Syrského vůdce Bašára Asada mají nahradit povstalci s rozporuplnou minulostí. "Najednou si začnou upravovat plnovousy, shodí polní uniformy, vezmou obleky a hovoří o demokratické budoucnosti Sýrie. Podle mě velmi dobře zafungovalo PR, které zřejmě řídí Turci," říká odborník na Blízký východ Josef Kraus.
Bezpečnostní analytik z Masarykovy univerzity, který se specializuje na Blízký a Střední východ, dále vysvětluje také to, jak se nyní zachovají Rusové, a předpovídá, jaké kroky může v regionu podniknout staronový prezident USA Donald Trump, který se funkce ujme v lednu.
Momentálně nejsledovanější oblastí Blízkého východu je Sýrie. Jaký očekáváte další vývoj po prosincovém pádu režimu prezidenta Bašára Asada?
Události jsou velmi dynamické. Ostatně Asad se držel zuby nehty u moci od začátku občanské války v roce 2011 a najednou padl prakticky během týdne. Ta rychlost byla překvapením podle mě pro všechny. Ve zkratce za to mohla ztráta legitimity režimu u většiny obyvatel Sýrie a bojová neschopnost Asadovy armády. To ještě více vyniklo vzhledem k načasování, kdy Asadovi nepomohli jeho zásadní spojenci v podobě Ruska a Íránu, jelikož oba státy jsou zaseklé ve svých vlastních konfliktech. Povstalce navíc podpořilo Turecko, a to výcvikem i materiálně.
I s ohledem na výše zmíněné si myslím, že současným stavem to tedy rozhodně neskončilo. Klidně se opět může rozhořet syrská občanská válka, akorát v trochu jiné dimenzi. Bude záležet na řadě faktorů. Prvním z nich je, jestli povstalci, kteří jsou nyní vládní silou, budou schopni konsolidovat svoji moc alespoň na území, které kontrolují, a dokážou efektivně nastolit správu země. Působí u nich ale celá řada polních velitelů, kteří se doteď zabývali pouze subverzivní činností a nyní dostanou diametrálně odlišné úkoly. S těmi si nemusí umět poradit.
Co bude mít vliv dále?
Rozhodně to, jaké plány mají se Sýrií Turci. Oni jsou těmi hlavními podporovateli povstalců. V tuto chvíli to vypadá, že chtějí využít příležitosti, aby si na území Sýrie vyřídili účty s jimi nenáviděnými Kurdy. V posledních dnech dochází k mobilizaci tureckých sil u hranic na severu Sýrie a je otázka, zda nepřijde nějaký útok. Právě v kurdských oblastech přitom stále mají zhruba tisícovku vojáků Američané a nikdo neví, jak by případně zareagovali.
Spojené státy jsou totiž vnímány jako hlavní podporovatel kurdských ozbrojených sil, obvykle je i cvičí. Zároveň ale i v USA panuje nejistota, protože Američané čekají na lednový nástup staronového prezidenta Donalda Trumpa a nikdo zatím neví, jak se Trump k dané problematice postaví. Nyní sice demonstruje nižší ochotu k angažmá na Blízkém a Středním východě, ale může se klidně stát, že tam bude zatažen proti své vůli a bude muset reagovat. Právě třeba skrze Kurdy.
Zároveň platí, že Donald Trump je v tomto ohledu pragmatik. Pokud se mu naskytne příležitost dostat se do role mírotvůrce či jakkoli si připsat kredit například za úspěch jednání o klidu zbraní, může tuto příležitost s chutí využít a začít se v celém regionu více angažovat. Naopak, pokud by cokoliv hrozilo stále větším průšvihem, může od toho dát zcela ruce pryč.
A co Rusko a další Asadův blízký spojenec v podobě Íránu?
Rovněž představují velmi důležitý faktor. Rusové v zemi stále mají vojenský personál i techniku a základny a nebude se jim chtít odtamtud úplně stáhnout. Na druhou stranu nyní zřejmě nemají prostor prosadit si svou vůli silou, a i proto vyjednávají s novou vládou povstalců v Damašku. Uvidíme, jak to dopadne.
U Íránců je to také nejisté. Čtyřicet let se opírali o vládu Asadů a najednou tam nemají nikoho blízkého a přitom syrské teritorium je pro Írán klíčové s ohledem na přístup ke spřátelenému hnutí Hizballáh v Libanonu. Pozemní cesta bez Sýrie prakticky není a leteckou mohou kdykoliv blokovat nepřátelé. Věřím, že Íránci stejně jako Rusové intenzivně vyjednávají s novou vládou, jak si v zemi udržet moc a vliv. Podle toho, jak to dopadne, se Íránci budou řídit a chovat dále.
Josef Kraus
- Působí jako vedoucí studijního programu Bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.
- Zaměřuje se především na islámský extremismus, radikalismus, terorismus, různé nestátní aktéry a státní bezpečnost.
- Geograficky je mu blízká oblast Středního a Blízkého východu.
Dá se podle vás povstalcům, kteří se v Sýrii chopili moci, věřit? Vůdčí roli zastává uskupení Haját Tahrír aš-Šám v čele s Ahmadem Šarou, který si ještě nedávno říkal Abú Muhammad Džulání. V minulosti patřil mezi stoupence teroristů z Islámského státu. Teď se snaží vystupovat jako umírněný a tolerantní.
Já osobně povstalecké síly, které se chopily moci, za důvěryhodné partnery nepovažuji. Nevěřím v přerod ze zlých džihádistů na hodné. Vrchní představitelé si najednou začnou upravovat plnovousy, shodí polní uniformy, vezmou obleky a hovoří o demokratické budoucnosti Sýrie. Podle mě velmi dobře zafungovalo PR, které zřejmě řídí Turci.
Dovedu si představit, že to je pouze jakási fasáda s cílem přitáhnout pozornost mezinárodního společenství směrem k legitimizaci nové syrské vlády. Oni to nutně potřebují pro udržení moci a rovněž budou potřebovat pomoc Západu k obnově země. Například USA považují uskupení Haját Tahrír aš-Šám za teroristické a povstalci se určitě budou snažit, aby došlo ke stažení ze seznamu.
A je vůbec Západ připravený Sýrii nějakým způsobem pomoci?
V řádech týdnů nebo jednotek měsíců nic velkého očekávat nelze. Ze střednědobého pohledu ale určitě ano. Už nyní probíhá diplomatické oťukávání, vůle je. Diplomaticky jsou v Sýrii nyní aktivní Němci, Francouzi i Američané. To samotné o lecčems svědčí.
Je momentálně na Blízkém a Středním východě nějaká další země, kde by mohlo dojít k převratu?
Převrat vysloveně nikde nehrozí, ale kolaps jednotlivých států určitě ano. Situace se velice rychle může vyhrotit v Libanonu, zemi sousedící se Sýrií. Ten má spoustu vlastních problémů a do toho je vtahován do konfliktu mezi Izraelem a Hizballáhem. Pokud by opět vypukla syrská občanská válka a začali se mezi sebou bít povstalci, Libanon v rámci uprchlické vlny bude první na ráně. Něco podobného se může stát i v případě Iráku, který také není příliš stabilní zemí.
Zmínil jste Izrael, který letos kromě Hizballáhu bojoval a stále bojuje primárně v Pásmu Gazy s palestinským radikálním hnutím Hamás a zároveň se zúčastnil "raketových přestřelek" s Íránem. Jaká je podle vás pravděpodobnost, že v roce 2025 dojde k ukončení války mezi Izraelem a hnutím Hamás?
Podle mě relativně vysoká, je vidět, že samotný konflikt a aktéři se vyčerpávají a hledají cesty ke stabilizaci na různých jednáních. Všichni ale momentálně čekají na nástup Donalda Trumpa a na to, jak moc podpoří Izrael. Na základě toho se vše bude dále vyvíjet. Jak jsem už ale řekl, Trump je pragmatik. Dovedu si tedy představit, že se nakonec zachová podle toho, co mu přinese politické body.
Celkově je rok 2025 na Blízkém východě plný nejasností. Jak velké riziko je, že za takových podmínek opět začne vzrůstat hrozba terorismu?
Co se týče Sýrie, tak v momentě, kdy se nepodaří konsolidovat moc stávající vlády, dovedu si představit, že to k nárůstu náboženského extremismu i terorismu povede. Do určité míry se může opakovat situace z před deseti let, kdy tam byl na vzestupu takzvaný Islámský stát. Nyní se o slovo mohou přihlásit i další různé organizace.
