S výsledky voleb televizním diváky seznamuje nepřetržitě od roku 2000. Marcela Augustová v rozhovoru přiznává, že je to pro ni stále stejný adrenalin, kdy se na jedné straně musí koncentrovat na bezchybný pracovní výkon, zároveň ale jako každý jiný člověk nemůže nedomýšlet, jaké společenské dopady výsledky voleb mohou mít.
Jste nervózní více z toho, co vás ve studiu čeká, nebo spíše z toho, jak ten mimořádně vyhrocený politický souboj nakonec dopadne?
Asi podstatně více z té celkové politické situace, ale člověk samozřejmě nemůže nemyslet i na svou práci. Už proto, že se letos radikálně změnila celá vizuální podoba našeho studia, je úplně jiné než v předchozích letech.
Jak jste si to v něm natrénovala?
Právě proto, že je úplně nové - mění se v něm pohyb, způsob snímání, je tam více kamer, mezi kterými se musím nějak orientovat - tréninku jsme věnovali podstatně více času než obvykle. První schůzka byla už někdy v srpnu, potom jsme to postupně ladili, scházeli se ve studiu zhruba dvakrát týdně. Teď v té poslední fázi jsme si už i naslepo modelovali různé scénáře a variace grafů, tak jak je asi budeme vysílat.
Je to obdobné, jako když trénuje sportovec - máte sice naběháno a naskákáno - ale stejně se to ostré "utkání" může odvíjet zcela jinak. A právě tam do toho vstupuje i adrenalin. To je na tom tom vlastně to hezké.
Prožíváte to pořád stejně i po těch sedmnácti letech, co se virtuálním studiu pohybujete?
Myslím , že ano. Ono lehké napětí v okolí žaludku začne člověka těsně před živým vysíláním opouštět a vše se velmi rychle mění v líbí pocit. Když do studia vcházím, nervozita mě opouští a cítím se vlastně hrozně příjemně. Kdyby mě všechno toto opustilo, byl by asi nejvyšší čas s tím skončit.
Jak si užíváte ony okamžiky, kdy vy už víte, jak to dopadlo a zbytek národa ještě ne?
Dnes, s nástupem nových technologií, už tak asi není tak, že já bych věděla více než všichni ostatní. Na ČT24 běží kontinuálně online lišta s průběžnými výsledky, tak jak přicházejí ze statistického úřadu. Každý, kdo si otevře internet, může si informace zjišťovat i na stránkách www.volby.cz, nebo sledovat kterékoliv další médium. Ta výlučnost už tu není.
Samozřejmě jsem na to zvědavá jako každý jiný člověk, který čeká jak dopadli jeho favorité a jak se daří těm ostatním. Je to podobné, jako když se díváte na fotbal a do poslední minuty jste nervózní z výsledku. Tady je to s tím "drobným" rozdílem, že to není hra.
Je těžké zachovat "poker face" a zcela upozadit své soukromé preference?
To se prostě naučit musíte, je to základ pro práci v televizním zpravodajství. A netýká se to jen voleb.
Řada lidí si právě vás a vaši tvář s vyhlašováním výsledků voleb úzce spojuje. Dělá vám to dobře?
Jak kdy. Už jsem také dostala vynadáno. Jednou jsem potkala v Globusu nějakou paní a ta mi vyhubovala, že jsem měla na sobě oranžového sáčko, tedy barvu sociální demokracie. Podruhé jsem měla červený kostým, hned mě zase někdo označil za agentku KSČM. Člověk se tomu zasměje, holt někteří lidé to vnímají i takto senzitivně. Nicméně nás pak přivádí s kolegy k přemítání i o tom, co si vlastně vzít na sebe a jakou barvu má mít pozadí studia.
Většina komentátorů těmto volbám připisuje mimořádný význam. Vy také?
To se říká skoro u každých voleb. Oni samozřejmě velký význam mají, ale nemyslím si, že by právě teď pukaly ledy. Teď mluvím sama za sebe, nejsem politolog. Všímám si nových prvků, nových fenoménů, ale otázkou je, kdo je schopen oslovit voliče. Myslím, že budeme svědky několika překvapení, ale nepředpokládám, že by se po tíhou těchto voleb naše životy nějak zásadně měnily.
Bydlíte v obci nedaleko Liberce. Stíháte sama odvolit?
Těch sto kilometrů, které dělí mé bydliště od mého pražského pracoviště, není nějaká propastná vzdálenost. Stíhám to celkem v pohodě. Dělám to vždycky tak, že v pátek večer se při cestě z televize domů zastavím u nás v Hodkovicích ve škole, kde máme volební místnost. Základem všeho ale je dobře se vyspat, protože ta služba ve studiu je dlouhá a náročná. A v tomto směru bývám vždy připravena dobře (smích).
Co plánujete, až to všechno skončí?
Od pondělí mám čtyři dny volna, tak doufám, že si je užiji. Vždycky, když to odezní, si teprve v klidu sednu a vrátím se jak k tomu televiznímu vysílání, tak i k těm volbám samotným. Jak dopadly, jaké zajímavé trendy se projevily, napíšu si pár poznámek, abych je mohla využít při příštích volbách.
