Praha - Tuzemské úřady zatím nezaznamenaly jediný podnět od zaměstnanců firem týkající se příliš nízké teploty klimatizace na pracovišti. Od dubna přitom platí nařízení vlády, které tuto teplotu určuje.
"Přestože podněty a žádosti o stanoviska k zátěži teplem nebo chladem při práci patří mezi nejvíce zastoupené, v zásadě se netýkají klimatizovaných pracovišť, ale pracovišť, na nichž se dostatečně nebo vůbec neaplikují náhradní opatření k ochraně zdraví," říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
"Od přijetí nařízení vlády č. 93/2012 Sb. jsme neobdrželi žádnou stížnost na nevyhovující podmínky na klimatizovaných pracovištích," dodává.
Dodržování letošní novinky mají kontrolovat hygienické stanice, spadající právě pod ministerstvo zdravotnictví. Na rozdíl od řady dalších ustanovení týkajících se bezpečnosti a ochraně zdraví při práci ji tedy nekontroluje Státní úřad inspekce práce.
V kanceláři kolem 24,5 stupně
To, jak má být klimatizace na pracovišti navržena a provozována, bylo možné až do letošního dubna odvodit jen z českých technických norem.
Od dubna se tato pravidla dostala i do nařízení vlády, které poměrně komplikovaným způsobem určuje i teplotní limity.
Zůstaneme-li u klimatizace, tedy "chlazení" na pracovišti, stanoví nařízení vlády dvě základní skupiny.
První tvoří - zjednodušeně řečeno - administrativní kancelářské práce s "minimální celotělovou pohybovou aktivitou". Jde typicky o práci s počítačem, laboratorní práce, sestavovaní nebo třídění drobných lehkých předmětů či kontrolní činnosti v dozornách a velínech. Teplota chlazení má činit 24,5 stupně Celsia (v případě vytápění pak 22 stupňů).
Do druhé skupiny pak spadají například "práce převážně vsedě spojené s lehkou manuální prací rukou a paží", pokladní, řízení osobního vozidla a některých drážních vozidel, přesouvání lehkých břemen nebo překonávání malých odporů, automatizované strojní opracovávání a montáž malých lehkých dílců nebo kusová práce nástrojářů a mechaniků. U této skupiny norma stanoví teplotu klimatizace (chlazení) na 23 stupňů a teplotu vytápění na 20 stupňů.
Přípustné odchylky
Obě skupiny se dále dělí na tři kategorie. Ty se liší možnou odchylkou od výše uvedené teploty, v praxi tedy povoleným minimem a maximem.
Jen minimální odchylku - plus minus jeden stupeň Celsia - povoluje předpis pro "klimatizovaná pracoviště s požadovanou vysokou kvalitou prostředí, na nichž je vykonávaná práce náročná na pozornost a soustředění". Podle hygieniků jde například o zpracování odborných stanovisek, zpracování dat či tvůrčí práce.
Druhou podskupinou jsou "pracoviště s požadovanou střední kvalitou prostředí při práci vyžadující průběžnou pozornost a soustředění, například úkony spojené s vyřizováním korespondence či psaní na počítači". Povolená odchylka může činit minus 1,0 až plus 1,5 stupně Celsia u chlazení nebo plus minus 1,5 stupně u vytápění.
Třetí kategorií jsou pak ostatní pracoviště - tam je přípustná odchylka od minus 2,0 do plus 2,5 stupně Celsia.
| Čtěte také: Je vám v práci horko? Zákon vás chrání, ale ne úplně Místo, kde padl teplotní rekord. Poznejte Dobřichovice |
"Pokud zaměstnavatel dodrží na konkrétním pracovišti teplotu ve stanoveném rozmezí, svou povinnost neporuší. A to ani tehdy, pokud je tato odchylka trvalá," říká Viktor Zelinka z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík.
Rozdíl šesti stupňů
Podle ministerstva se počítá s tím, že s takto určenou teplotou nebude spokojena zhruba desetina osob. Vnímání tepla a chladu je totiž subjektivní a souvisí se zdravotním stavem osoby, pohlavím, věkem, množstvím tukových buněk, ale také je ovlivněno psychosociálními faktory, jako například spokojenost, či nespokojenost v práci.
Teplotu na klimatizovaném pracovišti kolem 24,5 stupně lze podle hygieniků považovat za odpovídající zásadě, že mezi venkovní teplotou v tropických dnech - zhruba 31 stupňů - a vnitřním prostorem nemá být rozdíl vyšší než šest stupňů.
To by mělo zajistit, že přechodem z jednoho do druhého prostředí nebude organismus vystaven extrémním teplotním výkyvům, které mohou vést k nachlazení.
"Je také nutné dávat pozor na to, aby pracovní místo nebylo přímo v proudu přiváděného vzduchu. Ten působí jako průvan, je tudíž obtěžující a přispívá k nadměrnému ochlazování organismu při odpařování potu," připomíná mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
Až milionová pokuta. Teoreticky
Za porušení hrozí zaměstnavateli pokuta ve výši až jednoho milionu korun. Ale spíše jen teoreticky.
"Poměrně drakonický finanční postih představuje až krajní možnost sankce. O tom, jakou pokutu zaměstnavatel v daném případě dostane, rozhodují konkrétní okolnosti včetně toho, o jak závažné provinění šlo a jaké jsou jeho následky a okolnosti spáchání," říká advokát Viktor Zelinka.
"Jsem toho názoru, že pokud zaměstnavatel ojediněle poruší povinnost dodržovat teplotu na pracovišti v rámci předepsaných hodnot, jde o méně závažný prohřešek. Uložení pokuty v maximální výši proto obecně očekávat nelze," dodává.
Také ministerstvo, respektive hlavní hygienik, zdůrazňují, že výše sankce se odvíjí od závažnosti porušení a dopadu na zdraví.
Z vyjádření úřadů zároveň vyplývá, že pokuta firmě hrozí jen tehdy, pokud si zaměstnanci budou stěžovat. Z vlastní iniciativy - tedy jinak než na konkrétní podnět - tedy hygienici tuto oblast nekontrolují.
Dohoda možná?
Čistě teoreticky může být zaměstnatel vystaven sankci i tehdy, pokud všichni zaměstnanci vyžadují jinou teplotu, než předepisuje nařízení vlády.
"Od právních norem upravujících bezpečnost a ochranu zdraví při práci se není možné zásadně odchýlit," upozorňuje advokát Zelinka. Přání pracovníků tak lze zohlednit jen v rámci povolených teplotních odchylek.
Z vyjádření ministerského mluvčího nicméně vyplývá, že v praxi jsou hygienici vstřícnější. Zjednodušeně řečeno - pokud si nikdo nebude stěžovat, nehodlají zaměstnavatele trestat za to, že vyhoví přání zaměstnanců.
V případě vyšších odchylek, než připouští předpis, to však znamená, že s takovou dohodou musí prokazatelně souhlasit všichni zaměstnanci.
"Pokud úpravu nastavení vytápění nebo chlazení provedou zaměstnanci bez souhlasu zaměstnavatele, vystavují se naopak postihu oni, neboť by to mohlo být kvalifikováno jako porušení povinnosti zaměstnance podle § 106 odst. 4 písm. c) zákoníku práce," dodává mluvčí ministerstva Vlastimil Sršeň.
