reklama
 
 

Jsme podezřívaví. Stačí vypadat jako Rom a pořvávají na vás, říká muž, který v Brně pomáhá cizincům

31. 12. 2016 14:57
Když do Česka přijde pracovat cizinec, často se nedomluví na úřadě, neví, kde najít bydlení nebo kam dát děti do školky. Těžko si hledá lékaře. Zahraničním odborníkům v Brně šest let pomáhá projekt Expat Centre. Teď díky němu město získalo ocenění od fDi Intelligence, magazínu prestižního listu Financial Times. Spolu s Amsterdamem se podle něj Brno nejlépe stará o integraci cizinců. Vedoucí centra Jan Kopkáš v rozhovoru pro Aktuálně.cz vysvětluje, že restriktivní politika úřadů brání firmám rychle zaměstnat špičkové světové experty. „Vyřídit potřebná povolení trvá i čtyři měsíce. Okolní státy nás předbíhají,“ upozorňuje Kopkáš.

Vypovídá ocenění od média vydavatele Financial Times o tom, že ostatní města se cizincům věnují málo?

Toto ocenění svědčí o tom, že Brno je v tomto ohledu výjimečné i v kontextu Evropy. Odborníci srovnávali mnoho světových měst a spolu s Amsterdamem, jehož expat centrum je ukázkovým modelem, jsme byli oceněni. Brno je v péči o cizince napřed nejen v Česku, ale i v rámci Evropy. Pořád se dotahujeme na skandinávské země nebo Benelux, ale v kontextu střední Evropy jsme unikát.

Proč v Česku žádné podobné centrum pro nalákání vysoce kvalifikovaných cizinců není? Politici přece stále mluví o podpoře vývoje, vědy, inovací.

Všichni o tom mluví, ale jen některé samosprávy to dělají. Ve městech se sice podporují zahraniční investice nebo výzkum, ale Brno je unikátní v tom, že se rozhodlo mít individuální podporu pro zaměstnance a jejich rodinu. Pomáhá jednotlivým cizincům nejen po příjezdu. Nejenže město a kraj přispějí, aby talentovaní cizinci dostali grant nebo vízum, my jim pomáháme i potom – máme čas, zdroje a chuť lidem usnadňovat život. Všichni, kdo tady pracujeme, jsme žili v zahraničí, přijde nám to jako smysluplná práce. Nejsme jen tlumočníci, kteří jim přeloží pohovor na úřadech. Nás zajímá, kdo sem přijede, odkud jsou, co tady bude dělat jejich rodina.

Co cizinci v Brně uvádějí jako největší problém?

Mezi nejčastější věci, které řešíme, se dají zařadit příjezdová oprávnění a vízum, ubytování a hledání si zaměstnání a věci, jež se toho týkají. Pomáháme cizincům najít anglicky mluvícího lékaře nebo navázat společenské vazby. Kontakt s úřady většinou selhává na jazykové bariéře. Cizinci nekritizují ani tak to, že úředníci nemluví anglicky, ale spíš že nejsou ochotní vyjít vstříc, nesnaží se dorozumět. Úředníci často mají základy angličtiny nebo cizinci se lámaně česky dorozumí, ale problémem je ochota. Český úředník je člověk s kulatým razítkem, které nerad uděluje.

Co je Brno Expat Centre?

Co je Brno Expat Centre?

Brněnské expat centrum pomáhá kvalifikovaným zahraničním odborníkům – často pracovníkům v IT, inženýrství nebo vědcům – zorientovat se v úředních záležitostech, najít vhodné bydlení nebo zdravotní služby. Zaměstnanci centra zdarma odpovídají na dotazy písemně i osobně. Za letošní rok centrum vyřídilo před 1100 otázek od 800 cizinců. Nejčastěji pomáhají Američanům, Rumunům, Rusům, Britům nebo Řekům.

Brno Expat Centre je projekt sdružení Brnopolis provozovaný od roku 2010 s podporou Kanceláře strategie města Brna. Magistrát rozpočet jej financuje ze dvou třetin. Díky centru bylo Brno v konkurenci světových měst oceněno za vynikající podmínky pro cizince magazínem fDi Intelligence, který spadá pod prestižní britské vydavatelství Financial Times.

Cizincům tedy pomáháte také hledat práci?

Častěji už cizinci práci mají. Přijdou sem, protože tady našli zaměstnavatele. Přes dvě třetiny našich klientů jsou z partnerských firem, které s námi úzce spolupracují, a když sem lákají lidi, vědí, že expat centrum jim pomůže. Většina našich klientů přijde pracovat pro firmy jako IBM, AT&T, Red Hat nebo Lufthansa. Hodně lidí je z jižní Evropy, odkud je vyhání velká nezaměstnanost. Jsou tu ale cizinci z celého světa, firmy jsou často velmi úzce zaměřené a pracují tam nejlepší mozky ze Severní Ameriky, Indie nebo Číny. Český pracovní trh tyto pozice často nedokáže vůbec naplnit už jen kvůli tomu, že je zde nejnižší nezaměstnanost v EU.

Mě překvapuje, že takhle velké korporace svým zaměstnancům nepomáhají samy.

Pomáhají jim ve formální fázi, vyřídí jim víza, letenky nebo domluví nájemní smlouvu. To jsou nutné věci pro to, aby zde mohl cizinec pracovat. Firmy zpravidla vše poměřují poměrem cena-výkon, cokoliv nad rámec tohoto je už zajímá jen okrajově.

Zadruhé, tyto společnosti sem často samy přišly jako zahraniční investoři a jejich zaměstnanci ani nejsou z Brna, nemají znalost místního prostředí. Naši lidé z expat centra v Brně žijí víc než deset let a město znají až do takových drobností, jako kdy funguje nějaký zájmový klub nebo kam zajít do dobrého bistra nebo na kávu. Dokážeme třeba propojit člověka, který má zájem o létání, s pilotem, jenž sem sám létá a je schopen mu zprostředkovat letecké kurzy.

Využíváte svoje vazby.

Přesně tak, využíváme náš sociální kapitál, jak se odborně říká. Zakladatel centra Don Sparling je Kanaďan, který žije v Brně od roku 1969. Máme tu obrovskou síť kontaktů, což firmy oceňují a nedokážou to nahradit.

Handicap Česka? Vyřízení povolení trvá příliš dlouho

V jednom rozhovoru před čtyřmi lety jste říkal, že v Česku je velký problém získat pracovní povolení. Zlepšilo se to za ty roky?

Není to největší potíž, ale spíš první problém, se kterým se cizinci setkávají. Pracovní povolení je dnes už spojeno do jedné karty vydané ministerstvem vnitra. Tu ovšem trvá až čtyři měsíce získat. Často se stává, že třeba start-upy potřebují co nejrychleji konkurovat v globální soutěži, vývoj utíká velice rychle, v Číně váš výrobek dokážou okopírovat během týdnů.

Když chtějí firmy vyvíjet svůj produkt dál, potřebují mít svoje lidi ze zahraničí co nejrychleji fyzicky na místě. Pokud tady některá společnost například vyvíjí hlasem ovládané technologie a potřebuje z Indie přivést výzkumníka, který na toto téma psal disertační práci, bohužel jí potrvá tři čtyři měsíce, než bude moct přijet. V tom nás okolní státy předbíhají. Třeba Polsko dokáže příjezdy daleko rychleji zařídit.

Čím to je?

Restriktivní politikou ministerstva vnitra, které velmi přísně až podezřívavě žadatele hodnotí a má velmi dlouhé lhůty. Navíc se potýká s nedostatkem kapacit, zaměstnanců. To stejné platí pro ministerstvo zahraničí a kapacity na českých ambasádách a rigidní Visapointy, které jsou například na Ukrajině úplně zablokované.

Přístup ministerstva k cizincům se vlastně nijak neliší od náhledu na žadatele o azyl.

Je to politická otázka. V Česku migrace dlouhou dobu vůbec nebyla tématem, nezajímala politiky ani veřejnost. Je to citlivé a dnes už restriktivní politice rozumím trochu víc. Všichni cizinci jsou ale házeni do jednoho pytle. Když se hovoří o cizincích, málokdo rozlišuje, jestli jde o uprchlíky, ekonomické migranty. Lidem to je v důsledku jedno. Skrývá se za tím starý dobrý rasismus – kdo je tmavý a z Východu, je nebezpečný. A ministerstvo, aby někoho neupřednostňovalo a neřeklo „Arabové to budou mít těžké a Američané lehké,“ nastavilo přísné podmínky pro všechny.

A důsledkem je, že tady nejsou kvalifikovaní lidé, kteří by se podíleli na inovacích, vědě a podobně.

Přesně tak. Vnitro dostatečně nediferencuje mezi ekonomickými migranty. Pokusy byly, ale nic z toho se nezměnilo. Nemáme diferencovaná víza, přičemž třeba Dánsko dokáže vydat vízum na rok za účelem hledání práce, protože jeho specializace spadá do žádaných profesí, což může být od dělníka přes lékaře nebo jiné vysokoškoláky. Tady člověk musí mít podepsanou nájemní smlouvu, pracovní smlouvu a pak teprve může o vízum požádat. Není politická vůle definovat, koho – jaké profese – tady chceme, a nastavit takové podmínky, abychom je zvýhodnili.

Kdo je tmavší barvy pleti, může mít v Česku problém

Co je pro cizince v prvních dnech po příchodu do Brna nejsložitější?

Otevřít si bankovní účet, koupit si SIM kartu nebo jízdenku na MHD zvládnou cizinci bez problémů sami. Problémem je třeba dohledání některé informace na úřadech. To je složité i pro Čechy, natož pro cizince. Další věc pak jsou situace, které vyžadují znalost města. Například najít pro děti vhodnou školku, která je po všech směrech dostupná. A pak také, kde si najít kvalitní bydlení za dostupnou cenu a společnost, přátele, jednoduše komunitu, kde se budou cizinci cítit jako doma.

Mají cizinci o Česku předsudky?

Nedávno jsme měli seminář o české kultuře, kde cizinci měli napsat, co byla jejich očekávání, stereotypy o Česku. Nejčastěji zaznělo, že každý pije pivo.

Tak to jenom ukazuje, že stereotypy mohou být pravdivé.

(smích) Pak také klienti uváděli asociace spojené s východní Evropou nebo těžkou, nezdravou kuchyní. Naopak také, že Češi hodně sportují, je tu hodně přírody a dokážou oddělit soukromý život od pracovního.

A jak je to naopak? V poslední době zaznívá, že Češi jsou k cizincům přezíraví až xenofobní.

Češi mi až do loňska xenofobní nepřipadali. Nebyli sice tolerantní ve smyslu, že by se o cizince aktivně zajímali, bylo jim to jedno, neměli o ně zájem. Na druhou stranu ale je tu mnoho lidí, například studentů, kteří se s cizinci střetávají třeba proto, aby si procvičili angličtinu nebo si poslechli doporučení, do jakých zemí se podívat. Silně je ovšem zakořeněná podezřívavost k cizincům jiné barvy pleti a vůči jiným náboženstvím.

Takže zjednodušeně řečeno: Když sem přijede Američan, problém mít pravděpodobně nebude, ale třeba rodina z Pákistánu ano.

Nemusí to být ani Pákistánec. Stačí, když bude třeba z Karibiku nebo Brazílie a bude mít tmavší pleť. Pak se stává, že na jejich děti pokřikují jako na Romy, protože si je spletou.

Stěžují si na to vaši klienti?

Bylo to výjimečné, ale od uprchlické krize se takové incidenty objevují častěji. Více Čechů má pocit, že je v pořádku dávat najevo svou nenávist. Protože naše politická reprezentace to toleruje, lidi získali pocit legitimity, že projevovat nesnášenlivost je víc v pořádku. V poslední době se ale nálady podle mě spíš zase tlumí.

autor: Jan Hejl | 31. 12. 2016 14:57

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama

    Jihomoravský kraj

    reklama
    reklama
    reklama