Fiala má zásady, pravda je zase pravda a lež je lež. Česko se změnilo. Na jak dlouho?
Kdyby Rusko zaútočilo i na nás, jak bychom se drželi? Jako Ukrajinci? Nebo jsme už příliš zpohodlnělí? Bránili bychom Česko stejně vášnivě? Tentokrát snad ano.
Normalizace
Byla komunistka. Její deníky ale vyjadřují pocit člověka, který s režimem nesouzněl
Když bylo písničkáři Janu Burianovi 60 let, vydal obsáhlou knihu o svém otci, avantgardním divadelníkovi Emilu Františkovi Burianovi. Letos na jaře oslaví sedmdesátku a znovu nebude bilancovat sám. Uspořádal deníky své matky, dramatičky a herečky Zuzany Kočové, která žila v letech 1922 až 1988.
Kdyby Čechoslováci odmítli normalizaci i kapitalismus. Hůlová hledá třetí cestu
Novému románu Petry Hůlové by se měli obloukem vyhnout příznivci uvěřitelných příběhů, které se odehrávají na pozadí dějin přesně tak přehledných, jak nás učili ve škole, akorát to nevyprávěli takhle pěkně. Knihu nazvanou Liščí oči naopak ocení ti, kdo mají rádi divoké románové kutilství, jež nedbá na úhlednost a nestydí se dospět k bizarním řešením.
Husákovo 3+1. Podívejte se, jak se platilo za vlastní bydlení v dobách socialismu
Sedmdesátá léta minulého století se nesla v duchu intenzivní výstavby panelových sídlišť. Bytovou politiku bral přitom tehdejší totalitní režim zejména jako nástroj k upevnění své moci. Ceny bydlení sice byly nízké, soukromé vlastnictví ale prakticky neexistovalo a na byty se vedly pořadníky. Na posun v nich se čekalo i roky. Podívejte se, jak se bydlení v Česku za posledních 50 let změnilo.
Sociolog: Češi se pořád chovají jako za komunismu. Stát berou jako klacek pod nohama
Sociolog Pavel Pospěch se v nové knize Neznámá společnost dívá na současné Česko jako na cizokrajnou civilizaci, jejíž kultuře nerozumí. Ptá se, proč mají Češi tak často na zahradě bazén, proč se pořád nechávají děsit strašidlem komunismu i proč volí bohaté oligarchy s pocitem, že jsou jedni z nich. V rozhovoru vysvětluje, že obavy z čipů ve vakcínách jsou jen reakcí na nepředvídatelnost světa.
Písně byly nedostatkové zboží. Jak za normalizace vznikaly handmade zpěvníky
Písňové akordy si dnes každý najde v mobilu, repertoár je tak v podstatě neomezený. Na sklonku normalizace to bylo opačně, i písně představovaly nedostatkové zboží. Rukou psaný zpěvník patřil k největším vzácnostem mužů a žen s kytarou. Ze zásady se nepůjčoval, neboť v případě ztráty jej takřka nešlo nahradit. Shromáždit a opsat oblíbené skladby trvalo i roky.
Recenze: Chybí víc o hudbě. Klusák se pokusil přebrat hrách a popel Gottova příběhu
Nová kniha o Karlu Gottovi chce očistit zpěváka od nánosů legend a mýtů, které kolem sebe vytvořil sám i za pomoci jiných. Pokušení uvést vše na pravou míru ale hudební novinář Pavel Klusák podlehl natolik, až jako by zapomněl, že píše o člověku, který svůj hvězdný status založil na zpěvu.
Pithart: Havel naposledy neměl kandidovat, ale bez něj jsme si to neuměli představit
Petr Pithart byl poslední český premiér, který dokončil mandát během federace. Byl i posledním předsedou Senátu za KDU-ČSL. A byl také blízkým Václava Havla, s nímž úzce spolupracoval během sametové revoluce. Pithart v rozhovoru pro Aktuálně.cz vzpomíná nejen na Havlovy kvality, jež z něj udělaly lídra disentu, ale také na to, jak prezidenta musel s přáteli přemlouvat k poslední kandidatuře.
V Listopadu 1989 to bylo o našich rodičích. Teď jsou změny na nás, říkají studenti
Výročí listopadových událostí roku 1989 přichází ve chvíli, kdy se na sociálních sítích vede diskuse, zda je tato každoroční nostalgie ještě vůbec potřeba a jestli není lepší debatovat se studenty třeba o klimatu. Stovka škol se zapojila do projektu Samet na školách od organizace Post Bellum. Ta nabízí program, který jen nostalgicky nevzpomíná, ale vede studenty k přemýšlení o současných výzvách.
Balík: KSČM se asi nevrátí. Prototyp normalizačního soudruha ale reprezentuje Babiš
Volební zisk nedosahující ani čtyř procent odsoudil KSČM k tomu, že po více než 70 letech nebude mít ani jednoho poslance. Politolog Stanislav Balík se přiklání k tomu, že se tradiční strana do parlamentu už nevrátí. Úpadku nahrává setrvalý úbytek jejích hlasů i stárnoucí členská základna. Andrej Babiš a jeho ANO sice mohou komunistické voliče převzít, v komunálních volbách se to ale neprojevuje.
Macháček: V 90. letech bylo možné všechno. Svoboda se ale neobejde bez zodpovědnosti
Po premiéře loňské komedie Bourák ho zastihlo období, kdy nenatáčel další film ani nekoncertoval. Žádné koronavirové skepsi však nepropadl. Pustil se totiž do psaní písniček, a tak teď s kapelou Mig 21 vydává desku Džus noci. V rozhovoru pro Aktuálně.cz Jiří Macháček vypráví také o tom, jak kvůli strachu z vojny vystudoval práva nebo co všechno si v 90. letech mohl dovolit v televizi a rozhlase.
Cyril Dobrý: Truhlařina mě zachránila. Dobrých řemeslníků je málo, manažerů až moc
V seriálu Zrádci si vystřihl postavu cynického dealera drog, který jezdí v Tesle a utrácí za předražené tenisky. V černé komedii Okupace pro změnu ztvárnil synka z prominentní komunistické rodiny. Vedle rozmanitých rolí si ale Cyril Dobrý zkusil taky řadu nehereckých profesí. V rozhovoru pro Aktuálně.cz mluví o tom, že dělal modela, barmana i uklízeče a v době koronakrize ho zachránila truhlařina.
Zeleň na sídlišti by šlo předat místním, kteří by se o ni lépe starali, říká Veselý
"Na sídlištích je spousta zeleně, která se musí udržovat, ale aktivně se téměř nedá využít. Všechna řešení veřejného prostoru však musí město řešit s obyvateli, bez dialogu se o takových věcech rozhodovat nedá," říká urbánní antropolog Martin Veselý. "Určitě má smysl podporovat občanské iniciativy, které chtějí veřejný prostor měnit. Musíme se ale vždy ptát i těch obyvatel, kteří mlčí," dodává.
Recenze: Hvězda si smí vymýšlet, domníval se Gott. Kde ve své knize mlží a překrucuje
Autobiografie Karla Gotta nazvaná Má cesta za štěstím, která vyšla minulý týden, obsahuje řadu docela významných momentů pro českou popkulturu a její historii. Stojí za to zrekapitulovat pětici míst, v nichž se vzpomínky Zlatého slavíka rozcházejí se spolehlivými prameny, cosi zamlčují nebo připomínají sklon hvězdy tak trochu si vymýšlet vlastní identitu.
Odchod sovětských vojáků z Československa na jedinečných snímcích českých fotografů
Od srpna 1968 do června 1991 byly v Československu sovětské jednotky. Téměř čtvrt století jejich pobytu si vyžádalo celkem 429 životů na československé straně - včetně těch lidí, kteří byli vojáky zabiti v prvních týdnech invaze. Poslední sovětský voják opustil republiku 27. června 1991. Pobyt a odchod Sovětské armády zachytil fotograf Jindřich Štreit, Jan Jindra a Dana Kyndrová.
Po 100 letech od založení strany si soudruzi mohou říci: Vyhráli jsme!
České země si zcela nepodmanili ani prvorepublikoví revolucionáři, ani stalinisté, ani osmašedesátníci. Plně osud národa ovládli až normalizační komunisté, kteří včas odhodili rudou knížku.
Ester Janečková: To je Bureš? Fuj. Vládnou nám estébáci, s komunisty bych zatočila (2)
Ester Janečková jako dcera disidentky zažívala v 70. a 80. letech těžké chvíle. Špiclující estébáci otravovali život nejenom její mámě, ale i jí samotné. Jak se jí vyrůstalo v 70. a 80. letech? A proč měla problém po hlase poznat současného premiéra České republiky Andreje Babiše? Podívejte se na video.
Miroslav Petříček: Kdo se bojí, koná potřebu v síni. Nesmíme mít strach vylézt ven
S právě dnes sedmdesátiletým filozofem o tom, co odhalila pandemie, o umělé inteligenci, hříších normalizace i odvaze opustit minulost. A především o svobodě.
Čeští generálové často končili na popravišti nebo ve vězení. Další se zaprodali zlu
Jak se v roce 1968 mohl z nedotknutelného komunistického generála Jana Šejny stát spolupracovník CIA, z reformátora generála Václava Prchlíka asfaltér a z ministra reformní vlády generála Martina Dzúra normalizátor? Pozoruhodné osudy generálů v klíčových okamžicích historie ukazuje nový dokumentární seriál České televize. Zde jsou příběhy sedmnácti z nich. A rozhovor s dramaturgem dokumentu.
Foto: Člověk musí bojovat proti tomu zlu, na které stačí. Neznámá tvář Jana Palacha
Před 56 lety, 16. ledna 1969, se u Národního muzea na Václavském náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil vysokoškolský student Jan Palach. Radikálním způsobem dal najevo nesouhlas s okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dne 19. ledna v nemocnici popáleninám podlehl, o šest dní později měl v Praze pohřeb za účasti statisíců lidí. Připomeňte si Palachův život na archivních snímcích.