Brno - Lidé, kteří bydlí v bytech s regulovaným nájemným, je mohou využívat k podnikání. A to i bez souhlasu majitele domu.
Ústavní soudci zamítli čtyři stížnosti majitele domu z Prahy, který chtěl vyplatit po 36 tisících korunách od čtyř nájemníků, kteří - například jako daňoví poradci - podnikali bez jeho souhlasu v bytě s regulovaným nájemným.
Ústavní soud tak vynesl verdikt i pro stovky, možná tisíce podobných případů, protože situace, kdy lidé podnikají v pronajatých bytech, je v Česku častá. Majitelé domů tedy nemohou po podnikajících nájemnících chtít další peníze navíc. Musí jim stačit pouze nájem, i když v případě regulovaných činží relativně nízký.
Ať mi doplatí zisk
Spor nejprve zkoumaly soudy v Praze, obvodní i městský, dovolání se dostalo až Nejvyššímu soudu. Všechny tyto instituce se stejně jako nakonec brněnský Ústavní soud postavily na stranu nájemníků.
Majitel domu se na Ústavní soud obrátil prostřednictvím známé advokátky Kláry Veselé - Samkové, která v ústavní stížnosti uvedla, že byly především porušeny jeho vlastnická práva.
"Nikdo nemá právo podnikat v bytě a uvádět adresu bytu jako místo podnikání v úřední evidenci bez výslovného souhlasu majitele," uvedl majitel domu ve stížnosti. "Neměl právo užívat byt k jinému účelu než k bydlení, přičemž pod tento pojem nelze zařadit využívání bytu k výdělečné činnosti," napsala Veselá - Samková.
Majitel domu požadoval, aby mu nájemníci v každém z případů vyplatili tisíc korun za každý měsíc, a to tři roky nazpět. "Nelze po vlastníkovi spravedlivě požadovat, aby strpěl zásah do svého vlastnického právo bez jakéhokoliv protiplnění a hlavně bez možnosti se bránit či danou záležitost ovlivňovat (nemůže totiž u regulovaných nájmů požadovat žádné protiplnění ve formě zvýšení nájemného nebo speciálního poplatku)," napsal majitel domu ve stížnosti.
Ústavní soudci ale stížnost odmítli. Podle senátu vedeného soudcem Janem Musilem rozhodly soudy v tomto případě správně.
V bytě nejde jen o sprchování
Podle ústavních soudců je rozhodující, k čemu je byt využíván a zda to není v rozporu s kolaudačním rozhodnutím. "Pouhé umístění sídla podnikání do nájemního bytu, byť bez souhlasu pronajímatele, nepředstavuje porušení povinností nájemce vyplývajících z nájemního vztahu, pokud je byt užíván v souladu se svým účelem," napsali ústavní soudci.
Podle soudců existují profese jako je například spisovatel, účetní, překladatel, které jsou běžně vykonávány v domácnosti, aniž by bylo zapotřebí pro ně mít speciální provozovnu. "Vlastnické právo majitele domu tedy nemohlo být nikterak dotčeno," uvedli.
Čtěte také
- Nájemníci si připlatí za drobné opravy v bytech
- Regulované nájemné u soudu. Zástupce majitelů odpovídal
- Nespravedlnost? Nutnost? Diskutujte o regulovaném nájmu
Stejně rozhodli i u dalších tří případů.
Ústavní soudci tak definitivně potvrdili názor, který zastává Nejvyšší soud. Podle něj existuje šest důvodů, proč je podnikání v bytech s regulovaným nájemným přípustné. "Soud nesdílí názor, že právo nájemce na užívání bytu je možno redukovat jenom na holé bydlení (jíst, sledovat televizi, sprchovat se, spát) a že by nájemce musel pronajímateli kompenzovat zisk z výdělečných aktivit provozovaných v bytě," uvedli při prvním precedenčním projednávání případu soudci Nejvyššího soudu.
Podle nich se přece nevyžaduje souhlas majitele s tím, že si nájemník v bytě namaluje obraz, vymyslí vynález nebo napíše knihu. "Totéž platí, jestliže osoba vykonává zaměstnání z domova, překládá-li texty nebo vede-li účetnictví," uvedli soudci Nejvyššího soudu.
