Los Angeles - Planetu Merkur úspěšně oblétla americká sonda Messenger; přiblížila se při tom na vzdálenosti 228 kilometrů od povrchu. Některá získaná měření zpracuje i český vědec Pavel Trávníček.
"Rádiové signály vyslané poté, co se sonda vynořila po obletu za planetou, ukazují, že zařízení je v pořádku," oznámilo řídicí středisko.
"Potrvá ovšem ještě několik dnů, než se dozvíme, jaká data jsme naměřili, protože se při průletu nahrála do paměti družice a teprve se zpožděním se odešlou na Zemi," doplnil Pavel Trávníček z Astronomického ústavu Akademie věd ČR.
Messenger je teprve druhým pozemským tělesem, které se kdy dostalo k Merkuru. Prvním byla sonda Mariner 10 už v roce 1975.
Tři oblety a pak roční pozorování
Messenger vynesla do vesmíru raketa Delta II v srpnu 2004. Na své cestě vesmírem sonda oblétla Venuši a pořídila její snímky, a nyní už potřetí prolétává kolem Merkuru, díky jehož gravitačnímu poli pokaždé mění dráhu tak, aby se mohla k této planetě v roce 2011 vrátit naposledy a usadit se na její oběžné dráze, tentokrát na celý rok.
Toto zařízení o velikosti osobního automobilu se kolem Merkuru mihlo už loni v lednu a v říjnu. Během těchto obletů zmapovalo devadesát procent povrchu planety, včetně jeho strany odvrácené od Země, která zůstávala lidským přístrojům ukryta.
Dále sonda sbírá údaje, z nichž vědci získají přesnější představu o minerálním a chemickém složení vnějšího pláště planety. Vědci také doufají, že díky měřením pochopí, proč má Merkur vysokou hustotu, což je pro ně zatím záhada.
Sluneční vítr ruší
Sonda však rovněž měří magnetické pole Merkuru, což jsou údaje, o které se mezi jinými vědci zajímá i Pavel Trávníček z Astronomického ústavu Akademie věd v Praze, který nyní působí na Kalifornské univerzitě v Los Angeles.
Zkoumá totiž takzvaný sluneční vítr a jeho vliv na planetu Merkur. Poetickým názvem sluneční vítr astrofyzici označují nepřetržitý tok nabitých částic, které Slunce vyvrhne při svých erupcích a jež putují vesmírem. Mohou být nebezpečné pro zdraví kosmonautů ve vesmíru.
Zemi před ním chrání její magnetické pole, které elektricky nabité částice odklání a vede po magnetických siločarách podél planety. Přesto však může sluneční vítr rušit například telekomunikační signály vysílané přes družice a při velkých slunečních erupcích může družice i trvale poškodit.
Obdobně ochraňuje magnetické pole před slunečním větrem také planetu Merkur.
Merkur jako model
Jak Pavel Trávníček vysvětluje, Merkur je mnohem menší než Země, a proto se dá sféra jeho magnetického pole lépe počítačově modelovat.
"V Akademii věd jsme vytvořili počítačový model interakce slunečního větru s magnetickým polem malé planety," popsal doktor Trávníček. "Díky údajům ze sondy Messenger si ověřujeme, jak dobře se dá náš model použít v konkrétním případě planety Merkur."
Data bude zpracovávat i supervýkonný počítač české Akademie věd nazvaný Amálka. Nové poznatky by měly přispět k základnímu poznání vesmíru, a také k lepšímu pochopení, jak se projevuje sluneční vítr a jak se dá před ním chránit.
Předchozí výsledky zveřejnil americký tým, v němž Pavel Trávníček pracuje, ve špičkovém časopise Science letos v květnu.
