Písňové akordy si dnes každý najde v mobilu, repertoár je tak v podstatě neomezený. Na sklonku normalizace to bylo opačně, i písně představovaly nedostatkové zboží. Rukou psaný zpěvník patřil k největším vzácnostem mužů a žen s kytarou. Ze zásady se nepůjčoval, neboť v případě ztráty jej takřka nešlo nahradit. Shromáždit a opsat oblíbené skladby trvalo i roky.
„Dneska stačí mít dojem, z něj si udělat názor a za tím si stát. A přitom ten názor není podložený ničím jiným než city a emocemi. Zpátky do doby, kdy jsme věci promýšleli, se musíme prokutat. A nevidím jinou cestu než vzdělání,” říká evangelický farář a jeden z mluvčích Charty 77 Miloš Rejchrt. „Charta byla naděje a objevy krásných přátelství. Chtěl jsem patřit k menšině nepodrobených,” dodává.
O Janu Mikoláškovi se mnoho lidí dozvědělo až díky filmu Šarlatán z roku 2020 a životopisné knize Martina Šulce. V paměti předválečné i poválečné generace je ale stále ukotvena vzpomínka na geniálního bylináře, jenž svými léčitelskými metodami dosahoval ohromujících výsledků. S respektem o něm mluví i dnešní medicínské kapacity, jakkoliv jinak k léčitelství dost skeptické. Narodil se 7.dubna 1889.
Už více než třicet let trvá plán rekonstruovat historickou věznici v Uherském Hradišti, kde komunisté věznili a týrali své oběti, a přeměnit ji v muzeum. Přípravy začaly v roce 2016, s příchodem vlády Petra Fialy (ODS) teď vzrostla naděje, že by se proměna mohla podařit. Přeměna areálu se dostala do programového prohlášení vlády a Fiala v pondělí bývalou věznici navštívil.
Sametová revoluce nepřinesla jen naděje v lepší budoucnost, ale i vzestup podsvětí, které svobodu chápalo po svém. Do doby, kdy se titulky novin plnily vraždami a mafiáni policistům dlouho unikali, se teď vrací krimi série Devadesátky. V rozhovoru na ni vzpomíná bývalý šéf pražské mordparty Josef Mareš, který se na novince České televize podílel jako scenárista a byl u vyšetřování známých případů.
Když někdejší učitelka marxismu-leninismu tvrdí, že žijeme v totalitě trhu, manipuluje. Dnes nejsme vystaveni žádné diktatuře, máme volbu.
Nová kniha o Karlu Gottovi chce očistit zpěváka od nánosů legend a mýtů, které kolem sebe vytvořil sám i za pomoci jiných. Pokušení uvést vše na pravou míru ale hudební novinář Pavel Klusák podlehl natolik, až jako by zapomněl, že píše o člověku, který svůj hvězdný status založil na zpěvu.
Každý Polák si pamatuje, co dělal ráno v neděli 13. prosince 1981, když generál Wojciech Jaruzelski vyhlásil výjimečný stav a opoziční hnutí Solidarita se ocitlo mimo zákon. Zemi ochromil na rok a půl.
Trval rok a půl a v jeho důsledku zemřelo 91 lidí. Před 41 lety, 13. prosince 1981, vyhlásil polský komunistický generál Wojciech Jaruzelski výjimečný stav. Režim se chtěl zbavit sílící opozice a armáda začala zasahovat do všech oblastí života, vojáci hlídkovali po městech a uniformy museli nosit dokonce i televizní hlasatelé.
S fotografkou Hanou Hamplovou a kurátorem Jakubem Králem o osamělých hvězdách akčního umění, strachu z ovlivnění a Bratislavě jako uměleckém díle.
Opožděné, pomalé, ale velmi důležité. Ústavní soud dal pozůstalým po obětech železné opony novou naději, že alespoň oni se snad dočkají spravedlnosti.
Dosud téměř neprobádanou kapitolou z historie československých legií v Rusku jsou osudy legionářů, kteří v této zemi zůstali. Badatelé organizace Gulag.cz odhadují, že jich bylo kolem 2000. Mnoho z nich skončilo kvůli svému původu na popravišti anebo zahynuli v gulagu. Jedním z nich byl i Tomáš Hájek.
„Součástí Gottovy povahy bylo lpění na tom, aby mohl zpívat. A pokračovat v kariéře pro něj bylo důležitější než osvědčit vztah k hodnotám,” říká hudební novinář Pavel Klusák, který vydal knihu Gott: Československý příběh. „Archiv bezpečnostních složek mě dovedl k tomu, co Gott nikdy nechtěl zmiňovat, a to byl fakt, že jeho otec patřil k prominentním lidem ve státě,” líčí.
K nedávným pětaosmdesátinám si Miloň Čepelka, herec Divadla Járy Cimrmana, nenadělil jen dokumentární portrét uvedený Českou televizí. Sám sebe obdaroval také novelou nazvanou Pokrývač. Vydalo ji jeho domovské nakladatelství Čas a pokřtěna byla v divadelním foyer právě na oslavě jubilea.
Lidé se v Praze o první adventní neděli rozloučili s Janem Konzalem, vnímavým duchovním takzvané skryté církve, jenž nikdy nezahořkl, třebaže se na něm krom komunistů provinil i Vatikán.
Franka Frištenského odmala formovali slavní zápasníci z otcova rodu, a tak se po emigraci z Československa profesionálně věnoval sportu. O předcích z matčiny strany nic nevěděl. Hana Kleinová synovi nikdy neřekla, že přežila koncentrační tábor a domů se vrátila jako sirotek. Při psaní knihy Moje máma z Terezína, která vyjde 1. prosince, proto pátral v archivech a zpovídal její spoluvězeňkyně.
Miliardářský kombinátor schází této zemi v nejvyšším úřadě asi stejně intenzivně, jako jí scházela anketa Český slavík. George Orwell musí rotovat v hrobě a Ridley Scott zřejmě škytá.
S autorkou a editorkou knihy Samet blues o zkušenostech Romů po roce 1989, příchodu pervitinu a heroinu, partách kopáčů nebo reklamách, ve kterých Romové nikdy nevystupují.
Obdivovatelka tehdy již nežijícího Josifa Vissarionoviče Stalina v roce 1962 pozoruje, jak sovětská moc drtí její dceru i dělnickou stávku. Nový film ruského režiséra Andreje Končalovského nazvaný Drazí soudruzi! vloni získal zvláštní cenu poroty na benátském festivalu, až teď ho promítají česká kina.
V boji s totalitním režimem se v roce 1939 i 1989 vyznamenali velkou měrou studenti. V těchto dnech se mnoho z nich zase schází na památných místech a vzpomínají na předešlé generace, jež jim svobodu vybojovaly. Nechtějí však, aby se oslavy zúžily jen na utápění se v minulosti. "Ptáme se, zda máme svobodu opravdu všichni a jestli je možnost svobodné volby pro všechny stejná," říkají mladí.
