Praha - Letos uplyne už půlstoletí od chvíle, kdy Jaroslav Heyrovský získal Nobelovu cenu za chemii - jako jediný český vědec v celé více než stoleté historii Nobelových cen.
Takové výročí prostě vnucuje otázku - může česká věda zase někdy získat toto prestižní ocenění? A co tomu brání?
Redakce Aktuálně.cz oslovila několik osobností české vědy, z nichž někteří nabídli své hodnocení.
Malá země a ještě málo vědců
Jiří Grygar, astrofyzik, místopředseda Učené společnosti České republiky:
Nobelovy ceny v oboru přírodních věd mají právem vysokou prestiž, protože seznam jejich nositelů je vskutku impozantní. Na druhé straně řada stejně kvalitních vědců takové ocenění nikdy nezískala z důvodů, které neznáme, protože jak nominace došlé Nobelovu výboru tak jeho rozhodování jsou důvěrné. Svou roli také hraje okolnost, že existují obory přírodních i exaktních věd, jež nejsou Nobelovými ceny oceňovány vůbec, například geologie, matematika nebo kybernetika.
Vím o řadě českých vědců, kteří dosáhli nebo dosahují výsledků na nobelovské úrovni, a přesto Nobelovu cenu nezískali, i když u těch žijících taková možnost stále trvá.
Proto si myslím, že z toho, že česká věda má jen jednoho nositele Nobelovy ceny není vhodné vyvozovat nějaké dramatické závěry o nedostatečné úrovni české vědy. Jde i o statistiku: naše země má deset milionů obyvatel a v přepočtu na obyvatele je u nás vědců méně než je evropský či světový průměr pro srovnatelné země. To se přirozeně odráží i ve složení příslušných komitétů a způsobu jejich rozhodování.
Získání ceny není moc realistické
Václav Pačes, genetik, bývalý předseda Akademie věd:
V současné době nevidím realistickou možnost, že by některý z Čechů pracujících v České republice získal Nobelovu cenu. Snad jedině Antonín Holý (autor světově úspěšných léků proti virovým chorobám - pozn. red.) společně s Belgičanem De Clerqem. To by ale musela Švédská královská akademie změnit vnitřní postoj a neudílet cenu ve "Fyziologii nebo lékařství" za práce základního výzkumu, ale za práce, které přinášejí konkrétní výsledky, například léky, které zachraňují lidské životy.
Z Čechů pracujících v zahraničí byl navrhován profesor Josef Michl na cenu za chemii. Pracuje nyní v Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR a je to "chemická hvězda". Ale ani v tomto případě to nepovažuji za moc pravděpodobné.
Obecnější otázkou je, zda a které Nobelovy ceny mají stále vysokou prestiž. Když jsem o tom před lety diskutoval s tehdejším vědeckým sekretářem Švédské akademie věd Carl-Olofem Jacobsonem, tak si povzdechl, že by se správně měly udílet jen ceny za fyziku, chemii a biologii (fyziologii nebo lékařství). Ty jsou velmi prestižní a hodnotné. Byl ale kritický k cenám za literaturu, za mír a zejména za ekonomii.
Litoval, že v roce 1968 podlehli tlaku bankéřů a připustili zavedení ceny za ekonomii. Dnes vidíme, jak bezzubá je ekonomická věda - máme tady krizi srovnatelnou s koncem dvacátých let minulého století a ekonomové nebyli nejen schopni tomu zabránit, ale ani to předvídat. Vzpomínám si jak pan Zieleniec kdysi horoval pro Mezinárodní měnový fond, že zachraňuje svět před globální krizí...
Ceny za mír jsou často absurdní: Al Gore, Arafat a jiní. A ceny za literaturu jsou už úplná loterie.
Nobelovský výzkum je drahý
Petr Fiala, rektor Masarykovy univerzity v Brně a předseda České konference rektorů:
Český vědec Nobelovu cenu nepochybně získat může. Nesmíme však zapomínat na to, že kvalita jednotlivců, jež je u nás nepochybně vysoká, pro to není dostatečnou podmínkou. Většina oborů, v nichž se Nobelova cena uděluje, je finančně velmi nákladná a úspěch výzkumu souvisí i s množstvím vložených finančních prostředků.
Navíc Nobelova cena má i vědecko-politický rozměr, proto ji také zřídka mohou získat lidé, kteří nepůsobí na univerzitách či laboratořích, jež jsou považovány ve světovém měřítku za špičkové. Její udělení je také výsledkem určité strategické, popularizační a koncepční práce v rámci globální oborové komunity - tedy jakési "vědecké diplomacie". V tom všem zatím nejsme příliš silní. K tomu, aby naši vědci byli pravidelnými a vážnými kandidáty na tuto nebo podobné vědecké ceny, nám tedy zbývá ještě ujít kus cesty.
Velká věda potřebuje podhoubí
Pavel Hobza, nejcitovanější český vědec, Ústav organické chemie a biochemie Akademie věd:
Chvíli jsem o této otázce přemýšlel a povídal si se svými studenty. Zde je pár možná nesourodých poznámek.
Za prvé: Kdyby Antonín Holý byl z Harvardu tak určitě Nobelovu cenu dostal. O tom mě ujistila řada kolegů zejména z USA a Británie a zejména z prestižních univerzit. Takže to není úplně beznadějně.
Za druhé: Pro velké ceny a tudíž pro velkou vědu je třeba velké podhoubí. To mají z celého světa jen USA. Nemyslím velikost země. Myslím to, že mladý badatel pár let po získání doktorátu (PhD) má možnost založit vlastní tým - pár PhD studentů, pár postdoků (označení pro začínající vědce těsně po získání doktorátu) a něco peněz, aby mohl koupit vše potřebné. Pak dělá to, co uzná za zajímavé. Tedy ne, to co mu někdo předepíše. Srovnání s Českém je nasnadě. Znám poměry na univerzitách i ústavech Akademie věd a vím o čem mluvím.
Za třetí: Totéž jako v bodě dva i pro badatele starší, řekněme kolem čtyřiceti let. Ale teď už větší peníze, aby měl více tudentů a více postdoků a více peněz, aby mohl koupit vše potřebné. A musí mít naprostou svobodu dělat to, čemu věří. Ve velkém týmu se najde spíše někdo kdo umí původní myšlenku rozvinout a dovést k úspěšnému konci. Kupodivu bod iii) u nás trochu začal a Praemium Academiae docela splňuje, co píši. (Praemium Academiae je cena předsedy Akademie věd, zpravidla každoročně pět milionů korun po dobu pěti let, na výzkum podle představ oceněného a bez složitého schvalování - pozn. red.) Ale to je zatím jenom na Akademii věd a mělo by být i na univerzitách.
Za čtvrté: Vědecká veřejnost (tedy nejenom vědci) musí být informována o výsledcích, a to je parketa pro novináře. A je to velmi významný bod.
Za páté: Jak říká Antonín Holý pak ještě štěstí, a to je důležité.
Ve srovnání se světem na cenu nemáme
Václav Marek, předseda organizačního výboru projektu pro podporu české inteligence Česká hlava:
Získat cenu samozřejmě můžeme, pokud tady bude osoba či výsledek vědy, který snese náročné srovnání s výzkumem ve světě. A takových asi bude tak jeden za generaci. Většina držitelů Nobelových cen je z Ameriky. To není výsledek jen nějakého lobby, to je odraz toho, že USA má stále vědu na nejšpičkovější úrovni a i Evropané za ní kulhají.
Nemusí to být o velkosti státu. Hodně Nobelovců jsou Švýcaři, tedy ze země velikostí s námi srovnatelné, jenže ve vědeckém výzkumu je mnohem dále. Udělení Nobelovky Čechovi může být milým překvapením, ostatně někteří vědci byli a jsou i nominováni. Byla by to však jen výjimka. Ve srovnání se světem ale na častější udělení Nobelovky prostě nemáme.
