Více než dvě desítky let rozdělovala českou společnost otázka viny či neviny Jiřího Kajínka. O svou svobodu bojoval s nebývalou vervou a vytrvalostí. A to jak pomocí právníků či opakovaných žádostí o milost, tak lstí a hrubou silou, jako při dnes už legendárním útěku z Mírova, jedné z nejstřeženějších věznic v zemi. I když byl Kajínek pravomocně odsouzen za dvě nájemné vraždy, pro řadu lidí zůstává spíše romantickým hrdinou. V roce 2010 tak dokonce životní příběh na doživotí odsouzeného vězně zfilmoval režisér Petr Jákl.
V roce 2013 prezident Miloš Zeman řekl, že je pro obnovu Kajínkova procesu, amnestii by mu však nedal. O tři roky se nechal slyšet, že vážně uvažuje o udělení milosti. Kajínek je podle něj ve vězení dlouho a existují důvodné pochybnosti o jeho skutečné vině. Přestože před zvolením Zeman tvrdil, že nebude udělovat milosti s výjimkou striktně omezeného okruhu humanitárních případů, Jiří Kajínek ji od něj dostal. Stal se tak prvním doživotně odsouzeným člověkem, co vyšel z vězení.
Samotný útěk byl proveden tak, že odsouzený Kajínek přeřezal na dvou místech 1 prut mříže o síle cca 3 cm. Vzniklým otvorem Kajínek hodil na hradby vlasec, na jehož konci byla uvázána tužková baterie. Po tomto vlasci spustil lano vyrobené ze spletených pruhů prostěradel a povlečení a ze svazku spletených šňůr o síle cca 1 mm. Na konci lana byla kotva, zhotovená z kovové vzpěry postele, kterou měl odsouzený na cele. Touto kotvou se lano zachytilo za zábradlí, lemující ochoz na hradbách. Druhý konec byl přivázán za mříž v okně cely. Po lanu Kajínek překonal vzdálenost (zachycen oběma rukama, na nichž měl navlečeny rukavice, a nohama se sklouzl), která jej dělila od hradeb. Okno cely, odkud sešplhal, je zhruba 10 metrů nad úrovní hradeb a hradby dělí od objektu asi 5 až 8 metrů široký příkop. Kajínek překonal ochoz na hradbách a z ukotvení ostnatého drátu na vnější straně hradeb se spustil po druhém laně, které měl již připraveno u sebe. Poté zmizel strážnému z dohledu.
Zdroje: www.jirikajinek.cz, Wikipedia, ČTK