* Text vznikl v rámci semináře Web na Letní žurnalistické škole
Havlíčkův Brod - Letní žurnalistická škola, která se konala třetí srpnový týden v Havlíčkově Brodě, má za sebou sedmý ročník.
I letos na semináře přijeli zajímaví hosté nejen z českého mediálního prostředí. Mezi největší taháky patřila dvojice z Polska: Janina Jankowska, legenda nezávislé žurnalistiky, a Piotr Górecki, redaktor polské veřejnoprávní televize TVP.
Na havlíčkobrodské radnici vystoupil také americký novinář Erik Best, německá spisovatelka Herma Kennel, tiskový atašé velvyslanectví USA Paul Oglesby a svou knížku Jánošíci s těžkou hlavou představil Ľubomír Smatana z Českého rozhlasu.
Pod pokličku příprav nejen letošního ročníku LŽŠ nechal v rozhovoru nakouknout její zakladatel a jeden z hlavních organizátorů Milan Pilař, kterého vyzpovídali studenti semináře Web.
Co se Vám stalo s rukou? Souvisí to s prací na Letní žurnalistické škole (LŽŠ)?
Vůbec ne. A vlastně jo, protože já tu intelektuální práci kompenzuji tím, že už asi deset let rekonstruuji chalupu, a přitom jsem se někde praštil.
Tak to je nám líto. LŽS se letos koná posedmé. Čím je tenhle rok specifický?
Pravděpodobně tím, že jsem unavený z Evropského projektu….Každý si myslí, že peníze z EU jsou výhra, ale je to spíš naopak, protože lidé s vámi komunikují podivnou řečí, kterou než se naučíte tak to trvá. O to víc mě letos mrzí účast.
Kolik týden LŽŠ vlastně stojí?
Těžko říct. Záleží na typu hostů. Pokud máte hosta jako je Pavel Kohout, tak zaplatíte víc než například za Jakuba Ungera z Aktuálně.cz, který nechce nic. Občas se podaří získat podporu a lektoři chodí zdarma. Já jim na oplátku tipuji talentované pisálky. Průměrně se to pohybuje v rozmezí 350 až 450 tisíc korun.
Jak sháníte sponzory?
Různě. Nefunguje to tak, že přijdete k někomu do firmy a řeknete, "Bomba, mám super projekt, dej mi peníze." Navíc musíte mít sehnané peníze rok dopředu. Už nyní připravuji rok 2012.
A musíte hodně přemlouvat i místní, nebo vnímají LŽŠ jako "svoji"? Co vaší akci říkají Havlíčkobrodští?
Říkají, jak je to perfektní, ale nikdo nikam nechodí. Přijde pár lidí z radnice. Ale například včera přišel člověk, který tady je na dovolené a uviděl plakát a byl u vytržení, že je tady taková akce. Proč nejsou u vytržení kantoři z gymnázia a novináři z Vysočiny?
Kdy, kde a jak se zrodila myšlenka LŽŠ?
Rodila se jako dítě. Možná těch 9 měsíců, ale možná i déle. V devadesátých letech jsem svému známému pomáhal s kempem pro mladé hokejisty do patnácti let, ale protože učím na střední škole, mám vztah spíš s dětmi od patnácti let a výš. Jelikož jsem pět, šest let fušoval do žurnalistiky, rozhodl jsem se založit televizi. Poté se na mě začali obracet studenti. Vzali jsme je ze dvou důvodů. Chtěli jsme vzdělávat a také ze zcela zištného důvodu: jsou levná pracovní síla. Pak se na mě začali obracet další a už jsem kapacitně nestíhal, tak mě napadlo udělat letní kemp.
Co vám to všechno dává osobně?
Plním si svůj dětský sen. Sedím u večeře s lidmi, které bych jinak nepotkal. Setkal jsem se s Václavem Havlem, Pavlem Kohoutem a dalšími. To je něco, co se vám jinak nepoštěstí. Občas je lepší slyšet pochvalu, než dostat peníze.
A co poslání LŽŠ - zformuloval jste si za ty roky, proč to vlastně děláte?
Na začátku jsem chtěl pomáhat lidem, kteří se dále chtěli věnovat žurnalistice, ale postupem času se to přeorientovalo. Sám K. H. Borovský říkal, že člověk, který se nevěnuje dění ve vesnici, je jako skříň uprostřed místnosti. A jak říkal dlouholetý šéfredaktor Reflexu Petr Bílek: člověk, který neumí pracovat s médii, podléhá masovým kampaním, čímž napáchá jenom škodu.
LŽŠ je letní kemp, takže to asi spíš budete se studenty kamarád, než že byste je nějak drtil…
Jako kantor jsem si prošel několika fázemi. Snažil jsem se být jako kamarád, ale kantor nemůže být jenom kamarád. Vždycky tam musí být nějaká ta hranice, že vy jste před katedrou a oni za ní. Student je pro mě partner. Tím, že mu říkám křestním jménem, to dokazuji, ale na druhou stranu vykáním stále udržuji hranice.
Sledujete potom kariéru některých svých absolventů LŽŠ?
Ano, samozřejmě. Ale spíše těch brodských.
