Jablonné nad Orlicí - V Jablonném nad Orlicí ho zná každý. Jeho firma má obrat jednu miliardu ročně, vyváží po celé Evropě, do USA či do Mexika.
Miliardář Kvido Štěpánek, majitel a šéf firmy Isolit-Bravo, má k - pro běžné lidi typickému - řediteli z luxusní kanceláře přesto daleko. Nejen proto, že návštěvy vítá v džínách, firemním tričku a v sandálech.
Řídí se totiž filozofií, že velké zisky zavazují. Že pomáhat je pro bohaté vlastně povinnost a pro osobní potřebu člověk dohromady moc peněz nepotřebuje. Za své angažmá a pomoc ostatním si proto ve středu večer převzal letošní novinářskou cenu pro filantropa-individuálního dárce VIA Bona.
Do fronty na oběd
Kancelář Kvida Štěpánka vypadá jako tucty dalších. Možná s tím rozdílem, že v ní je o něco víc židlí.
Pracovní dobu tráví nejraději v provozu. Nezve si lidi na kobereček, chodí za nimi sám. Zastaví se u nástrojářů i vývojářů, pak se jde v kantýně postavit do fronty na oběd.
"Je to úplně normální člověk, kterému - lidově řečeno - 'nehráblo' z peněz. O víkendu dělá na zahradě nebo v lese, nejezdí utrácet peníze někam. A hlavně si uvědomuje, že existuje spousta lidí, kteří neměli takové štěstí jako on a potřebují pomoc. A s tímto vědomím přispívá," popisuje ho jeho kolega, obchodní ředitel firmy Petr Bodlák.
Ve Štěpánkově firmě platí, že tu nepracují anonymní zaměstnanci, nýbrž jeho spolupracovníci. "A mezi zaměstnancem a spolupracovníkem je velký rozdíl," upozorňuje. Spolupracovníkovi by totiž mělo - stejně jako jemu - záležet na blahu firmy a měl by se řídit mottem podniku: "Pracuj v každém okamžiku a při každé činnosti tak, jako bys pracoval pro sebe doma".
Cena VIA Bona
Nadace VIA ve spolupráci s velvyslanectvím USA oceňuje každý rok jednotlivce a firmy, kteří pomáhají svému okolí.
Cenu za osobní zaujetí – Srdcař roku – letos výjimečně získali dva "Srdcaři“" Petr Sýkora, který stojí za charitativním projektem Dobrý anděl, a Barbora Jindřiška Petrtýlová, která již 14 let pravidelně věnuje svůj čas organizaci Unicef.
Cena novinářů pro individuálního dárce putuje do Jablonného nad Orlicí Kvidu Štěpánkovi za dlouhodobou pomoc a podporu řady neziskových organizací. Mezi finalisty se dostali i Michal Rybář či Sanjiv Suri.
Štěpánek vyžaduje od spolupracovníků maximální nasazení. Zvýšená produktivita se cení, benefity mohou dosahovat až dvě stě procent platu.
Přísná pravidla platí i pro vedení firmy: "Nehrajeme na žádné obálkové metody, šéf by nadával, i kdybychom si od nějakého zákazníka přinesli víno," vysvětluje zdejší vedoucí zahraničního exportu Daniela Štefanská.
"Vybočuje"
Kromě vybudování prosperující firmy a vytvoření pětistovky pracovních míst pro zdejší obyvatele, zná Jablonné Štěpánka i jinak. "Vybočuje a nedělá to, co většina jiných. Necpe peníze do fotbalu nebo hokeje, řádně odvádí daně, smysl podnikání vidí v tom, že výsledek jeho činnosti může pomoci druhým, ať už jde o dar, nebo o výrobek," popisuje ho Petr Bodlák.
Obratem dává k dobru historku o tom, jak jedna zdejší nejmenovaná firma loni udělala velký "humbuk" a předala orlickoústecké nemocnici 100 tisíc korun. Nemocnici přispěl i Kvido Štěpánek. Bez velkých mediálních výstupů jí tehdy věnoval 800 tisíc.
Coby patriot a hrdý obyvatel Jablonného nad Orlicí přispívá také na opravu zdejších památek - starého hřbitova, andělské sochy či Andělské zahrádky. "Památky jsou výrazem stavu dnešní společnosti. Pokud chátrají, znamená to také naši nemoc. Snažím se pomoci tam, kde se nikdo nestará a kam neplynou žádné dotace," vysvětluje.
Finančně ale podporuje především velké charitativní organizace, jako jsou Lékaři bez hranic, Unicef, Nadační fond Charty 77 a další. "Denně chodí i žádosti od jednotlivců. Většinou jsou to dopisy rodičů, kteří mají těžce zdravotně postižené dítě a nemají na vozík nebo na péči. Snažíme se žádosti posuzovat - a kde mohu, tak pomůžu," říká.
Stát s milionem nedostatků
"Úplný přehled v tom nemám," odpoví Kvido Štěpánek na otázku, jak že se v záplavě žádostí vlastně orientuje. "Ale nechci své peníze svěřit jednomu nadačnímu fondu, i když by to bylo podstatně jednodušší. Jenže to bych pak ostatní musel odmítnout a říct jim: 'Bohužel, já už dávám všechny finance sem.' A to nechci."
A proč nenechat - když platíme odvody a daně - pomoc na státu? "No, to je samozřejmě úplná blbost. Přece se nebudu odvolávat na stát, který má milion nedostatků a má co dělat sám se sebou. Jak se provinili ti postižení nebo rodiče postižených dětí, že žijí zrovna tady? Copak za to můžou? Na stát se vymlouvat nemůžu. Přece když mám tu možnost, tak proč bych nepomohl?" říká.
Že o státu a jeho současném fungování moc valné mínění nemá, je vidět třeba na firemních webových stránkách. Nechává tu online běžet nabíhající veřejný dluh ČR a úroky placené ze státního rozpočtu. "Dnešní společnost žije na úkor té budoucí. A většina občanů s tím souhlasí. Je to ostudné, je to nemorální a je to potřeba radikálně změnit," vysvětluje, na co upozorňuje jeho aplikace.
Z montéra miliardářem
A z čeho Štěpánek charitu platí?
Do vedení podniku Isolit, kdysi součásti OEZ Letohrad, ho - jako řadového montéra - vybrali po listopadu 1989, protože si nezadal s komunistickým režimem. V roce 1993 pak firmu spolu se dvěma společníky koupil.
Peníze neměli, a tak si půjčili u banky a ručili za ně svými rodinnými domky. Před časem Štěpánek oba společníky vyplatil a stal se jediným vlastníkem.
Kromě "majitele" a "ředitele" je také vynálezce a inovátor; je totiž spoluautorem současného hitu firmy - Motúčka neboli elektrického kolečka, jež má zvládat těžké náklady i jízdu v terénu či do svahů.
Přitom když trakař na elektrický pohon poprvé ukázali světu, mnozí si ťukali na čelo a dohadovali se, zda nejde o aprílový žert. "Ano, nejdřív si lidé říkali, co je to za blbost, pak Motúčko vyzkoušeli ... a pak ho koupili," směje se Kvido Štěpánek. Od té doby se Motúček prodalo na sedm tisíc.
"Lámal jsem si hlavu, co užitečného bych mohl ještě vynalézt a vyrábět. Hlavou se mi honilo známé pořekadlo "Myslel, myslel, až vymyslel kolečko od trakaře". A napadlo mě: "No jo, trakař, nešlo by na něm vlastně něco vymyslet? Každý ho používá a přitom zrovna moc dokonalý není...," vypráví, jak na "traktor na baterky" přišel.
Domácí spotřebiče? Kdepak
Když se v Česku řekne Isolit-Bravo, lidé si představí hlavně domácí spotřebiče. Ty však momentálně tvoří jen deset procent produkce.
"Domácí spotřebiče jsou problematická oblast, čínská láce je hrozně devalvovala. Lidé si už zvykli na to, že si koupí nekvalitní výrobek, za dva roky se pokazí, tak ho vyhodí a koupí si nový a neřeší to," stěžuje si Štěpánek.
Firma z Jablonného nad Orlicí se tak orientuje hlavně na automobilový průmysl a nástrojařinu. V prostorných výrobních halách se tu vyrábějí složité formy, pomocí nich pak plastové výlisky. Většina strojů je obrovských, moderních a ovládá se počítačem.
Přesto tu stále pracují i dělníci u ponku, se svěráky a kladivy. "Musí to sedět na setiny milimetru, formy se proto pak dodělávají ručně," vysvětluje vedoucí zahraničního obchodu Daniela Štefanská.
Workoholik v montérkách
"Tohle je ale moje srdeční záležitost," říká šéfka exportu, když míjí úsek, kde se vyrábějí a montují Motúčka. "Jezdím s nimi po Evropě na veletrhy. Většinou se jen věnuji zákazníkům a všechno s Motúčky odjezdí pan ředitel. Pobíhá tam v modrákách a předvádí jednotlivé typy, nikdo by netipoval, že je šéf, skoro by mu dali pětikorunu," usmívá se.
Na otázku, zda je Kvido Štěpánek workoholik, Daniela Štefanská s odpovědí neváhá: "Rozhodně. A ke stoprocentnímu nasazení vede i své spolupracovníky. Na nějaké obleky a luxusní auta nehraje, to jde zcela mimo něj, často pobíhá po areálu v montérkách, protože pořád něco testuje."
Sám Štěpánek však své pracovní zapřažení nepřeceňuje: "Pokud vás to baví, platí biblické: 'Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží!' Tyto věci nejsou žádnou obtíží, ale naopak, radostí, potěšením, uvolněním a odpočinkem," říká.
