S iontovým pohonem se počítá pro kosmická plavidla příštích desetiletí.
Sondu vynesla do vesmíru raketa Ariane-5 z kosmodromu Kourou ve Francouzské Guayaně v noci z 27. na 28. září 2003. K Měsíci putovala po spirální dráze plných šestnáct měsíců. Požadované orbitální dráhy dosáhla 22. ledna 2005.
Pro srovnání: Lodi Apollo-11 trval let k Měsíci v roce 1969 jenom tři dny. A přesto je motor sondy SMART-1 považován za vhodný k urychlení meziplanetárních letů. Jak je to možné?
Úsporný motor
Z trysek motoru totiž lehce uniká plyn xenon ionizovaný v elektrickém poli motoru. Dodává zrychlení sice malé, ale neustálé, a to za minimální spotřeby paliva.
Sonda SMART-1 nesla při startu jen 82,5 kilogramu xenonu. A to jí stačilo na téměř tříletou misi.
Původně se počítalo, že sonda bude obíhat Měsíc jen půl roku. Vzhledem k dobré funkci přístrojů i dostatku paliva se řídicí středisko rozhodlo v projektu pokračovat o rok déle.
Měkce přistát nelze
Sonda nebyla konstruována tak, aby mohla měkce přistát, protože její motor neumožňuje prudké brždění. "Iontové motory se dnes už používají pro stabilizaci a drobné korekce dráhy telekomunikačních družic," uvádí Antonín Vítek, přední znalec kosmonautiky z Akademie věd v Praze. "Dřívější motory umožňovaly udržet družici v její pozici kolem pěti let. Iontové motory to díky malé spotřebě paliva dokážou patnáct let."
Malé, ale stálé zrychlování
S iontovými motory se však počítá i pro kosmické lodě. Malé zrychlení, které plavidlu udělují, znamená, že lety na "krátkou" vzdálenost, například k Měsíci, trvají dlouho. Avšak při dalekém letu, například k vnějším planetám sluneční soustavy, stálé zrychlení uděluje kosmickému plavidlu větší a větší rychlost, takže nakonec může putování k okraji sluneční soustavy zkrátit i o několik let.
"Klasická sonda získá rychlost od rakety, která ji vynese do vesmíru, a dál už letí setrvačností," popisuje Antonín Vítek. "Když se vzdaluje od Slunce, překonává jeho přitažlivost, takže se zbrzďuje. Je to podobné, jako když hodíte kámen vzhůru."
Souboj s přitažlivostí Slunce
Sluneční přitažlivost může překonat motor sondy. Dnešní raketové motory však potřebují palivo a k němu ještě okysličovadlo, aby mohlo v kosmickém vakuu hořet. "Kosmické plavidlo s iontovým pohonem by paliva spotřebovalo méně," shrnuje Antonín Vítek.
Úkolem SMART-1 proto bylo ověřit, zda prostředí ve vesmíru nemůže dlouhodobým působením funkci iontového motoru ovlivnit. Z dosavadních výsledků vědci zatím nic takového nezjistili.
