Kdo vlastně rozhoduje o termínu dovolené? Zaměstnanec, jeho šéf, nebo oba po vzájemné dohodě? A kdy vám firma může dovolenou zrušit a odvolat vás z ní? Také letos jsme připravili praktický přehled současných pravidel. Nejde o žádné novinky, tyto základní zásady platí už od dob socialismu a jen s mírnými úpravami je převzal zákoník práce z roku 2006, prosazený tehdy ČSSD a KSČM.
Podle zákoníku platí základní pravidlo, že dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Neznamená to ale, že by všichni zaměstnanci museli čekat, až si na ně firma vzpomene a nějaký termín jim vybere. V praxi je mnohem rozšířenější postup, že s návrhem na termín dovolené přichází sám zaměstnanec a firma mu jej pouze odsouhlasí. Nebo si zaměstnanci (případně odborová organizace nebo rada zaměstnanců) nejdříve zkusí mezi sebou dohodnout rozvrh čerpání dovolené, přičemž nadřízený pak už jen rozhodne případné spory.
Zákoník práce stanoví, že firma musí při určování termínu dovolené přihlížet "k oprávněným zájmům zaměstnance". Blíže sice tyto zájmy neupřesňuje, nicméně jistě mezi ně patří nejen nárok na zotavenou alespoň jednou za rok, ale také třeba zájem vybrat si alespoň část dovolené během letních prázdnin, pokud má zaměstnanec děti ve školním věku.
Jenže zákoník současně umožňuje "přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele". Nelze tedy říci, že by zájmy zaměstnance měly přednost. Pokud jde o "naléhavé provozní důvody", nemusí dokonce firma umožnit zaměstnanci čerpat dovolenou v daném kalendářním roce vůbec (převede se mu do dalšího roku). Také tyto důvody nejsou podrobněji definovány, nicméně při podezření na zneužití práva firmou si zaměstnanci můžou stěžovat u oblastních inspektorátů práce.
Čtyři týdny jako minimum
Každý zaměstnanec v pracovním poměru má nárok na nejméně čtyři týdny dovolené (přestože zákoník hovoří o týdnech, v praxi se tím rozumí 20 pracovních dnů).
Některé skupiny zaměstnanců mají ze zákona nárok na delší dovolenou - v nepodnikatelské sféře jde o pět týdnů (zejména zaměstnanci státní správy a samosprávy), u pedagogických pracovníků dokonce osm týdnů. Naopak jestliže váš pracovní poměr netrvá po celý rok, máte nárok jen na poměrnou část dovolené.
Zákon nijak nebrání dohodě mezi firmou (podnikatelem) a zaměstnancem ohledně delší dovolené. Oblíbeným benefitem bývá pátý týden dovolené, nicméně teoreticky si lze dohodnout ještě delší placené volno.
Alespoň dva týdny vcelku
Podle zákoníku práce máte nárok na alespoň dva týdny (10 pracovních dnů) dovolené vcelku. Po vzájemné dohodě lze samozřejmě zvolit i jiný způsob, například když preferujete čtyři týdenní dovolené. Jestliže však trváte na dvou týdnech vcelku, musí vám to firma umožnit. Zákoník dokonce preferuje čerpání celé dovolené vcelku, tato část je ale pouze doporučující.
Ať už zaměstnavatel jen potvrzuje vaši žádost o termín dovolené, nebo vám "přikazuje" jím určený termín, musí vám to písemně oznámit alespoň 14 dnů předem. Nemůže vás tedy nechat ještě tři dny před vámi plánovanou dovolenou nechávat v nejistotě, zda ji povolí. Nebo vám v pátek přikázat, abyste si hned od příštího pondělí vzali měsíční volno. Samozřejmě i zde je možná vzájemná dohoda - typicky když chcete nečekanou dovolenou už od začátku příštího týdne (v takovém případě ale není povinností firmy vám vyhovět).
Zaměstnavatel může v dohodě s odborovou organizací a se souhlasem rady zaměstnanců také hromadné čerpání dovolené. Avšak jen v případě, že je to „nezbytné z provozních důvodů".
Hromadná dovolená pak nesmí přesáhnout dva týdny (s výjimkou uměleckých souborů), zbytek si tedy vždycky můžete vybrat individuálně.
Nemoc a ošetřovné mají přednost
Firma vám nesmí určit termín dovolené na dobu, kdy jste v pracovní neschopnosti. Totéž platí i pro mateřskou či rodičovskou dovolenou, pro ošetřování člena rodiny nebo další "překážky v práci na straně zaměstnance" jako je například kontrola u lékaře nebo pohřeb příbuzného.
V takových případech máte nárok na volno - ať už je placené, neplacené či částečně placené (například nemocenská), neodečítá se z délky dovolené. Seznam situací, v nichž máte nárok na volno přímo ze zákona, najdete v tomto přehledu.
Totéž platí, jestliže například během dovolené onemocníte. Napíše-li vám lékař neschopenku, vaše dovolená se tím přerušuje (končí) a nastupujete na nemocenskou.
Na druhou stranu pokud při nemoci dáte přednost čerpání dovolené (finančně to vyjde výrazně lépe než brát náhradu mzdy nebo nemocenské dávky), zaměstnavatel vám v tom nemůže bránit. Jen pozor na to, že v takovém případě vám lékař nemá psát neschopenku.
Rychle se sbalte a přijeďte!
Zaměstnavatel je pánem také při zrušení nebo přerušení vaší dovolené. Může vás prakticky kdykoliv odvolat i uprostřed dovolené (zákoník práce sice neuvádí žádnou podmínku, nicméně lze dovodit, že by mělo jít o naléhavé provozní důvody). Stejně tak vám může zrušit už odsouhlasenou dovolenou nebo změnit její termín třeba i den před odjezdem.
V takovém případě vám ale zaměstnavatel musí nahradit náklady, které vám vznikly bez vašeho zavinění. Typicky jde o storno zájezdu, náklady na rychlou dopravu na pracoviště (případně pak i návrat zpět do místa dovolené) a podobně.
Také proto je důležité, abyste pokud možno už v době placení dovolené měli v ruce písemný souhlas zaměstnavatele s daným termínem. Jedině v takovém případě můžete s jistotou uplatnit zákonný nárok na případnou náhradu.
Do kdy ji vyčerpat?
V zásadě platí, že když si z vážného důvodu nemůžete vyčerpat dovolenou v příslušném kalendářním roce, nepřijdete o ni a převede se vám do dalšího roku. A to přesto, že zákoník práce preferuje čerpání dovolené v kalendářním roce, za který náleží.
Pravidla pro čerpání zbytku dovolené se v posledních letech měnila, nejnovější změna přišla od letošního roku. Podrobně jsme o ní psali v samostatném článku.
Přidejte si nás na Facebook a dozvíte se další aktuality i praktické rady:
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Dovolená je za dveřmi - už víte kam pojedete?
