Chtěl jsem za totality vyvolat dialog, ale nikdo si mě nevšímal, líčí fotograf Vladimír Ambroz

Dosud prakticky neznámá činnost Vladimíra Ambroze na poli performance, intervencí do veřejného prostoru a projevů blízkých inscenované fotografii trvala jen několik let. V 70. letech patřil k okruhu brněnské umělecké scény působící vně tehdejších oficiálních institucí. Ambrozovy práce z tohoto období odrážejí obecná civilizační témata a současně reagují na temnou atmosféru vrcholící normalizace.

"Klid na práci" si rozvracet nedáme, politici nás jím očkují jako za komunistů

Doktrína klidu na práci je dodnes tak úspěšná, že v jejím jménu klidně slevíme ze svých práv. Jako v případě stavebního zákona.

Obrazem: Tak jsme žili ve 20. století. Retro je in, ale někdy to byla těžká morbidita, říká historik

Dědův gauč, babiččin servis, tatínkův fotoaparát, maminčina ozdobná dečka. Východočeské muzeum v Pardubicích přichází s výstavou Tak jsme žili ve 20. století a nabízí návštěvníkům možnost "vstoupit na návštěvu do interiérů z vlastních vzpomínek" a prohlédnout si proměny životního stylu od první republiky až do roku 1989. Výstava potrvá do 24. září, fotogalerie Aktuálně.cz nabízí ochutnávku z části expozice zabývající se dobou normalizace.

Nesmíme propadat normalizační nostalgii, říká režisér Světa pod hlavou Radim Špaček

Diváky čeká už jen poslední epizoda Světa pod hlavou, seriálu, v němž režiséři Radim Špaček a Marek Najbrt předvedli odvážnou českou verzi kultovního britského seriálu Život na Marsu. Nejzajímavější změnou je posun z "cool" prostředí Velké Británie do nepříjemné normalizace. A právě reflexe normalizace a obecně minulosti je tématem rozhovoru s Radimem Špačkem.

Jestli je dnešní Česko Zdivočelá země, tak je to ještě jednoduché, říká spisovatel Jiří Stránský

Český spisovatel, scenárista, básník a bývalý politický vězeň Jiří Stránský ani přes svůj úctyhodný věk 85 let neustává ve své činorodosti. Momentálně má rozpracované tři scénáře, dva jsou o válečných pilotech, třetí zpracovává do crazy komedie příběh blanických rytířů. Lidé mu dnes prý čím dál častěji říkají, že by měl natočit Zdivočelou zemi o současných poměrech. On však neztrácí věčný optimismus. Připomíná, že první knížka, kterou napsal v drsném komunistickém lágru, se jmenovala Štěstí. "Mně zakázali jakékoliv vzdělání a já přišel na první lágr a na něm bylo zavřených osmdesát univerzitních profesorů. Ještě byli rádi, že mě mohou učit," líčí s typickým nadhledem své věznění.

Maso bylo pro komunisty ideologií, smažák nahradil řízek hlavně kvůli ceně, říká historik

Předlistopadovou gastronomii podle historika Martina France nelze označit pouze za nekvalitní. Symbolem luxusu bylo šampaňské a kaviár, ale i telecí játra a čočka. Dnes běžně dostupné suroviny tehdy demonstrovaly to, že je umí člověk sehnat, protože má kontakty. "Na maso se skutečně kladl mimořádný důraz. A tato tendence vychází z mnohem starších tradic, a dokonce má i ideologické důvody. Už Engels definoval život jako existenci bílkovin," vysvětluje Franc. Svou prezentací v pražské kavárně Liberál odstartuje 18. října sérii vizuálních přednášek o jídle pořádaných Centrem pro studium populární kultury.

Republika se vrací do pozdní normalizace, stydlivě směřujeme od Západu na Východ, říká Pithart

Bývalý předseda vlády a dlouholetý šéf Senátu Petr Pithart pronesl ve středu k výročí narození bývalého prezidenta Václava Havla zásadní projev, který ve společnosti rezonuje nejen na sociálních sítích. Kritizoval v něm směřování země a vyzval vládu i premiéra Bohuslava Sobotku, aby se přihlásili k odkazu Václava Havla a našli odvahu, kterou měl bývalý prezident. "Myslím, že se nyní v mnohém bezděčně a nepřiznaně vracíme do onoho známého světa, v němž jsme se kdysi naučili žít, a někteří dokonce prosperovat," uvedl v e-mailovém rozhovoru pro Aktuálně.cz Pithart.

99,9 procenta poctivých lidí volí šťastnou budoucnost dětí. Fotogalerie z "voleb" za socialismu

V pátek a v sobotu si po dvou letech zase zavolíme. Archivní snímky výmluvně připomínají, jak vypadal volební akt za komunistů. Poslední volby v ČSSR se konaly před třiceti lety, v roce 1986.

Fotky: Jawa, na Mácháči pod stanem a v televizi pan Vajíčko. Tak jsme si žili za komunismu

V galerii Tančícího domu začala výstava Retro 70. a 80. let. K vidění jsou symboly televizních obrazovek, legendární pan Vajíčko, motocykl Jawa nebo instalace připomínající tradiční dovolenou na Mácháči.

Šumperák byl pro lidi výjimečný, bydlet v něm se jim líbí i dnes, říká teoretik umění

Rodinný dům typu V, známý jako šumperák, vzbuzoval už v minulosti rozporuplné reakce. Přesto jich podle odhadů stojí v Česku více než čtyři a půl tisíce. Pro svoje majitele představoval symbol moderního bydlení a většina z nich je na něj hrdá dodnes. Fenoménem šumperáků se zabýval i teoretik umění a fotograf Tomáš Pospěch v knize Šumperák. Typizované bydlení, které popírá individualitu, podle něj není jen fenoménem minulosti. Lidé dávají přednost projektům na klíč dodnes. "Někdo ale rád bydlí v něčem, co mají ostatní a je osvědčené. To podstatné, tedy jak a v čem trávíte svůj život, není otázkou peněz," říká v rozhovoru.

Normalizace můj život obohatila, i když to byla doba bez vyhlídek, říká fotograf

Jan Jindra vystudoval pražskou FAMU, kde se věnoval převážně dokumentární fotografii. Již za svých studií vytvořil řadu reportážních cyklů (Silvestr v Hotelu Jalta, Noční rychlík nebo Chalupáři).

Komunisté ho za normalizační hysterie rozebrali do šrotu, teď se Neprašovo "emigrační" sousoší vrací

Ve spolupráci s rodinou předního českého sochaře Karla Nepraše představuje Centrum současného umění DOX rekonstrukci jeho známého monumentálního sousoší s názvem Rodina připravená k odjezdu. Autor dílo vytvořil v roce 1969, brzy ale padlo za oběť normalizační hysterii a bylo zničeno. "Socha je z železa, takže tipuji, že skončila na šrotišti. Nejprve to odvezli do jakési vísky u Ostravy, kde to bylo pohozené v pangejtu. Pak to zmizelo, ale dohledat kam se nikde nedá," popsala dcera sochaře Karolína.

Olga Hepnarová byla nemocná. Zabíjela, protože neuměla žít, říká spisovatel Cílek

Toužila po radikální změně. Kdyby měla možnosti jako dnešní mladí a mohla odjet třeba do Austrálie, tak by nemusela zabít osm lidí, tvrdí spisovatel Roman Cílek, podle jehož knihy vzniklo v roce 2016 filmové drama Já, Olga Hepnarová. "Možná stačilo, kdyby si našla přítelkyni, se kterou by si rozuměla i po duševní stránce. Nezapracovala tam zkrátka žádná náhoda," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Nejošklivější architektura Prahy - prohlídka Nové scény ND

Vladimir 518 hájí nenáviděnou Novou scénu. Prager jen hasil problém, brání architekta

Nová scéna Národního divadla od architekta Karla Pragera sklízela od okamžiku svého otevření především kritiku a kontroverzi vzbuzuje dodnes. Podle Vladimíra 518 si to ale nezaslouží.

Zemřel Radim Palouš, mluvčí Charty 77 a první porevoluční rektor Univerzity Karlovy

Zemřel mluvčí Charty 77 a první porevoluční rektor Univerzity Karlovy Radim Palouš. Filozof, pedagog a komeniolog Palouš vystudoval filozofii a také chemii. Za své politické přesvědčení byl pronásledován a postihován v 50. letech a pak znovu v období po sovětské vojenské okupaci v roce 1968. Je autorem stovek vědeckých prací a článků z filozofie, pedagogiky, filozofie výchovy a obecné didaktiky. Publikoval v Česku i v zahraničí.

Normalizace