Lausanne - Už se vám stalo, že jste na některém místě "cítili" jakési nebezpečí, přestože nic v okolí tomu nenasvědčovalo? Někteří lidé takový pocit mají například v okolí jatek, aniž by věděli, že jsou v jejich blízkosti.
Nyní vědci dokazují: i savci zřejmě cítí nebezpečí ze vzduchu. A to v případě, že se tu už někdo bál před nimi.
Feromon strachu
Ve špičce nosu savců, i lidí, je svazek nervových buněk nazvaný Grünebergova uzlina. Vědci se dlouho přeli, k čemu vlastně slouží. Nyní Julien Brechbühl ze švýcarské univerzity v Lausanne s kolegy dokázali, že právě tyto neurony umějí "vycítit" nebezpečí. Přinejmenším u myší.
Že nejen hmyz, ale i savci a lidé se podvědomě dorozumívají pachovými signály, takzvanými feromony, vědci vcelku uznávají. Zatím se jim však nepodařilo dobře popsat mechanismus jejich vzniku a rozpoznávání, ani jejich chemické složení.
Brechbühl vyšel z předpokladu, že ohrožená myš vypustí do ovzduší něco jako "feromon strachu". Vědci tedy postrašili myš a poté odsáli vzduch z jejího okolí. Nabraný vzduch pak vypouštěli u klecí jiných myší. Ukázalo se, že hlodavci okamžitě přestali prozkoumávat svou klec, ale obezřetně strnuli v jejím rohu.
Když však badatelé myším odoperovali Grünebergovu uzlinu, na "pach nebezpečí" nijak nereagovaly. Jejich čich však jinak nebyl nijak poškozen; i operovaní hlodavci dokázali bez potíží najít po čichu například potravu.
Výzkumy pokračují
Vědci své výsledky publikovali v odborném časopise Science. A ve výzkumu budou pokračovat.
Zejména je zajímá, jestli "feromon strachu" skutečně při ohrožení vylučují i lidé. A zda jej další osoby nevědomě identifikují jako informaci, že i jim v daném místě může hrozit nebezpečí. Neboli jestli lidé skutečně cítí nebezpečí už ze vzduchu, a jak to dělají.
Čtěte také:
