Brno - Nepřesně definované financování a nedotažený systém kontroly rodin. I to jsou výtky odborníků, kteří mají nyní na stole vládní strategii, jež má osvobodit děti z dětských domovů.

Podle ředitele Oblastní charity Brno Karla Kosiny měl návrh přijít už podstatně dříve.

"Navrhované změny se tak mohly rozložit do delšího časového úseku," zdůvodňuje Kosina v rozhovoru pro Aktuálně.cz. Přes výhrady ale jasně říká: Je to krok správným směrem.

V nové strategii vlády se mimo jiné počítá s tím, že děti do sedmi let v Česku už za pár let nebudou končit v ústavech a dětských domovech. Od roku 2016 se do nich děti nebudou vůbec posílat.

Aktuálně.cz: Co si myslíte o nové Národní strategii na ochranu práv dětí, kterou nedávno představila vláda?

Už dvanáct let se zabývám tématem integrace dospělých i dětí do většinové populace. Za tu dobu jsem si vytvořil názor, že je rozhodně lepší umístění dětí do rodin, než do ústavů.

Vycházím z toho, že každé dítě má mít možnost vyrůstat v běžném domácím prostředí. Z výzkumů jednoznačně vyplývá, že dítě, které vyrůstá v ústavu a není v běžné rodině, si v životě hůře vytváří sociální role. Dítě, které vyrůstá mimo rodinu je tak vlastně ochuzeno a zároveň diskriminováno až po zbytek svého života. Takže já rozhodně tuto vládní strategii vítám.

A.cz: Podle vás jde tedy vláda správným směrem.

Jednoznačně. Potvrzuje to teorie, o nichž se mluví již celá léta. Tedy, že pro dítě, pro jeho budoucí a stávající život je rodina nepostradatelná. Z hlediska lidského, existenčního i praktického.

A.cz: Celá léta? Proč se tedy na podobný návrh čekalo tak dlouho?

Pravděpodobně si musela naše společnost projít odbornou i laickou diskuzí. Ale jsem přesvědčen, že naše odborná veřejnost o tomto ví již dlouho. Známe příklady ze zahraničí, zejména z Velké Británie. Tam došlo ke skandálu, kdy se veřejnost dozvěděla, co se za zdmi dětských ústavů děje. Reakce médií a veřejnosti byla natolik odmítavá, že britská vláda poměrně rychle zareagovala a ústavy zrušila.

A.cz: Dle plánu nenalezneme děti mladší sedmi let v ústavech od roku 2016. Je to reálný termín?

Podle mne reálný je. Ale je otázka, jak kvalitně budou připravovány rodiny, které projeví ochotu vzít si dítě z ústavu. Jedno téma je, že to mělo nastat dříve. Druhé téma, zda termíny dané vládou jsou dostatečné. Podle mne dostatečné jsou, pokud vláda vynaloží prostředky na odborníky, na školení rodičů, na poctivý výběr rodin. Musí se zapojit psychologové a samozřejmě zde musí existovat určitá míra kontroly státem.

A.cz: Hovoří se o profesionalizaci pěstounství. Začne kampaň, která zmíní i novou odměnu pěstouna. Půjde o 23 tisíc. Je to hodně či málo?

Je to reálná částka. Možná už pěkný plat. Ale je potřeba uvést ta čísla do praxe. Můžeme se podívat i na Slovensko, které je v této profesionalizaci pěstounství o nějaký rok dál.

A.cz: Na novou vládní strategii nejsou jen zcela pozitivní ohlasy. Zaznívají i obavy. Například Zuzana Baudyšová z nadace Naše dítě se bojí, aby na kampaň nereagovali budoucí pěstouni jen kvůli penězům.

Tyhle obavy rozhodně jsou na místě a chápu je. Právě proto je potřeba, aby se vláda zaměřila i na dotažení procesu výběru rodin. Aby se veškerá rizika snížila na minimum. Nemějme ale přehnaná očekávání. Rozhodně si nemysleme, že by pěstounské rodiny byly dokonalejší než současné úplné rodiny. K selháním rodin bude docházet tak, jako docházelo dosud.

A.cz: Další kritika se týká propouštění. Lidé, kteří dosud pracují v ústavech, přijdou o práci. To nevidíte jako problém?

Pokud zdravotní sestra, sociální pracovnice a další přijdou o místo, budou si jednoduše muset najít nové. Podle mne je v tomto jednoznačně důležitější zájem dítěte. A zájmem dítěte je právě umístění do rodiny.

A.cz: Co když vládě nejde o zájem dítěte, ale jen o snahu zastavit nějakým líbivým krokem klesání na žebříčku popularity?

Podle mne o vypočítavost vlády nejde. Tomu nevěřím.

A.cz: A ve vašich očích se kredit vlády zvedl?

Přiznám se, že rozhodně ano. Navrhované změny ale měly přijít dříve. Mohly se tak rozložit do delšího časového úseku.