Přespat pod širákem půjde na Šumavě dál. Asfalt ale do srdce parku nepatří, myslí si bývalý ministr

Martin Biben Martin Biben
27. 2. 2017 5:51
Jeden z nejvýše postavených Čechů v Bruselu Ladislav Miko je velkým podporovatelem sněmovní verze novely zákona o ochraně přírody a krajiny. Podle bývalého ministra životního prostředí rozvoji života na Šumavě nijak nebrání. "Postavit si v šumavské obci dům, putovat po stezkách, přespat pod širákem či jít na houby samozřejmě půjde dál. Zákon ale na rozdíl od senátní verze umožní, abychom unikátní přírodu mohli skutečně ochránit," říká o verzi, kterou hájí Poslanecká sněmovna proti prezidentovi a Senátu.
Do českých hor vyráží Miko i z Bruselu několikrát za rok.
Do českých hor vyráží Miko i z Bruselu několikrát za rok. | Foto: MŽP

Začněme konkrétními případy. Umožňovaly by obě verze v národních parcích spát pod širákem, jít mimo cestu na houby, vykoupat se v řece?

Je to možné i teď a zůstalo by to v obou verzích novely zákona. Ale ne úplně všude, v místech klidových zón, například v posledních lokalitách, kde žije tetřev, který je velmi plachý, má logiku pustit lidi jen na značené stezky. Sněmovní verze ale v součtu umožňuje lidem chodit více mimo cesty, než je stávající stav.

Ladislav Miko

Letitý vysoký úředník Evropské komise, biolog, expert na ochranu přírody a od května do listopadu 2009 ministr životního prostředí ve Fischerově vládě. Patří mezi nejvýše postavené Čechy v orgánech Evropské unie - od roku 2005 působí v Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise, nejdříve jako ředitel odboru pro ochranu přírodních zdrojů a biodiverzity, nyní jako zástupce generálního ředitele pro bezpečnost potravin (DG SANTE) Evropské komise.

Senát do své verze dal, že národní park by měl zajistit udržitelný rozvoj územně správních celků, tedy obcí a krajů. Jak by to měl park dělat? Co by to pro jeho existenci znamenalo?

Je to jedna z nejzásadnějších věcí, kvůli které se proti senátní verzi zvedl takový odpor. Jediné pochopitelné slovo na tom je slovo udržitelný, takový by rozvoj skutečně měl být, ale tady je to spíš míněno tak, že jedním z hlavních účelů národních parků má být právě ten rozvoj, a ne ochrana přírody. To je zásadní problém toho návrhu. Národní park přece není žádná rozvojová agentura. Říká to vlastně, že příroda nemá být v národních parcích prioritní.

Jak by to bylo s povolováním staveb v katastru obcí uvnitř národního parku? Modelově rodinný dům, hotel, rozšíření pivovaru, na čem by to záviselo? Jsou v tom v obou verzích rozdíly?

Když se podíváte do statistické ročenky na mapu intenzity nové výstavby, uvidíte, že nejintenzívnější výstavba je v Praze a okolí a na Šumavě. Není to tedy tak, že by park bránil výstavbě třeba rodinných domů. Jde ale samozřejmě o to, ve které zóně. V intravilánech obcí se za splnění určitých podmínek normálně staví. V zónách s nižší ochranou se dá stavět bez potíží. Problém je, že senátní návrh tohle povoluje skoro všude. Když totiž nemáte ochranu přírody jako prioritu, ale máte ji na stejné úrovni s rozvojem obcí, argument, že toto je mimořádně cenná přírodní lokalita, není použitelný.

Údajně by podle senátní verze mohli hasiči kvůli případnému požáru budovat v první zóně cesty nebo jakýsi přístup pro hasičské vozy, zatímco sněmovní návrh počítá v nepřístupném terénu pouze s hašením z letadel. Není to až příliš přísné?

Ta senátní verze jako by vycházela z předpokladu, že na Šumavě nějak často hoří. Ale tam nenajdete žádný velký požár lesa za posledních padesát let. Ve jménu teoretické možnosti budeme budovat asfaltové cesty a prosekávat les, abychom se tam mohli dobře dostat autem. Pakliže ale někdy bude hořet, bude to v těch nepřírodních, hospodářských lesích, kde se oheň daleko snadněji šíří. O důvod víc, proč se soustředit na přirozené lesy. Navíc v těch nepřírodních cesty jsou a nikdo jim nebrání.

Senátní verze zakazuje jen pyrotechniku se zvukovými efekty. Vládní návrh všechnu. Takzvané fontánky, motýlci, prskavky by vám nevadily?

Tady bych se především ptal, co je zvukový efekt. Od jaké hladiny? Myslí jen dělbuchy, nebo i takové ty prskající stromečky? To se bude velmi těžko interpretovat. Zatímco když napíšu veškeré ohňostroje a pyrotechnika, je to jasné. Ale myslím, že nic takového v národních parcích nepotřebujeme. Třeba silvestr v Krkonoších, ta kulometná palba, co po půlnoci nastane, je dostatečně odrazujícím příkladem.

Co údržba běžkařských tratí? Kde by byla povolená a kde ne?

S tím není žádný problém ani v jedné z těch verzí. Jsou na značených cestách, buď turistických, nebo cyklistických, budou se moci dál využívat i upravovat. Na Šumavě jsou možná nejkvalitnější v zemi a v tom nenastane žádný rozdíl.

Je docela zarážející, že podle sněmovní verze by byl v národních parcích pro myslivce povolený jen odstřel spárkaté zvěře (srny, jeleni, divočáci), podle senátní vše (i zajíci, případně vlci, medvědi).

Domnívám se, že v první přírodní zóně by nebyl povolen odstřel ničeho. V dalších by pak podléhal jisté regulaci, schvalování. Naopak ten senátní návrh by opravdu povolil víceméně všechno všude.

Jak vlastně ustanovení sněmovní verze rozšiřují ony bezzásahové zóny? Co vlastně v zákoně určuje odpůrci kritizovaný cíl, že má být více divočiny? Z textu to není vůbec zřetelné.

To je spíš interpretace. Tam je ustanovení, které říká, že cílem je ochrana neporušené přírody a že by bylo dobré, aby v bezzásahovém režimu výhledově byla více než polovina národního parku. Z toho se dedukuje, že to znamená rozšíření bezzásahových zón. Ale explicitně to tam není, jednak je tam ono moratorium, které říká, že na dobu 15 let stav zakonzervujeme, takže se bezzásahové zóny rozšiřovat nebudou. V tom je ten fór, že odpůrci sněmovní verze křičí, že ji schválíme a za chvíli bude z tří čtvrtin Šumavy divočina, ale tak to není. Jen to otevírá možnost bezzásahové zóny rozšiřovat do budoucna. Respektive stanovuje jako dlouhodobý cíl. Zatímco v senátním návrhu je tento cíl úplně zrušený.

Proč je důležité patnáctileté moratorium na hranice nových čtyř zón? Co by znamenalo vypuštění ustanovení, jak to navrhuje Senát?

Já si myslím, že pan ministr se snažil naopak ukázat těm, kteří se bojí bezzásahových zón, že to ještě na dlouho zůstane, jak je nyní. Senátem je to ale myslím napadané z opačného konce. Tady jde spíše o to, aby se zvětšovaly zóny s nižší ochranou, kde se dělat něco může. Kdyby moratorium padlo, jsou změny oběma směry možné, ale v senátním návrhu jde samozřejmě spíš o to, aby se zvětšoval prostor pro tu "rozvojovou agenturu". Kdybych to ale navrhoval já, tak bych moratorium nezaváděl, požadoval bych však, aby jakékoli změny byly důkladně vědecky podloženy a řádně projednány.

A co lesy a hospodaření v nich? Nezní logicky argumenty, že proti kůrovci je třeba něco dělat?

Pan prezident velmi nekompetentně a s velmi chybnými fakty podpořil ty, kteří tvrdí, že i na území parků potřebujeme lesní zákon a hospodaření s lesy, protože se bez naší péče neobejdou. Jenže nikdo by neměl ignorovat vědecká fakta, která jasně ukazují, že to tak není. Veliká část Šumavy má jednoznačně samoobnovovací schopnost zachovanou a les tady nepotřebuje, abychom do něj vrtali. Pokud máte někde hospodářský les, máte povinnost holá místa zase osázet, nesmíte podle zákona čekat, až si příroda poradí sama. A v tom je jádro sporu, ten lesní zákon vás do opravdu přírodního stavu nikdy nepustí. Právě proto je důležité, aby tahle povinnost pro národní parky neplatila, když víme, že ekosystém to zvládne sám.

Navíc je nesmysl, že když my tady nebudeme proti kůrovci zasahovat, sežere celou Evropu. I když se rozmnožuje geometrickou řadou, tak si s ním příroda ve fungujícím ekosystému je schopná poradit, třebaže v hospodářském lese je to potenciální katastrofa. Takže péče o les, jakou předepisuje lesní zákon, do srdce národních parků nepatří. Byly by to i vyhozené peníze. Hospodářský les už není příroda, je to spíš plantáž nebo zahrádka. To v parku, myslím, nechceme.

Zeman urazil poslance "přeříznutými aktivistkami" | Video: Poslanecká sněmovna
 

Právě se děje

před 16 minutami

Skokani Polášek a Sakala postoupili na SP ve Wisle z kvalifikace

Pouze dvojice českých reprezentantů Viktor Polášek a Filip Sakala uspěla v kvalifikaci na nedělní závod Světového poháru ve skocích na lyžích ve Wisle. Roman Koudelka a Vojtěch Štursa na postup do úvodní individuální soutěže sezony nedosáhli.

Polášek skočil v kvalifikaci 114 metrů a obsadil 38. místo, Sakala zapsal o metr a půl méně a postoupil z 42. příčky. Koudelka, který vstupuje do 14. sezony v SP, doletěl po snížení nájezdu na 101 metrů. Dlouholetou českou jedničku dělily od postupové padesátky na 54. místě necelé dva body. Štursa obsadil s výkonem 104 metrů 61. příčku.

Nejdelší skok kvalifikace 133 metrů předvedl ze sníženého nájezdu Němec Karl Geiger. Obhájce velkého křišťálového glóbu za prvenství v SP Japonec Rjoju Kobajaši postoupil jako čtvrtý.

Sezonu v Polsku zahájí sobotní závod družstev.

Zdroj: ČTK
Další zprávy