Zlín/Brno - Ústavní soud odmítl stížnost Kamily Velikovské, které soudy uložily sedmiletý trest vězení za vraždu manžela ve Zlíně.

Velikovská byla obětí dlouhodobého týrání, které dokonce popsala v knize. Po vleklém procesu dostala trest pod hranicí zákonné sazby.

Ústavní soud rozhodoval v prosinci bez veřejného jednání, usnesení zpřístupnil v internetovém archivu.

Ústavní soud stížnost zkoumal přesně dva roky. Podle usnesení nezjistil v postupu českých soudů žádnou svévoli ani porušení základních práv. Soudy prý srozumitelně vysvětlily důvody, které je vedly k uložení trestu.

"Jejich závěry jsou logické, jasné a přesvědčivé. Naproti tomu stěžovatelčina argumentace, která je v ústavní stížnosti opakováním výhrad obsažených v odvolání a dovolání, nevede Ústavní soud k názoru, že by bylo porušeno její ústavně garantované právo na spravedlivý proces," stojí v usnesení senátu.

Velikovská ve stížnosti například uvedla, že se nikdy nebránila zodpovědnosti za nedbalostní ublížení na zdraví. Rozhodně ale popírá úmysl vraždit. Velikovská svého manžela podle rozsudku zastřelila v roce 2005 doma v obývacím pokoji. Použila pistoli, kterou si patrně vypůjčila ke své obraně.

U Krajského soudu v Brně dostala žena původně osm let vězení, Vrchní soud v Olomouci ale trest zpřísnil na deset let. Poté do kauzy zasáhl Nejvyšší soud, podle kterého byl rozsudek příliš přísný. Vrchní soud pak verdikt změnil a vyměřil ženě sedm let vězení. Zohlednil přitom to, že byla obětí domácího násilí. Napodruhé již Nejvyšší soud trest potvrdil a Velikovská v roce 2008 nastoupila do vězení.

Manžela měli zakopat bezdomovci

Při rozhodování o vině a trestu Velikovské přitížilo chování po činu. Do případu totiž zatáhla i svého souseda, který jí pomohl s úklidem a odstraněním těla.

Společně vytrhali zakrvácené parkety z pokoje, oblečení spálili. Poté oslovili dva bezdomovce, aby tělo za několik láhví alkoholu zakopali. Bezdomovci však mrtvého muže pouze odvezli do lesa za vizovickým nádražím.

Vražda byla následkem dlouhodobého týrání v manželství, a to jak fyzického, tak duševního. Před soudem například vyšlo najevo, že Velikovská musela oznamovat svému muži odchod na toaletu, kam ji manžel doprovázel. Případ týrání označily psycholožky u soudu za obzvlášť extrémní a shodně uvedly, že se u ní projevil syndrom týrané ženy.